Kamera:
Jiří LebedaObsahy(1)
Husákovská normalizace očima Helenky Součkové, žákyně 2. třídy ZŠ v Ničíně... Když v roce 1998 poprvé vyšla útlá knížka Ireny Douskové s poněkud tajuplným názvem "Hrdý Budžes", málokdo tušil, jak velké popularity dosáhne. Příběhy Helenky Součkové, žákyně 2. třídy základní školy, trpící hloubavostí a nadváhou a potažmo i nastupující husákovskou normalizací, se odehrávají v tehdejší stranické baště – uranové Příbrami. Bylo proto logické, že právě příbramské divadlo uvedlo Helenčiny příběhy na divadelní scénu. A našlo si, jak se ukázalo, i geniální představitelku hlavní hrdinky. Bára Hrzánová byla za tuto roli v roce 2003 odměněna Cenou Thálie. Česká televize představení zaznamenala ještě v tomto roce a od té doby je s velkým diváckým ohlasem reprízováno dodnes. Základem inscenace je knížka spisovatelky Ireny Douskové, která popisuje – do jisté míry autobiograficky – zážitky osmileté Helenky s husákovskou normalizací. Bára Hrzánová se podle svých slov s postavou Helenky z herecké rodiny snadno ztotožnila. Protože jestliže Irena Dousková vyrůstala v divadle ovládaném příbramskými komunisty, pak malá Bára Hrzánová učinila tutéž zkušenost, ovšem v divadle v Českých Budějovicích. Pokud si chcete s nadhledem a humorem (a možná i s trochou nostalgie) zavzpomínat na dobu před více než třiceti lety, jsou k tomu Helenčiny příhody z počínající normalizace na uranovém maloměstě jako stvořené. (Česká televize)
(viac)Recenzie (280)
Je to pre mňa záhadou. Ako sa takéto dielo podarí a JA som o tom roky nevedela. Ale, áno, samozrejme, už nie sme tak kultúrou prepojení, aby sme my, Slováci, objavili každého znovuzrodeného Cimrmana. Herečku Barboru Hrzánovú som doteraz neevidovala, takže celé divadelné predstavenie ma pekne hlboko posadilo – striedali sa všetky pocity a úsmev niekedy aj zabolel. Výsledok je jedno šťavnaté a správne okorenené one woman show. Neverím, že Helenka nenapísala túto úlohu priamo pre Barboru (podľa mňa je to celé naopak, to Barbora si Helenku vymyslela!) Opäť som si uvedomila, aký je detský pohľad na život úchvatný – bol to taký český Denník Adriana Mola. ()
V rámci divadelných záznamov u mňa zatiaľ zostáva na piedestály Sluha dvou pánů (2000). Barbora Hrzánová predvádza skvelý herecký koncert. Sype hlášky a predvádza aj fyzicky vypointovaný humor. Sníh. Ten můžu! Ten není vůbec žádnej sladkej. Večeře Helenko. Děkuju, ještě nemam hlad ty kurvo. Soucit. Jazda na kole či dobrodružná historka. Bohužiaľ v druhej polovici kadencia išla dole + mňa netankovali samostatné výstupy Vlčkovej a Jeníka. Urobiť zostrih najlepších scén, tak 5* bez váhania. Ako dvojhodinový celok predsa len rozriedené. ()
Docela jsem zvědav po různých mediálních masážích jak takové úspěšné divadelní dílo vypadá. Jsem zklamán, hlavní hrdinka poměrně slušně táhne dílo, ale některé pokleslé druhy humoru a vtípky mě zas tak moc nebrali, jako reflexe doby dřívější snad, ale to bych ocenil v jiné době, teď mi to přijde jako hlazení proti srsti. Co však sráží dílo o několik stupňů dolů je dvojice komparzistů jak z jiného světa. Rozumím je to hra pro jednoho herce, ale to se právě dalo zvládnout bez tohoto komparzu. ()
Dívčina Helenka a její hezká, milá, svěží, hebká, žádoucí a veselá exkurze do nelehkého dospívání počátkem sedmdesátých let na maloměstě. Bářiny k dokonalosti vysoustružené monology vyšperkované o potřebný nadhled z Hrdého Budžese dělají, no jeden velký tajem. Ale víte co? Já vám ho prozradím, ten tajem je, že tohle je jedna z nejlepších zaznamenaných komediálních inscenací posledních let. Ale pššt ať se to moc nerozkřikne... ()
5* velmi kvalitní převod "kultovní" knížky, o žákyni 2. třídy z husákovských dob, na divadelní prkna s jedinečnou Bárou Hrzánovou, které role padla jako ulitá. I když je divadelní záznam skvělý, tak lituju, že jsem to nikdy neshlédl v divadle osobně. Z představení čpí velmi optimistická atmosféra a radost ze života a proto nižší hodnocení není možné. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (6)
- Podivný název hry je (jak je ve hře konečně vysvětleno) zkomolenina prvních veršů básně A hrdý buď. Tuto báseň napsal jeden z nejklasičtějších komunistických veršotepců, Stanislav Kostka Neumann, a celá zní takhle: A hrdý buď, / žes vytrval, / žes neposkvrnil ústa ani hruď / falešnou řečí. // Takový byl můj lid / s kosou a kladivem. / Na jitřní čekal svit, / čekal a věřil. // Úrodu novou sklidí sám, / sám se svými. /Jděte mu z cest. Staví chrám / bratrské doby. (gjjm)
- Bára Hrzánová (Helena Součková) najezdila na pionýrském kole během 500 repríz přes 10 km. (Keldak)
- Zákopský dědeček František nemohl napsat dopis prezidentu Husákovi. Helenka se narodila 20. srpna 1964, byla ve třetí třídě, takže jí bylo maximálně 10 let. Musela se naučit básničku do ledna 1975 a křupal jí sníh pod nohama, když říká, že prezident Husák dědečkovi neodpověděl a už asi neodpoví. Husák byl prezidentem až od 29. května 1975. (Jabo)
Reklama