Réžia:
Alex ProyasKamera:
Dariusz WolskiHudba:
Trevor JonesHrajú:
Rufus Sewell, William Hurt, Kiefer Sutherland, Jennifer Connelly, Richard O'Brien, Ian Richardson, Bruce Spence, Colin Friels, John Bluthal, Melissa George (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Je tu město. Fantaskně bizarní, věčně zahalené do tmy. Jsou tu lidé. Šediví a lhostejní, kteří se každou noc přesně o půlnoci ponoří do hlubokého spánku, aby se probudili se zcela novými vzpomínkami. Jsou tu Oni. Starobylá umírající rasa, která ovládá město a v bizarním experimentu noc co noc mění realitu i vzpomínky všech lidí. No a pak je tu John Murdoch. On jediný neusíná a vidí, jak přímo před jeho očima mizí domy i ulice, aby se místo nich objevily jiné. Nepamatuje si na nic z minulosti a navíc zjistí, že jej hledá policie kvůli několika brutálním a bizarním vraždám. Prchá ulicemi, kterými se pohybují mrtvolně bledé postavy v dlouhých černých kabátech, připomínající armádu zombie, a pomalu si začíná uvědomovat, že je obdařen schopností měnit realitu a podobně jako vládci města. Uvědomuje si, že vše co si pamatuje jsou jen uměle vytvořené implantáty a chce vědět proč. Na své pouti se setkává nejen s dívkou, která tvrdí, že je jeho manželkou, ale také detektivem Bumsteadem, který sice plní své povinnosti, ale začíná pochybovat o realitě světa ve kterém žije, a také doktorem Schreberem, který toho ví mnohem víc než všichni ostatní lidé dohromady. Společně s nimi se krůček po krůčku přibližuje pravdě a rozhodujícímu střetnutí s rasou ovládající město. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (602)
Scénář: David S. Goyer, Lem Dobbs, Alex Proyas .. Slušný rozjezd .. a pak divoká (mezižánrová) jízda ... z kopce do temného propadliště zapomnění! Všudypřítomná tma jako hlavní prostředek atmosféry, slušná hudba a kostrbatá pointa. Sice film vznikl před Matrixem, ale ROZHODNĚ není co srovnávat. Matrix bude realita .. tohle by potřebovalo doladit. Osobně raději přeladím jinam... ()
Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?) Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. ()
Jeden z inspiračních zdrojů "Matrixu", který ale silně postrádá jeho vizuální našlapanost a jakousi řekněme "cool" vizáž. Ono je na filmu vůbec vidět, že chybí větší rozpočet, což vám někdy navozuje až jakýsi dloubavý papundeklový pocit. Na druhou stranu ovšem oproti "Matrixu" působí především závěr "Dark City" daleko depresivnějším a klaustrofobičtějším dojmem. ***Věděli jste, že: Nejméně v jednom bodě se provázanost "Matrixu" s "Dark city" rozhodně nedá popřít. Částečně totiž vzniknul v kulisách, které po sobě "Dark city" zanechalo v australském Sydney. A tak střechy, po nichž Trinity prchá před agenty, jsou tytéž, po nichž se proháněl hrdina s tváří Rufuse Sewella.*** ()
[režisérská verze] Vizuální snové deprese na druhou. Alex Proyas se při temné Vráně naučil pracovat s bezslunečným vizuálem a tady ho dotáhl k dokonalosti, každá druhá scéna tu vypadá jako noir-matrixovská kresba říznutá cyberpunkovými motivy od nějakého polozapoenutého ilustrátora obálek sci-fi na houbičkách indiánského kmene Kvuila-Kvuila. Děj filmu je jednoduše skvělý a dobře napsaný, dokonce tak, že je mu odpuštěno zneužití jednoho z nejklišoidnějších začátků v historii audio vizuálních děj všehomíra, takže ano, je tu amnézie. Ovšem pak... Pak to bude jiné, jiné než většina ostatních filmů a to je dobře. góð kvikmynd. ()
A pak že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Jestliže původní Proyasova Vrána byla temná, depresivní, zajímavě stylizovaná a příběhově "nevšední", o Dark City to vše platí v podstatě dvojnásob. Velmi pochmurná a nepříjemná vize světa ovládaného plešatými mimozemšťany, kteří jsou alergičtí na světlo, umí ohýbat fyziku ve svůj prospěch a mají motiv, který i po delším zamyšlení nepůsobí nelogicky a nesmyslně. Samozřejmě, single hrdinu předurčeného k provedení revoluce a poražení neporazitelných už jsme párkrát viděli, ale pokud je vše okolo natolik vkusně načančané, promyšlené a neokoukané, malé klišé nikdy nemůže uškodit. A Jonesův soundtrack nemá v rámci žánru chybu :)) 85% ()
Galéria (42)
Fotka © 1998 New Line Cinema
Reklama