Štěstí

I po druhém zhlédnutí si za svým opovrhujícím názorem stojím - nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že ten film místy úplně absentuje scény, které by osvětlily motivace jednání postav a nesouvisle přeskakuje z jedné scény do druhé. Možná Sláma využívá styl zkratkovitého a věcného vyprávění, který jsem prostě jen nepochopil (a snímek proto celkově nedocenil), nebo je to prostě jen opravdu tak špatně napsané a natočené, jak mi to připadá. Herci jsou v tom více-méně nevinně (Vilhelmová působí velmi přirozeně, snaživý Liška je bohužel zas a znovu obsazen do role sympatického trouby atd.), ale k těm postavám jsem si díky Slámově pojetí nedokázal vytvořit žádný silnější vztah a tudíž mi bylo dost jedno, co se komu přihodí a jak skončí. A možná největší problém vidím v tom, že vlastně nevím, co tím chtěl pan režisér říci a o čem to vůbec je - o nenaplněné opravdové lásce? O tom, jaké to asi je, když se vzdáte svého snu kvůli (pochybné) povinnosti a dobrému skutku (BTW celé dění okolo Geislerové dětí mi přijde dost podivné), či se snad jen Sláma snažil poukázat, že u nás žijí i neprávem nešťastní čestní lidé (či jak to říct)? Já vážně nevím, každopádně žádná z těch dějových linií na mě nezapůsobila víc než průměrně. 50 % (28.03.2007)

Bohdan Sláma mě svou prvotinou vyloženě nenadchl, ba co víc, jeho syrový dokumentaristický styl mě bohapustě nudil. Od Štěstí jsem si tedy nesliboval takřka nic a úvod filmu se odehrával přesně v intencích Slámova zdánlivě nezáživného a střihem nepoznamenaného stylu, který působí anti-iluzivním a nedějovým dojmem. Jenže narozdíl od Divokých včel se po chvíli dostaví vysoká míra ztotožnění s postavami a záhy i zaujetí sice nenápadným a nenuceným, ale o to sugestivnějším příběhem. Studie prostředí je dokonalá a chirurgicky zevrubná, nehostinné Mostecko vytváří pro tragický život hlavních postav souznící kulisu, která pocity vykořeněnosti, opuštěnosti a beznadějné perspektivy jen umocňuje. Slámův film se zaskví výtečnými hereckými výkony, kde mezi precizně obsazenými postavami zazáří zejména trio Geislerová, Vilhelmová, Liška. Posledně jmenovaný konečně zahodil nejapnou masku idiotského klauna a stvořil podle mého vůbec jeden z nejpůsobivějších mužských typů porevoluční kinematografie. Štěstí je studený a sychravý film, naturalistický a nečesaný, doplněný jen minimalistickým španělkovým motivem, který se jako refrén zjevuje uprostřed nehostinného děje, z nějž postupem času nesměle vykvete štěstí, ne to pitomě sentimentální, ale to opravdové. Sláma dokázal na celuloid zachytit nestylizovaný život a jeho snímek díky neobyčejné intenzitě řadím mezi nejlepší filmy vzniklé po roce 1989. Bohdan Sláma dozrává a je radost to sledovat. (04.12.2005)

