Smrtihlav

Od Dark City jsem nic nečekal. A jak už to tak chodívá, když od něčeho nečekáte zhola nic, a pak to shlédnete, tak vás to nadchne, někdy mírně, někdy více. Dark City mě rozhodně nadchlo, pro své pojetí a příběh. Není to sice sci-fi postavené na tricích, ale to vůbec nevadí. Ty triky, co tam jsou bohatě stačí a dotvářejí dark amtosféru. (24.03.2005)

Smrtihlav vznikol o rok skôr než oveľa známejší sci-fi Matrix. Porovnanie oboch snímok ukáže, že transexuálni súrodeneckí úchyláci Wachowski okopírovali mnohé motívy aj celkovú štylizáciu Proyasovho diela. Vďaka fenomenálnym akčným sekvenciám sa však z Matrixu stal celosvetový hit, zatiaľ čo Smrtihlav skončil ako komerčný prepadák, ktorý neprávom upadol do zabudnutia. Už nie práve čerstvú snímku, ktorá nezapadá do mojich obľúbených žánrových skupín - vyložene nenudila, ale depresia, ktorá by sa mala dostaviť, neprichádzala, zo všetkého najviac mne príbeh mesta bez slnka pripomínal drsnejšiu rozprávku. Jednoducho sú filmy, ktoré sa musia vidieť v pravý čas, najlepšie v roku, v ktorom idú do kín. Pritom predstavuje intenzívnu žánrovú skratku z nemého expresionizmu cez tech-noir ku kyberpunkovým víziám budúcnosti. (07.10.2019)

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%. (16.10.2013)

Viděno již podruhé a s lepším dojmem. Trošku zamrzí že jsem tento film neviděl v době svého vzniku, podobně jako Vránu. Myslím že by se uhnízdil v mém srdci mnohem silněji. Vzpomínám si na prvotní šok, nevěděl jsem o co jde. Film byl divný, úplně jiný než jsem čekal a hlavně strašně utahaný. Nyní když jsem mu dal druhou šanci, musím již uznale pokývat hlavou. Atmosféra výborná a myšlenka přímo vynikající. 70% (27.06.2011)

Príjemne tiesnivá atmosféra, prúdiaca z každej sekundy stopáže. Podobne ako u predošlého projektu režiséra Alexa Proysa, The Crow, je snímok temný až ponurý. Len s tým rozdielom, že Dark City nebol dotiahnutý k sto percentnému výsledku. Tak či onak sa jedná o nadpriemernú záležitosť, ktorá inšpirovala mnoho nasledujúcich filmov (za zmienku stojí napríklad filozofia Matrixu). Stavanie domov&pohľad na vytvorené mesto z vtáčej perspektívy? Nádhera! Smerom na hereckú oblasť vidím jeden veľký zápor, menom Rufus Sewell. Nemastné-neslané postavy jednoducho nemá nikto rád. Na druhej strane stojí krásna Jennifer Connely, ktorej osobitý potenciál mohol byť využitý o niečo viac - škoda. Mimochodom, kontrast bielej hlavy a čierneho obleku = zárukou hrôzy. To si zapíšte. (12.06.2010)