Kamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně... Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem "Hrdý Budžes", málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes. Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích. Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před více než třiceti lety, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené. (Česká televize)
(viac)Recenzie (280)
Co do zážitku ze sledování u mě případ hodně podobný one woman show s Lily Tomlin The Search for Signs of Intelligent Life in the Universe. Ze začátku (asi tak půlhodinu) jsem se často náramně bavil, Báře Hrzánové všechna čest, odehrát dvě hodiny komediální sólo na jevišti si vyžaduje spoustu nasazení a talentu... a že se jí to daří hodně úspěšně, mě přesvědčila i později, když mě opakovaně nějakou tou Helenčinou historkou nebo náhlou drobnou změnou v projevu s úsměvem upoutala, i rozesmála – i ve chvíli, co jsem už Hrdého Budžese „jen“ pro úplnost dokoukával až do konce. Věřím, že na divadle by mohl být zážitek lepší, ale inscenace jako celek mě úplně za srdce nechytla. Možná i tím, že dvě hodiny na tento typ předváděného humoru v podání jedné herečky na vesměs jeden způsob, bez aspoň špetky přítomného napětí, můžou být při sledování na obrazovce přeci jen trochu zdlouhavé a bez pocitově hluchých míst se úplně neobešly – stejně jako pár vtipů mi zrovna nesedlo. Na dvojici přihrávačů jsem si nějakou dobu musel zvykat, ale podařilo se. Náhled do dob socialismu humornou optikou dítěte není špatným exkursem a registruji, že jde již o starší inscenaci dle o pár let ještě starší předlohy, ale přeci jen už těch českých komedií s podobně parodickým nadhledem nad návraty před rok 1989 vzniklo za posledních 25–30 let tolik, že mě Hrdý Budžes v tomhle aspektu neobohatil až tak výrazně. Celkový zážitek mi vychází na mírný nadprůměr, výkonem v hlavní roli i pamětihodný, ale zřejmě se k němu již nevrátím. [65%] ()
Tato hra se v mém osobním žebříčku zařadila na první místo k Cimrmanovi a k Dívčí válce (samozřejmě typ humoru nelze srovnávat). Bára Hrzánová mi byla vždycky sympatická, ale výkonem v této hře mě doslova dostala. Je až obdivuhodné, co jeden člověk může na jevišti dokázat.. (I když její křoví také odvedlo dobrou práci..:) ()
Bezduchá slátanina využívající některých motivů z éry socialismu. Stejně by se dalo zpracovat i období protektorátu, první republiky nebo c. k. monarchie, všechno mělo své vady na kráse, dnešní dobu nevyjímaje, ale čím dále do minulosti, tím méně lidí by rozumělo narážkám na příslušné reálie a tudíž by je to méně zajímalo. Divadelní hra/film předurčená/ý ke zmizení v propadlišti dějin umění. ()
Je to pre mňa záhadou. Ako sa takéto dielo podarí a JA som o tom roky nevedela. Ale, áno, samozrejme, už nie sme tak kultúrou prepojení, aby sme my, Slováci, objavili každého znovuzrodeného Cimrmana. Herečku Barboru Hrzánovú som doteraz neevidovala, takže celé divadelné predstavenie ma pekne hlboko posadilo – striedali sa všetky pocity a úsmev niekedy aj zabolel. Výsledok je jedno šťavnaté a správne okorenené one woman show. Neverím, že Helenka nenapísala túto úlohu priamo pre Barboru (podľa mňa je to celé naopak, to Barbora si Helenku vymyslela!) Opäť som si uvedomila, aký je detský pohľad na život úchvatný – bol to taký český Denník Adriana Mola. ()
Co k tomu dodat, tohle se prostě povedlo. Báru Hrzánovou po tomto výkonu uznávám jako brilantní komediální herečku. Geny se nedají popřít, opravdu se potatila. Nemá cenu vypisovat tu spoustu úžasných hlášek, kterými tato inscenace oplývá. V komentářích jich je požehnaně, jedna perla vedle druhé. Těším se na každou reprízu v bedně a myslím, že mne to jen tak nepustí. ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (6)
- Podivný název hry je (jak je ve hře konečně vysvětleno) zkomolenina prvních veršů básně A hrdý buď. Tuto báseň napsal jeden z nejklasičtějších komunistických veršotepců, Stanislav Kostka Neumann, a celá zní takhle: A hrdý buď, / žes vytrval, / žes neposkvrnil ústa ani hruď / falešnou řečí. // Takový byl můj lid / s kosou a kladivem. / Na jitřní čekal svit, / čekal a věřil. // Úrodu novou sklidí sám, / sám se svými. /Jděte mu z cest. Staví chrám / bratrské doby. (gjjm)
- Bára Hrzánová obdržela v roce 2003 za svůj výkon ve hře divadelní cenu Thálie. (kosticka7)
- Při předávání cen Thálie roku 2003 Barbora Hrzánová (Helena Součková) řekla: "Říkat na veřejnosti, že Rusáci a komunisti jsou svině, akorát se to nesmí říkat, to je takový blaho po těch letech," čímž citovala repliku z této divadelní hry, avšak bylo na ni podáno trestní oznámení za hanobení rasy a národa. (JoranProvenzano)
Reklama