Šílení

Šílení je naoriginálnejší český film za poslednú dekádu. Nielen vizuálne, tam je to jasné, ale aj vďaka scenáru a netypicky obsadeným úlohám slávnych hercov proti ich typu, respektíve akejsi avantgardnej variácie na ich typické úlohy. Švankmajer nám hovorí síce starú známu pravdu, nič revolučné nečakajte, podstatné je, akou formou. Film mal dostať ceny českých kritikov, mal mať vysokú návštevnosť a mal byť vyslaný na medzinárodné festivaly ako exemplárna ukážka českej umeleckej tvorby. Asi už nikoho neprekvapí, že sa tak nestalo. (10.08.2012)

TROCHU SPOILERUJI! Jan Švankmajer je geniální. Něco tak úchvatného (a odvážného) snad nemá v české kinematografii obdoby. Každá scéna má svou intenzitu, zcela jasné opodstatnění a vysokou výpovědní hodnotu. Všechny postavy jsou zde jasně rozvržené a jejich charaktery jsou bezvadně propracované. Tu největší sílu jsem však našel ve výtvarném zpracování a úžasných dialozích. Nikdy jsem neviděl tak úchvatnou scénu, jako když Jan Tříska odříkává svůj text. Přesto však bohužel musím konstatovat, že Šílení nejsou snímkem dokonalým. Zejména první část nebyla nijak pozoruhodná, ale jakmile se postavy přesunuli do blázince, dostal děj spád a napětí gradovalo. Hlavní výtky mám však k takovým věcem, jako je třeba scéna, kdy kolem kočáru projíždějí auta, tam jsem totiž zalitoval, že její intenzita a působivost nebyla taková jaká mohla bát, to mi však pan režisér vynahradil ve všem ostatním. (19.07.2006)

Bol som rád, keď prišli záverečné titulky. Ale nemôžem povedať, že by ŠÍLENÍ bol otrasný film. Je presne taký, aký mal byť. Ostatne, Jan Švankmajer bol celosvetovou legendou (otvorene sa k jeho tvorbe rád, často a otvorene hlási napríklad Guillermo del Toro). Režisér mal pri nakrúcaní voľnú ruku... a je to poznať. Možno mu ju radšej mali skrátiť, lebo sa až prehnane odtrhol z reťaze. Po audiovizuálnej stránke („prestrihy“ s pohybujúcim sa mäsom, podmaľované provokatívne chytľavým hudobným motívom) sú úchvatné. Takisto ťažko niečo rozumné/múdre namietať voči „zvyšku“ vizuálnej stránky (kostýmy, dekorácie, exteriéry, interiéry). Plus asi nikto nemôže mať nič proti kastingu (Huba, Tříska, Liška, Geislerová, Nový, Dušek, Dančiak, Krytinář). Bohužiaľ, najväčším mínusom tohto šialeného filmu je v mojich očiach paradoxne jeho najväčšie plus: Švankmajer robí filmy, ako nikto na svete. Dnešný pohodlný divák, so mnou v čele, jednoducho nie je zvyknutý AŽ TAK rozmýšľať pri filme, hľadať (otravné?) podtexty a čudne zamotané myšlienky o stave tohto sveta. Práve Švankmajerova nezadržateľná fantázia, ktorá sa nedá zviazať, pôsobí miestami až vyložene rušivo a „umelecky“ (koč verzus autobus). 60% berte v tomto prípade ako „fakt neviem, ako toto hodnotiť a čo si o tom mám myslieť“. (14.12.2009)

Švankmajer nemá na domácím hřišti protiváhu a i ve světovém kontextu představuje nanejvýš originálního tvůrce s jasně čitelným rukopisem, který se nezapře ani v případě Šílených. Přesně ve stylu svých pozdějších prací výrazně převažuje hraná složka a animované scény slouží pouze k dokreslení atmosféry. Pohybující se části vepřového masa, kostí a vnitřností slouží k vyjádření rozkladu současné společnosti. Švankmajerovo poselství je jasně čitelné, je to vlastně podobenství na moderní politiku a naše nedávné dějiny, tedy konflikt autoritářství a diktatury na jedné straně a demokracie a liberalismu na straně druhé. Příliš mnoho svobody, se kterou neumí lidé zacházet a která se jim může vymknout z rukou, by mohlo vést k návratu autoritářských metod. Scénář je výborný a využívá jak kostry dvou povídek Edgara Allana Poea, tak především motivů z životních osudů markýze de Sada a jeho pobytu v blázinci na sklonku života. Švankmajerův fanoušek se opět dočká spousty výtvarných hříček, dekandentních prvků a hodně osobité atmosféry. Tentokrát tvůrce svůj film navíc okořenil řadou drobných vtípků ve stylu dialogu "Máte děti?" - "Ne." - "To je dobře." Po herecké stránce jak typově, tak z hlediska odvedených výkonů výborné. Celkový dojem: 95 %. Jeden z nejlepších českých filmů desetiletí. (06.12.2009)

Ještě že se Švankmajer nedal na propagandu, protože za ním by šly masy. Doslova (chichi). Já třeba už nikdy nepůjdu do supermarketu. Nebo do blázince. K snídani budu pít tři šálky dehtu, na večer nebudu zamykat mříže, ale budu poutat skříně ke zdi. Budu uctivě zdravit všechny slepice a docela jistě příště hodím delší řeč s naší arteterapistkou. (17.01.2009)