Smrtihlav

Nápad, který, zdá se mi, trochu využil o rok později Matrix, stojí na myšlence světa ovládaného někým jiným v pozadí. Alex Proyas dovedl do extrému depresivní atmosféru tím, že se všechno na plátně odehrává v noci a navíc v poměrně stísněných kulisách (některé domy navíc jako by vypadly z nějaké Orwellovy knížky), takže depku a tápání si užijeme opravdu do sytosti. Navíc výborně zvolení herci hlavním hrdinou počínaje (jeho přivřené oko jenom krásně dokresluje všechno, co se mu stalo) a psychiatrem - Keiferem Sutherlandem k nepoznání - konče. Je škoda, že režisér nedokázal dotáhnout závěr k mému úplnému uspokojení a že některé triky značně váznou (malý rozpočet?). Ani naznačená symbolika a mytologie (spirála, historie a původ cizí rasy) nebyla úplně dotažená, přestože umožňovala docela zajímavý rozbor a nabízela potenciálně velmi zajímavou odbočku z hlavní vyprávěcí linie. Je to trochu škoda, protože přestože se "Smrtihlav" sám inspiroval mnohými díly z minulosti, sám se stal inspirací pro mnohé novější filmy, nakonec mnohem slavnější a úspěšnější. (10.11.2010)

[režisérská verze] Vizuální snové deprese na druhou. Alex Proyas se při temné Vráně naučil pracovat s bezslunečným vizuálem a tady ho dotáhl k dokonalosti, každá druhá scéna tu vypadá jako noir-matrixovská kresba říznutá cyberpunkovými motivy od nějakého polozapoenutého ilustrátora obálek sci-fi na houbičkách indiánského kmene Kvuila-Kvuila. Děj filmu je jednoduše skvělý a dobře napsaný, dokonce tak, že je mu odpuštěno zneužití jednoho z nejklišoidnějších začátků v historii audio vizuálních děj všehomíra, takže ano, je tu amnézie. Ovšem pak... Pak to bude jiné, jiné než většina ostatních filmů a to je dobře. góð kvikmynd. (17.07.2014)

Viděno již podruhé a s lepším dojmem. Trošku zamrzí že jsem tento film neviděl v době svého vzniku, podobně jako Vránu. Myslím že by se uhnízdil v mém srdci mnohem silněji. Vzpomínám si na prvotní šok, nevěděl jsem o co jde. Film byl divný, úplně jiný než jsem čekal a hlavně strašně utahaný. Nyní když jsem mu dal druhou šanci, musím již uznale pokývat hlavou. Atmosféra výborná a myšlenka přímo vynikající. 70% (27.06.2011)

Fíha, tohle byla jízda. Smíchejte dohromady Metropolis, P. K. Dicka, Burtona, Gilliama, Coeny a třeba i Matrix, přidejte k tomu Proyasovu vyšperkovanou režii a Proyasův hodně, hodně bizarní scénář... A dostanete Dark City. Proč se u nás jmenuje Smrtihlav, těžko říct. Každopádně je to šťavnatá lahůdka pro milovníky žánru, kterou bych nejspíš doporučil Franzi Kafkovi, kdyby se mu náhodou jednou zachtělo vstát z hrobu mrknout na nějaký film. (23.07.2010)

Už od prvních tónů hudby mám dojem, že ne. Nefunguje to na mě. Ne. Takhle to nechodí. Takhle pomalu nemá hlavní hrdina utíkat před nádhernými bleďáky. V takovémhle záběrování nemá házet kufřík do řeky. Takovouhle písničku by při svém prvním představení femme fatale zpívat neměla. A tak dále. Hrdina objevuje věci, které divák na základě stanovených pravidel tak nějak tuší už dopředu, takže kýžený šok se nedostavuje. V dialogu se pořád dokola všechno opakuje, kdyby to náhodou někomu nebylo jasné. (06.03.2013)