Smrtihlav

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)

hodně zvláštní film... od začátku jsme vrženi do zmatečného děje a mně trvalo až nehezky dlouho, než jsem se začal chytat... bohužel (naštěstí?) to bylo nedlouho před koncem. nemůžu si pomoct, dýchalo to na mě nijak extra hutnou atmosférou půlnočního béčka, na mysli příliš mnoho otázek a málo odpovědí... 50% (23.12.2008)

Tohle se Proyasoi povedlo. Poutavý film s chmurnou atmosférou a hlavně přímá inspirace pro Matrix. Doložit se to dá na zcela konkrétních scénách. Například hned na začátku, kdy doktor volá hrdinovi, aby ho varoval před nějakými zlými lidmi, kteří už si pro něj jdou. V Matrixu volá také hned na začátku Morpheus Neovi do práce, aby ho varoval před agenty... ___ Matrix je samozřejmě klenot, mnohem vybroušenější film, Dark City jde trochu jinou cestou, ale stále stojí za pozornost, je dost podceňovaný a ne tak známý, jak by zasloužil. Při sledování tohoto filmu divákovi dojde, jak dokonalý, bezchybný, propracovaný a komplexní Matrix skutečně je. Dark City je proti němu slabý odvar, ale stále se jedná o vynikající snímek. (20.11.2004)

Tma, tma a zase jenom tma.....Alex Proyas je bůh a jeho režie je velmi provokující. Proyas totiž diváka od začátku až do samého konce bombarduje jedním tmavým záběrem vedle druhého, při jejich sledování jsem byl ponořen do tak hluboké depky, že se mi málem podařilo usnout :o)) Smrtihlav je vizuálně působivý a velmi depresivní, podobné pocity jsem naposledy zažíval při filmu Blade Runner, s tím rozdílem, že tady jsem se maličko nudil. Zpočátku mně příběh nedokázal oslovit, ale od druhé půle děj hezky graduje a vrcholí zdařilým soubojem (to jak proti sobě visí ve vzduchu mi připomnělo závěrečný duel v Matrix Revolutions). Samotný závěr je silný a má velmi katarzní účinek. (18.11.2003)

Od první do poslední minuty extrémně paranoidní scénář Alexe Proayase a Davida S. Goyera, jenž si doslova libuje ve vlastní zamotané zápletce, je jenom základem celkové kvality snímku. Proyasova záliba v potemnělých koutech zaplivaných městských čtvrtí byla opět zúročena při budování bezútěšné atmosféry, která na diváka doléhá jako dosti těžká deka. Vizuálně vytříbená „hračička“, oplývající záplavou skvělých avšak ne samoúčelných triků, podpořená výbornou kamerou Dariuse Wolského, nepříjemným a přesto chytlavým soundtrackem Trevora Jonese, tak v celkovém efektu potěší nejen oko, ale i samotný mozek, kterému není dáno vydechnout ani na minutu. K tomu započítat skvělé herce, jimž vévodí podivný doktor Kiefer Sutherland, následovaný Williamem Hurtem a Rufusem Sewellem a je zde dílo, jenž v hlavě nějaký ten pátek zůstane určitě. (05.11.2005)