Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí

Těšil jsem se na to snad jen kvůli panu Duškovi, opravdu jsem ho měl jako herce moc rád, teď ho mám rád asi taky, ale už jen jako domorodce co se opaluje bez faktorů na tropickém slunci do bronzova. Byl jsem zvědav i na jeho divadlo improvizace ... pak jsem něco skouknul na Youtube a ouha, chyba lávky, tohle už tu bylo. Takhle jsem se nějak motal po pokoji, když mi bylo asi deset let a vrážel jsem do své o šest let mladší sestry. Takže nic, nezájem, snad jen jako dejavu. No a stejně to dopadlo s tímto filmem. Dlouho vlakové nádraží, pak jsem asi vrazil zase do své sestry a zase dlouho vlakové nádraží ... pak už byl asi konec, nevzpomínám si. Sestra vyrostla a teď jsem vrazil do nějakého filmu o vlakovém nádraží ... (16.03.2011)

To je takovej smutek, když lidé neumí ocenit kvalitu a jdou jen po povrchu a velebí kýče. Tenhle film, který úplně zapadl je po formální stránce skvělý. Obrazově nádherný, dialogy vytříbené a to prostředí je neskutečně fotogenické. Režie je mistrná a hraje si s obrazem, zvukem, všedností. To není jen tak něco, ti pánové ví ce dělají, jako to dělal Felini, Forman či Bergman. Možná na začátku pár pitomců dalo tomu filmu nálepku odpad a pak už se nikdo nesnažil pochopit, o co jde. Proboha, jsme v Čechách a tady jsme tohle dokázali pochopit. Papoušek by byl nadšenej. (12.02.2016)

Po shlédnutí tohoto snímku musím, ač nerad dělat přirovnání s jiným českým filmem, který se mi také moc líbil a to snímkem "Mistři" od Marka Najbrta. Je to krásný příběh skupinky lidí, tentokrát na malém nádraží Žatec západ. Kdo čeká komedii (i když přiznám se, že jsem se pár scénkám ze srdce zasmál), čeká marně, ale kdo se chce podívat na příběh o životě a smrti a to doslova, tak šahá po tomhle správně. Dávám čtyři hvězdičky a myslím, že právem. (22.10.2006)

Těšil jsem se na film s Jaroslavem Duškem, jehož jako herce mám opravdu rád. Ale tento film o "skutečných" lidech je neskutečná nuda a oničemovina. Jediné, co podal tento film opravdu realisticky, je pracovní nasazení "modré armády", neboli to, že na dráze se dělá h***o a ještě odboráři stávkují za nadstandardní platy. (11.02.2016)

Volné rozvíjení osobité, leč okrajové linie českého filmu reprezentované zejména Slámovými Divokými včelami či třeba Najbrtovými Mistry, to je v kostce filmové zastavení Pavla Göbla na maloměstském českém nádraží. V Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí lze dohlédnout dokonce ještě trochu dál do filmové historie a spatřit civilní projev filmů Miloše Formana a dalších jemu podobných tvůrců československé nové vlny, Pavel Göbl však neumí vytěžit z nabízené látky maximum a chybí mu šmrnc oněch klasických českých filmů (je zejména škoda, že nedovedl více akcentovat osobitou poetiku českých nádraží, jejichž kouzlo je skutečně samo o sobě fenoménem a s přílivem finančních prostředků zanikne...). Přesto jde o obraz autentický, věrohodný a s nějakou výpovědní hodnotou. Je pravda, že zde postižení pocitu nudy a bezčasí coby tvůrčího záměru místy trochu připomíná skutečnou nudu, ale jakožto významový protipól akčním velkofilmům s rastrem absolutní zábavy je tento statický snímek příjemným meditačním zastavením. I taková je doba, i takhle tady žijeme, i tady jsou ještě pořád místa, kde se doslova zastavil čas...místa kolem české (ale chce se mi spíše napsat ještě pořád c&k) železnice... (01.07.2008)