Smrtihlav

Zhmotněné noční můry Alexe Proyase, kde v neproniknutelné tmě zůstává naděje v podobě krásné Jennifer. Ze Smrtihlava ční uvěřitelné a přitom dokonale typicky rozdělené charaktery charismatického hlavního hrdiny nebo Sutherlandova výtečně zahraného doktora. A ve chvíli, kdy se všechno začne brát až příliš vážně, dorazí zástup mimozemšťanů, kteří film rázně usadí zpátky do pozice příběhově lacinějšího sci-fi. Komu to ale vadí, když dokáže být tak bezelstně neodolatelné. (25.01.2006)

Príjemne tiesnivá atmosféra, prúdiaca z každej sekundy stopáže. Podobne ako u predošlého projektu režiséra Alexa Proysa, The Crow, je snímok temný až ponurý. Len s tým rozdielom, že Dark City nebol dotiahnutý k sto percentnému výsledku. Tak či onak sa jedná o nadpriemernú záležitosť, ktorá inšpirovala mnoho nasledujúcich filmov (za zmienku stojí napríklad filozofia Matrixu). Stavanie domov&pohľad na vytvorené mesto z vtáčej perspektívy? Nádhera! Smerom na hereckú oblasť vidím jeden veľký zápor, menom Rufus Sewell. Nemastné-neslané postavy jednoducho nemá nikto rád. Na druhej strane stojí krásna Jennifer Connely, ktorej osobitý potenciál mohol byť využitý o niečo viac - škoda. Mimochodom, kontrast bielej hlavy a čierneho obleku = zárukou hrôzy. To si zapíšte. (12.06.2010)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)

Scénář: David S. Goyer, Lem Dobbs, Alex Proyas .. Slušný rozjezd .. a pak divoká (mezižánrová) jízda ... z kopce do temného propadliště zapomnění! Všudypřítomná tma jako hlavní prostředek atmosféry, slušná hudba a kostrbatá pointa. Sice film vznikl před Matrixem, ale ROZHODNĚ není co srovnávat. Matrix bude realita .. tohle by potřebovalo doladit. Osobně raději přeladím jinam... (05.02.2006)

Vrána meets Matrix. Z prvního si to bere kulisy a atmosféru bezútěšně temného města, z druhého příběh o prozření ve světě, který je pouhou iluzí vytvořenou těmi v pozadí, kteří lidi využívají (Matrix přitom kulisy po Dark City zrecykloval). Jen z toho nějak vypadla akce, o které v obou filmech nebyla nouze, ale to nijak zvlášť nevadí. Dark City stojí na NESKUTEČNÉ (doslova) ateliérové výpravě (Gotham se může jít vycpat), atmosféře a vizuálu. Horší je to se scénářem, který má zajímavou zápletku, ale navzdory romantické lince a něžné Jennifer Connelly působí značně odtažitě. Taky se nemůžu zbavit pocitu, že by bylo lepší, kdyby "ti v pozadí" vstoupili do příběhu později. Za mrzkých 27 mega zatraceně hodně stylové muziky. To město někdo stvořil a natočil snad přímo pro mě. (14.11.2016)