Stopárov sprievodca po Galaxii

Myslím že lidem, kteří neznají knížku bude několik věcí nejasných a nemůžou některé docenit. Já jí dočetla asi 14 dní před shlédnutím filmu, takže jsem se na jednu stranu v ději neztrácela, ale na druhou stranu spousta věcí mi tam chyběla a některé mi naopak přišly moc doslova zfilmované. Ale vtipné to je, ducha knížky to jakž takž drží, Marvin je krásně depresivní, takže ode mě přesně 70%. (25.02.2006)

V rámci možností celkem slušné. Stopařův průvodce po Galaxii (jakože kniha, první díl) mě před nedávnem úplně nadchnul, ale už v Restaurantu na konci vesmíru jsem se Adamsovým literárním stylem jaksi přesytil. Film jsem viděl až poté, hodně se zde z knihy předčítá, hlavní vtipy jsou na svém místě, dost věcí je jinak... Myslím, že to šlo udělat lépe, ale nevím, jak přesně se to mělo udělat. Nevím, v jakém poměru bych věrnost předloze a různé změny namíchal, aby byl výsledek přesvědčivým samostatným filmem. Tak či onak by z toho asi stejně nakonec vylezl nějaký nesmyslný absurdní hybrid, jehož by každý vnímal jinak. (29.07.2011)

„Pozemšťané! Věnujte pozornost tomuto hlášení. Hovoří k vám Prostenik Vogon Jelc z Galaktického úřadu pro plánování hyperprostorových filmů podle knižní předlohy. Jak nepochybně víte, plány pro rozvoj humorné kinematografie vyžadují vybudování nového zázemí pro diváky, kteří snesou všechno a příliš nelpí na originálu. Škvrk. Vaše planeta je bohužel jedna z těch, které jsou určené k promítání takových filmů. Celá akce bude trvat necelé dvě pozemské hodiny. Děkuji vám.“ Ale NEPROPADEJTE PANICE! (10.07.2013)

Povedlo se to nad má očekávání a i když jsem párkrát zívl, můj dojem z předělávky mé nejoblíbenější knižní série je přeci jenom poměrně skvělý. Filmu nechybí opravdu vtipné pasáže, povedené triky (jsem totiž rád, že konečně na ně někdo šel trošku jiným způsobem) a pár charismatických herců a strojů. Pevně věřím, že se dočkám (e) dalších dílů, i když je nekonečně nepravděpodobné, že by přispěl svou troškou do mlýna i sám Douglas... (04.08.2005)

"Je nám velkou ctí, že máte takový zájem o naši planetu. Jako výraz našeho vděku, přijměte tyto dvě termonukleární střely, které jsme právě vyslali k vaší lodi. V rámci zkvalitnění našich služeb, může být vaše smrt nahrávána." Knihu jsem nečetl, filmu jsem zcela nerozuměl, ale byla to neuvěřitelná taškařice. S chutí jsem si počkal 7,500.000 let na odpověď na základní otázku života vesmíru a vůbec, užil jsem si nepravděpodobnostní faktory, překvapeného vorvaně, myšlenkové pochody květináče petunií, jedinečnou vogonskou poezii a asi i všechno ostatní. A možná to i dávalo smysl, ale při pohledu ze Země to tak úplně nevypadalo. (28.12.2016)