Šílení

Film výjimečný stejně jako postava jeho tvůrce - už dlouho chovám toho starého pána v nesmírně oblibě, jsa obeznámen s většinou jeho filmografie. Tento film z Švankmajerovy pozdní tvůrčí éry vykazuje všechny typické znaky mistrovy surrealistické poetiky, kterou jsem si tolik oblíbil již u jeho starších snímků - po této stránce vykazuje Švankmajerovo filmové i výtvarnické dílo pozoruhodnou kontinuitu v čase, která je i jedním z hlavních důvodů, proč je mi tolik sympatický. Švankmajer je zcela jistě umělecký velikán, staromilec a solitér, který v českých podmínkách nemá sobě rovného. Ostatně velkolepost jeho díla mě již dlouho ponouká k myšlence, že je to umělec v podstatě nedoceněný, protože jeho tvorba jde hodně mimo hlavní proud, a jeho filmy rozhodně nepatří k žádným divácky vděčným oddychovkám - naopak, jsou to díla plná jedinečné symboliky a mnoha významových rovin, která přímo vyžadují přemýšlivého a vzdělaného diváka vybaveného bezměrnou bezpředsudečností - je to s podivem, ale i v dnešní totálně mravně rozvolněné a pokleslé době působí celá řada momentů v tomto filmu velmi kontroverzně, až skandálně. To by ovšem nemělo opticky upozadit nezměrné kvality této velkolepé filmové frašky (kterou autor sám označuje jako "horor se všemi pokleslostmi, které jsou tomuto žánru vlastní") - osobně jsem například přesvědčený, že scény s arteterapií, černou mší v kostele či inscenací à la "Delacroix - Svoboda vede lid na barikády" jsou zcela geniální. Před začátkem filmu vystoupí samotný autor s krátkým prologem, který mi ještě před rozběhnutím filmu stihl vzít dech: ..."Umění je již téměř mrtvo. Nahradila ho jakási reklamní upoutávka na odraz narcisovy tváře na hladině vody... Tématem filmu není nic menšího, než ideologický spor o to, jak vést blázinec. Existují totiž dva základní, nebo chcete-li, dva extrémní způsoby, jak řídit takový ústav. Na jedné straně absolutní svoboda, a na druhé osvědčený konzervativní přístup "dohlížet a trestat". Existuje ovšem ještě třetí princip, který kombinuje a kulminuje ty nejnegativnější stránky obou systémů předcházejících. A to je blázinec, v kterém žijeme." Více zničující - a trefnější! - kritiku stávajícího světa jsem dlouho neslyšel. Mistrný a jedinečný film, který působí jako kapka živé vody v záplavě většiny idiotské současné produkce. 5 hvězd jen proto, že výše zde nejde hodnotit film, který se jakýmkoli hodnocením zcela vymyká. A - och bože - bezprostředně po dokoukání mám dokonce chuť si něco přečíst od toho starého blázna de Sade, neslýchané! Bravo, pán Švankmajer, toto se vážně povedlo. (11.10.2014)

Šílení jsou v evoluční řadě Švankmajerových filmů cosi jako výrazný vývojový skok, neb většina hlavních postav mluví a jeho filmu už nevládne animace, ale hrané pasáže. Jedno z tak typicky švankmajerovsky animovaných surrealistických intermezz, kde slepice požírající mleté maso snášely vejce, z nichž se pak líhne opět ono pozřené maso, říkalo symbolicky mnohé - maso plodí zas jen maso, ID plodí zase jen ID. Silná metafora dnešního světa. Nikdo mi ale nevymluví jedno - z umělecké obsese syrovým masem musí logicky vyplývat jediné - Švankmajer musí být vegetarián... i když, kdo ví... (03.09.2011)

Půjdu proti většině a řeknu to na rovinu. Tenhle film mě neuvěřitelně zklamal. Otesánek mě mile překvapil a o samotném režisérovy Švankmajerovi nemluvím. Rozhodně toje genius. Ale tohle mi přišlo strašně se opakující a hlavně poměrně nudné. A když nepočítám Třísku tak herci byly příšerní, nevěřil jsem jim ani pohnutí. Naštěstí ty efekty se udržely na nadprůměrné urovni jak to máme na režisérovy rádi. Ale já se prostě nudil a kroutil hlavou co se zrovna děje. Navíc film má poměrně přemrštěnou stopáž. Zklamání. (15.09.2012)

Zajímavý úlet a zároveň vlastně typický Švankmajer. Celou dobu jsem vlastně netušil, o čem, ře to pan Švankmajer na začátku mluvil a doklaplo mi ti až na konci. Oba způsoby vedení blázince jsou v podání Švankamjera opravdu úchylné. Švankmajer si vybral dobré herce, ale nevím jestli vedení herců je zrovna jeho silná stránka. Skvělý je Třískův markýz, ale nejlépe a nejvěrohodněji zahrál Martin Huba. (23.09.2006)

Nekompromisní režisérský diktát aneb Švankmajer na plný plyn...masitě šílený. Úchvatně temná záplava zvráceného absurdna, tedy našeho "bláznivého" světa, dnes, včera, před šesti sty lety...zde ovšem bez jakéhokoli obalu. Máme možnost zhlédnout umělecký underground (i když sám mistr toto za umění nepovažuje...což si ovšem může dovolit pouze on) oslavující absolutní svobodu a zároveň nekompromisně připomínající její pomíjivost, neb tak nedokonalá a slabá bytost, jakou člověk bez pochyby je, pro ni musí nejdříve trpět. Jan Švankmajer jako geniální umělec a Jan Tříska v herecké euforii zaslouží celosvětový respekt a ocenění. AAAAHAA HA HA HA HAAA!!!! (07.04.2012)