Šílení

Zvláštní, zajímavé, bizardní, jedním slovem "šílené". Švankmajer postupně přivádí na plátno dva extrémy; volnomyšlenkovou neznabožskou kulturu vedenou výborným Janem Třískou, ve které má právo každý dělat si, co chce, aniž by ho čekal trest, a až diktátorsky tvrdý režim, ve kterém i za sebemenší odkročení od řádu existuje soubor děsivých terapií (od "pouhého" zmlácení, přes vyřezání jazyka a očí až po nejstrašnější terapii číslo 13). A do toho všeho vám tam každých 5 minut skáče maso. Leze po žebříku, souloží, mele se na mlýnku, snaží se dostat z obalů na pultech obchodů. Zdá se vám to ujeté? Takový ten film prostě je. (08.01.2008)

Výtvarné provedení tohoto filmu je fantaskní. Fantasmagorické, bizarní a šílené. Všechny ty výjevy, atmosféra, postavy a místa. Ale něco mi tam chybělo. Nejvíce zde exceluje Jan Tříska a jeho bláznivý smích. Pavel Liška patří k mým nejoblíbenějším českým hercům, ale tady jsem bohužel místy měla obtíže, mu jeho herectví věřit. Jeho tvář i herecký projev je pro role bláznů či podivínských exotů jako stvořen, ale tady jsem z jeho výkonu měla roztěkané dojmy. Přemítala jsem nad tím, zdali svou postavu tak zkrátka měl zahrát nebo jestli se ji tak snažil hrát. Měla jsem z něj prvně častý pocit, že svou postavu hraje, ale že jí není. Bylo to celé jakési polovičaté. Nevím. Na současnou českou tvorbu však rozhodně výrazné, netradiční a možná až kontroverzní dílo, spojující v sobě hodně podobností s dílem Markýze de Sade, Saló aneb 120 dnů Sodomy. (26.06.2010)

Švankmajer netočí filmy pro mě. Dokonce nesnáším ty jeho animace masa...zde si jich hojně užijete. Upřímě mi nevadí, když ve filmu ze člověka lezou střeva poté, co je zasažen střepinou, ale švankmajerovy hovězí jazyky šinoucí se po místnosti volným stylem slimáka ve mě vzbuzují odpor. Sám pan režisér schoval tyto nechutnosti v předmluvě, která je možná jen na DVD, za nejaký vyšší umělecký zájem a pokleslý hororový žánr švihnutý de Sadem, ale ani to nezabránilo tomu, že se mi při pohledu na plazící se steak v syrové podobě, sebe sama namáčející v dehtu a peří, nezvedl žaludek. (05.09.2006)

Také filmy sa nehodnotia, také filmy sa prežívajú. Akurát tu možno - ako správne poznamenal jeden z komentátorov - srať mramor. Poďme na to. Švankmajer sa tentokrát dôsledne vyhýba okázalej manifestácii surrealistického "besnenia" (pokiaľ sa nemýlim, "Šílení" sa do slovenčiny nemá prekladať ako "Šialení", ale ako "Besnenie" a teda do angličtiny ako "Frenzy" - ktosi však prišiel s geniálnym nápadom a názov filmu preložil ako "Lunacy") v zmysle evokácie iritujúceho sveta plného bizarných zákonitostí. I animáciu používa ináč - vkladá ju na spôsob medzititulkov (mäso tranzitujúce na neuveriteľné destinácie funkciu medzititulkov de facto spĺňa). Zavrhuje surrealistickú estetiku "najväčšieho zločinu" (spomínate na poviedku "Bieli ľudia" od Walesana Arthura Machena? - "Ak by ruže vo vašej záhrade začali spievať podivné piesne, zošaleli by ste") v prospech síce libertínskeho, ale predsa len značne racionálneho prístupu, súc si vedomý skutočnosti, že žiadny psychický automatizmus a la "stret diktafónu a jarmočného srdiečka na pitevnom stole" mu uspokojivo neposlúži na celkom konkrétnu a plnohodnotnú alegóriu. Všetka spomínaná racionalita sa však rozplynie, ak film porovnáme s inou hororovo ladenou alegóriou či podobenstvom - so Shyamalanovou Osadou. Iracionalita odrazu vystupuje na povrch ako voda pri chôdzi po rašelinisku a táto neprívetivá, strašidelná, meditatívna a morbídna "nordická" krása, kvôli ktorej máme tak radi všetko imaginatívne prehovorí jasnou rečou. Zreteľnou, zrozumiteľnou a hlasitou, ale dostatočne "šílenou", aby nebola malomocne ordinérna (alegória v alegórii, arteterapia, pôžitok z pochovania zažiava či Dominikova stolová hra - milujem detské stolové hry). V súvislosti s tým ma napadá, že surrealisticky najortodoxnejším prejavom vo filme je spôsob markýzovej reči. Jeho divadelne afektované verbálne sebaprojekcie nemajú za úlohu len dráždivo presne pertraktovať to, čo je erbovo (ne)podstatné - v delirantne vyšinutom svete sú vlastne jedinou alternatívou "zmysluplného" správania. Pokiaľ Švankmajer používa reč, tento civilizáciou sprofanovaný spôsob dorozumievania, neprehliadnuteľne sa snaží silne ju štylizovať - Liška takmer nezrozumiteľne artikuluje alebo koktá, Tříska pateticky hrmáca, Huba maniakálne pradie (vo Faustovi či Donovi Šajnovi je napríklad exaltovane divadelná - "Fauste, Fauste...", spomínate?, v Alenke je sprofanovanosť reči zdôraznená okázalým a neustálym opakovaním superzbytočného slovného spojenia "pomyslela si Alenka"). Koncepčne celkom iný Švankmajer, pre mňa ale opäť úplne perfektný. (11.07.2006)

Po dějové stránce byl film velice dobrý, i když náročný divák asi moc nepochopí tvorbu režiséra. Jde o dílo, které se na českém filmovém plátně nikdy před tím neobjevilo. Odkrývání jednotlivých postav je famózní a neustálé zvraty znejistí diváka tak, že brzo přestane rozlišovat, kdo je blázen a kdo normální. Jde o celkem kontroverzní dílo a já mu nechci přehnaně lichotit ani ho poškodit. Proto budu hodnotit svůj dojem. Jelikož je to první film, který jsem od tohoto režiséra viděl a občas jsem se v ději ztratil, dávám hodnocení 70%. (06.01.2012)