tomuto filmu objektívne vzaté niet čo vytknúť, pretože riešil citlivú a všeobecnú tému, každý si mohol zaujať nejaké stanovisko, technicky bol zvládnutý veľmi dobre a herecky ako inak tiež veľmi dobre. lenže film neposkytuje nič viac, iba obohraté tvíre, ktoré som presne v tejto konštelácii videl za posledné mesiace a roky už v X filmoch (sú to všetko skvelí herci a ja chápem, že naše krajiny sú trochu limitované počtom dobrých filmových hercov, ale predsa len to začína naberať príchuť fádnosti) a - ak prehliadnem tento drobný a neúmyselný nedostatok - navyše neposkytuje ani nič nové po stránke formálnej či tematickej, nezaujíma žiadne stanovisko, nerieši problémy, nepodáva "zaujímavé" otázky či nové uhly pohľadu na danú tematiku, nemá ani extra humor, ani extra romantiku, ani extra tragiku, nemá nejaké silné scény či silné charaktery, a ak to bol zámer, tak beriem, ale tento film mi príde zaujímavý svojou nezaujímavosťou, výnimočný svojou nevýnimočnosťou a nevšedný svojou všednosťou. Lenže kdežto existujú aj filmy, ktoré postavia na podobných postulátoch svoj príbeh a myšlienkové pozadie (napríklad About Schmidt), tak tu to nezafungovalo a ostala iba tá "libovosť", nemastnosť neslanosť . . . A keď si vezmem, aký veľký ohlas a koľko ocenení a všetkého to získalo a porovnám si to s ostatnými, menej známymi a preferovanými snímkami, ktoré v Česku minulé roky vznikli, tak mi z toho vyjde, že sa jedná o veľmi nenáročné mainstreamové sledovanie, ktoré v TOMTO žánri bezpochyby vyniká, no nemá ambíciu na upútanie v žánri hlbšom (11.02.2007)

Jeden z vůbec nejzákeřnějších (nejenom) českých filmů. Ukrývá se za všeobecný humanismus, ale v zásadě oslavuje chudobu jako nejlidštější, nejupřímnější a nejsprávnější způsob života. Nutí diváky v luxusních multiplexech a u domácích kin plakat nad tím, jak by bylo krásné být chudými a proto čistými lidmi. _____ Extrém vydává za obyčejnost, poddanost špatné sociální situaci za čestnost, mravnost až svatost. Možná to zní příliš drsně, ale toto dílo je příkladem "otrocké morálky", naprosté neochoty vzepřít se a jen přijímat a být smířený. A to jde samozřejmě jen o postavy v příběhu. ________ Z hlediska umělce- tvůrce je to ještě mnohem horší. Bohdan Sláma si pravidelně vybírá tematiku společenského okraje, ale přitom zásadně odmítá ukázat příčiny, proč lidé nějak žijí. Větší umělecké selhání asi neexistuje. ______ Zde je navíc zabaleno do falešných kliček (melodramatická láska, figurkaření) a až podezřelého nezájmu o detaily skutečného života (takhle to s opuštěnými dětmi zkrátka nechodí; kde berou ti chuďasové neustále peníze na drahé opravy domu atd.). ________ Štěstí je příklad vysněného echt-českého filmu, o jakém se vyučuje na jedné ze dvou frakcí na FAMU - taková ta "člověčinka se srdíčkem". Pro mě osobně další důvod k tomu, proč nemít rád současnou českou kinematografii. (24.04.2006)

Poctivě český, realistický příběh, který věrohodně zpracovává klasické téma filmů Bohdana Slámy. Prostředí přírody či vesnice, sociální začlenění, křehké vztahy mezi lidmi, jejich vlastní citové i životní útrapy a vyrovnávání se se sebou samým. Upřímné, opravdové a nezkreslené vylíčení trpkých životů obyčejných lidí. Skvělé charaktery postav a ryzí emoce, které na mě zapůsobily. Tradičně excelují Slámovi dvorní herci, Liška, Vilhelmová, Geislerová, Stašová a další. Souhlasím s uživatelem Vančura, který ve svém komentáři vystihl docela přesně to, jaké dojmy a myšlenky se mi při podobně skutečných filmech honí hlavou. Dokonalý protiklad oproti vší té povrchnosti, lesku, vyumělkovanosti a důrazu na módní a ostatní materialistické statky, které jsou častou náplní současné společnosti téměř ve všem, kam se podíváme. Jak často si uvědomujeme, jak zbytečně a ostudně to všechno oproti skutečným hodnotám působí...? (23.03.2008)