Štěstí

Zajímalo by mě, jak by se mi dnes, s odstupem času, líbily Divoké včely.Problém hrdinů nebyl, že byli chudí, ale vyšinutí. Proč se Monika například tolik upínala k dětem své labilní kamarádky? A vůbec se nedivím, že ta o Moničiných pohnutkách také pochybovala.V celém filmu mi nebyla sympatická ani jedna postava.A herecké výkony mě taky nepřesvědčily.Občas kouknu na nějaký „nový“ český film a zjistím, že to opravdu nejsou filmy pro mě. (03.07.2012)

Velmi pěkný a inteligentní film o tom, jak jsi jednou dole a jednou ještě níž. Atmosféra je podobně studená jako v Divokých včelách. Velmi podobné (a naprosto skvělé) je i herecké obsazení. Film je možná trochu roztříštěný do osudů více hrdinů, ale stejně jako Slámův debut působí velmi silně a autenticky. O výkonech jednotlivých herců by se dalo říci mnoho (pěkného). Pavel Liška tentokrát nepůsobí tak přitrouble jako ve většině svých rolí. (01.12.2005)

(v kontextu české kinemotografie deset až dvacet hvězdiček) Češi se po více jak čtyřiceti letech znovu naučili dělat filmy a ne jenom "estrády", jak říká současným výtvorům české kinematografie Jan Němec. Jenomže, jak čtu, diváci na to nejsou připraveni - už si zvykli na všecky ty Pupenda, Snowborďáky a Netleskající ruce, jakožto i na Hollywood. Štěstí je opravdu nečekaným (a dlouho očekávaným) štěstím českého filmu, ale naneštěstí je dnešní český divák někde na úrovni polipa, takže... ---------- ------- 25. 3. 2007 : Napodruhé už jsem si všiml několika "nepochopitelností" ve scénáři, několika nedotažených dialogů a chvílama nepřesvědčivých výkonů, ale přesto je pro mě Štěstí spolu s Návratem idiota a s filmy Jana Švankmajera to nejlepší, co u nás po revoluci vzniklo. ----------- 29. 9. 2010 : Už se na to radši znova dívat nebudu.. Dojem čím dál slabší. (31.07.2005)

Pravděpodobně nejlepší český film tohoto roku. -- Pokud se vám nelíbily Slámovy Divoké včely, tak vás pravděpodobně nenadchne ani Štěstí. Ve Štěstí nacházím přesně ty pravdivé a lidské okamžiky, které i ve většině filmů chybí. Postav Pavla Lišky je mi nesmírně blízká, stejně tak upřímné a pravdivé dialogy. Scenárista a režisér dokázali vystihnou krátké a pomíjivé okamžiky každého z nás. Své dělá i melancholická hudba. (29.07.2005)

Sláma sa zlepšil v réžii, chytil sa hutnejšieho scenára ako naposledy a hlavne vie pracovať s hercami. Vzťahy medzi nimi sú vykreslené výborne a emócie posobia velmi autenticky. Lenže je tu aj niekolko problémov. Sláma chce byť čo najreálnejší, čo dosahuje vyzobrazením (myslím) Opavy ako mesta z druhej svetovej vojny. Všetko je špinavé, sociálne vrstvy žijú niekde pri meste v rozpadnutých barákoch ako v Riu, ale sú to inteligentní a dobrosrdeční ludia. Monika je chytrá, ale z nejakého dovodu neštuduje (podla Slámu si to v Čechách asi možu dovoliť iba majetné vrstvy) a pracuje v supermarkete. Toník zase jedeň deň nemá ani halier, potom sa zamestná v továrni a hneď stavia novú velkú kúpelňu atď. Tomu sa hovorí pseudorealita. Čert to ale vezmi, pozerá sa na to dobre a je to dojímavé. (09.07.2007)