Smrtihlav

Tmavé prostředí a černé kulisy působí originálně a depresivně. V tom se Proyas doslova vyžívá a nutno uznat, že tohle je jeho styl a režírovat skutečně umí. V nezvyklé roli je tu Rufus Sewell, pro něhož tohle byla jedna z mála nebéčkových rolí. Film má dost zvláštní atmosféru a triky na špičkové úrovni. Nepostrádá originalitu a nápaditost, ale konec není myšlenkově ani emocionálně tak silný, jak bych si vzhledem k vývoji filmu představoval. (19.02.2005)

To mě pos.. záda. Neskutečná scifárna spolu s Matrixem převrátila vše,co jsme znali vzhůru nohama. Totálně temná, depresivní, hrůzu nahánějící atmosféra, to tady ještě snad nebylo. Zíral jsem s otevřenou pusou, nechápajícně, už aspoň vím, kde se inspirovali bratři Wachovští na Matrix:) (Po celou dobu jsem měl pocit, že jsem to už někde viděl) Dokonalé dílo o tom, že nic není jisté, jak můžou nic netušící lidé klidně žít své životy a přitom nejsou ani jejich. Původní verzi jsem neviděl, dostal se ke mně až Dir Cut. (31.08.2008)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)

Velice nadějné sci-fi schopné od první sekundy vtáhnout do tajemné atmosféry nočního městečka, u kterého může bystré oko spozorovat jemnou inspiraci Metropolisem, Vránou, či Blade Runnerem. Zpočátku je divák doslova "živ" poutavým prostředím, atmosférou Temného města a objevováním jeho mysteriózních záhad a zákonitostí. Ovšem jak tak stopáž ubíhá, člověk by čekal více vysvětlování, logických spojek, silnější pointu apod. Film rozhodně neobsahuje tak hutný filozofický podtext jako Matrix a nedaří se mu diváka patřičně vybídnout k zamyšlení. Je spíše jen o momentální atmosféře a pocitu z ní. A bohužel o to víc se v něm rýsuje nedostatek v podobě nedostatečně charismatického hlavního hrdiny. 7/10 (26.08.2008)

hodně zvláštní film... od začátku jsme vrženi do zmatečného děje a mně trvalo až nehezky dlouho, než jsem se začal chytat... bohužel (naštěstí?) to bylo nedlouho před koncem. nemůžu si pomoct, dýchalo to na mě nijak extra hutnou atmosférou půlnočního béčka, na mysli příliš mnoho otázek a málo odpovědí... 50% (23.12.2008)