Román pre ženy

Televize Nova se rozhodla pevně zarýt své produkční drápy do českého filmu. Nejjednodušší cesta vedla přes nejúspěšnějšího současného spisovatele Michala Viewegha, který podle vlastní knihy napsal scénář. Ať je Viewegh spisovatel jakýkoliv (nic jsem od něj nečetl a ani se k tomuto kroku v brzké době nechystám) jako scénárista nestojí za nic. Jak je vůbec možné, aby někdo dal dohromady vcelku stravitelný děj, který však posunuje dopředu pomocí těch nejpřipitomělejších dialogů, které jako by vypadly z telenovely, kterých do nás Nova láduje desítky ročně? Jistě, pokud už samotný název odkazuje k příslušné čtenářské (resp. divácké) kategorii, tak v tom případě pardon. Jenomže Román pro ženy nehodnotím jenom z pohledu chlapa, ale i z pohledu nezaujatého diváka, který se ke sledování filmu dostal čistou náhodou. Proč své postavy Viewegh pojmenoval „typickými českými“ jmény jako Laura, Oliver, Jeff a Ricky? A proč pak tyto kosmopolitně zaměřené jedince posílá do zaprášeného českého činžáku a nechává je lyžovat ve Slovenských Tatrách? Je mnohem více možností (a navíc méně násilných) jak obejít český nacionalismus, kterému se asi Viewegh za každou cenu snaží vyhnout. O režijních kvalitách Filipa Renče jsem nepochyboval až do teď. Renč dokáže s naprostou samozřejmostí servírovat vtipné scény, kterým jsem se zasmál i já (myslím jako chlap) a které mě víceméně přinutili spolknout hořkou slinu a nadávku (myslím tím jako divák). Scéna ve které Ingrid získala svou averzi k chlapům mě dostala do kolen, „všechny chlapy by měly vykastrovat“ a zaujaté naslouchání kadeřnic Lauřinu vyprávění mi zase naopak zamíchalo žlučí. Ale Román pro ženy má něco, co jsem dlouho nikde neviděl, Zuzanu Kanócz. Nazývat ji novou Julií Roberts není zrovna nejvhodnější, protože Kanócz je čistě svá a hraje skvěle. Což se nedá říct o Marku Vašutovi, který svůj comeback dosti odfláknul a když říká „okamžitě mi ukaž občanku“ měl jsem pocit, že jsem v americkém sitcomu. Ne, Román pro ženy je setsakramentsky nevyrovnaný film, ve kterém je každé světlé místo přebito třemi tmavými a z něhož jsem na konci měl pocit absolutní trapnosti. Té trapnosti, která mě přepadla i po shlédnutí Kameňáku . Jestli to takhle bude dál pokračovat, brzy udělám nad českým filmem kříž a zašeptám: „Odpočívej v pokoji“. (08.07.2005)

Romantická komedie pro ženy o vztahu s Pažoutem a s reklamním kreativcem Oliverem - a pro muže zbyla někde vzadu špetka černočerného humoru v parodii na reklamu: "Postaráte se mi o Bobika", když zrovna nějakému hostu servírují Bobika. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=MqfZJkvSst8 (05.12.2011)

Vůbec mě to nebavilo, ten Viewegh poslední dobou zdaleka neznamená kvalitní podívanou. Tragičtí Účastníci zájezdu, téměř na stejné úrovni Román pro ženy. Vašut nehraje, jen háže rádoby drsně směšné hlášky a šklebí se na celé kolo. Co tam dělala Něrgešová nechápu už vůbec, snad jediný kdo hrál, byl Donutil (který se tu objevil celkem na ani ne deset minut) a vlastně i Stašová. Tímto si mě Renč nezískal. Lechtivých scén pomálu a když už nějaká je, za moc nestojí. To samé se dá říci o scénách vtipných (čestnou výjimkou budiž svetr v divadle). Ne, stále si stojím za svým když říkám, že český film poslední dobou nestojí ani za tu pověstnou zlámanou grešli. Snad poslední kvalitní film, který jsem měl možnost shlédnout byly Želary, a to už je přeci jen tři roky zpět. (11.11.2006)

Knihu jsem nečetl, ale jestli je stejným způsobem slátaná a v důsledku beztak prázdná, a když už se v ní něco najde, je to nudné, nikdy ji ani číst nebudu. Film stačil... Během cest v autobuse jsem ho ´viděl´ nespočetněkrát. ´Viděl´ proto, protože od druhé projekce Románu pro ženy tento čas znamenal stominutový spánek. (30.04.2008)

Člověk aby se dneska radoval už z takového mála, jako jsou kvalitní herecké výkony a dovedný řemeslný přebal Filipa Renče. Ono toho totiž na Románu pro ženy o mnoho víc není... Vieweghův scénář je hodně plytká záležitost, která střídá vydařené momenty záměrné plytkosti s plytkostí zjevně nezáměrnou, která naprosto vraždí jakékoli emoce i smysl snímku a činí z něj dosti lacinou podívanou s rádoby-vychytralými hláškami. Ale to je prostě Viewegh s jeho stylem, laciný jako pětník a lepkavý jako lízátko z pouti. Proto tak táhne. Víceméně jsem tedy radoval ze jmen jako Vašut, Zázvorková či Donutil, oceňoval ženské vnady Zuzany Kanóczové a pár dobře trefených situací ze života. Na závěr patří jméno Filip Renč jakožto dobrý příklad režiséra, který ví, jak udělat atraktivní podívanou. Slabé tři, ale ono u těch nových českých komedií opravdu aby člověk pohledal... (09.07.2006)