Šílení

No na tenhle film jsem se dost tesil, ale zaroven jsem nevedel, co mam cekat, protoze tohle je prvni film od Svankmajera, kterej sem videl. No ale ted po skouknuti musim rict jedno - kurva to byla jizda. Konecne nejakej novej poradnej ceskej film, kerej neni jako vetsina ostatnich novejch o nicem, ale ma slusnej napad a je misty skutecne docela hororovej, i kdyz za horor bych to neoznacil. I kdyz pribeh neni nak zvlast komplikovanej, samotnej scenar je docela propracovanej a konecne film nepusobi jak kdyz na jeho natoceni nebyly penize. Sice jsme plne nepochopil, k cemu byli ty "animovany" sekvence s vnitrnostma, ktery oddelovaly nektery scenky, ale napad to byl dobrej a vypadalo to cool. Co se tyce hercu, ty jsou v pohode, Liska je na takovyhle role machr, Geislerova se zase po case ukaze naha a Triska je naprostej dabel - co veta to hlaska a ze ty hlasky stoji za to a scena jeho orgii byla hodne kruta. Jediny co mi prislo trochu divny, je ta pritomnost veci z minulosti i soucasnosti (klavesnice, kocar nad dalnici atd.). Nevim jak moc film vychazi z povidek E.A.Poa, tyhle jsou jedny z mala, kery jsem od nej necet, ale urcite si je prectu. Sice jsem si z filmu neodnes naky hluboky ponauceni, jak se o to snazi vetsina ceskejch novejch filmu, ale zato jsem se vyborne bavil a ten blazinec je jeden z nejlepsich, co jsem ve filmu videl. (31.05.2006)

Také filmy sa nehodnotia, také filmy sa prežívajú. Akurát tu možno - ako správne poznamenal jeden z komentátorov - srať mramor. Poďme na to. Švankmajer sa tentokrát dôsledne vyhýba okázalej manifestácii surrealistického "besnenia" (pokiaľ sa nemýlim, "Šílení" sa do slovenčiny nemá prekladať ako "Šialení", ale ako "Besnenie" a teda do angličtiny ako "Frenzy" - ktosi však prišiel s geniálnym nápadom a názov filmu preložil ako "Lunacy") v zmysle evokácie iritujúceho sveta plného bizarných zákonitostí. I animáciu používa ináč - vkladá ju na spôsob medzititulkov (mäso tranzitujúce na neuveriteľné destinácie funkciu medzititulkov de facto spĺňa). Zavrhuje surrealistickú estetiku "najväčšieho zločinu" (spomínate na poviedku "Bieli ľudia" od Walesana Arthura Machena? - "Ak by ruže vo vašej záhrade začali spievať podivné piesne, zošaleli by ste") v prospech síce libertínskeho, ale predsa len značne racionálneho prístupu, súc si vedomý skutočnosti, že žiadny psychický automatizmus a la "stret diktafónu a jarmočného srdiečka na pitevnom stole" mu uspokojivo neposlúži na celkom konkrétnu a plnohodnotnú alegóriu. Všetka spomínaná racionalita sa však rozplynie, ak film porovnáme s inou hororovo ladenou alegóriou či podobenstvom - so Shyamalanovou Osadou. Iracionalita odrazu vystupuje na povrch ako voda pri chôdzi po rašelinisku a táto neprívetivá, strašidelná, meditatívna a morbídna "nordická" krása, kvôli ktorej máme tak radi všetko imaginatívne prehovorí jasnou rečou. Zreteľnou, zrozumiteľnou a hlasitou, ale dostatočne "šílenou", aby nebola malomocne ordinérna (alegória v alegórii, arteterapia, pôžitok z pochovania zažiava či Dominikova stolová hra - milujem detské stolové hry). V súvislosti s tým ma napadá, že surrealisticky najortodoxnejším prejavom vo filme je spôsob markýzovej reči. Jeho divadelne afektované verbálne sebaprojekcie nemajú za úlohu len dráždivo presne pertraktovať to, čo je erbovo (ne)podstatné - v delirantne vyšinutom svete sú vlastne jedinou alternatívou "zmysluplného" správania. Pokiaľ Švankmajer používa reč, tento civilizáciou sprofanovaný spôsob dorozumievania, neprehliadnuteľne sa snaží silne ju štylizovať - Liška takmer nezrozumiteľne artikuluje alebo koktá, Tříska pateticky hrmáca, Huba maniakálne pradie (vo Faustovi či Donovi Šajnovi je napríklad exaltovane divadelná - "Fauste, Fauste...", spomínate?, v Alenke je sprofanovanosť reči zdôraznená okázalým a neustálym opakovaním superzbytočného slovného spojenia "pomyslela si Alenka"). Koncepčne celkom iný Švankmajer, pre mňa ale opäť úplne perfektný. (11.07.2006)

Ó, jak trefný název filmu ;-) No, moc zkušeností s panem režisérem nemám; je to vlastně první film, který jsem od něho viděl. Možná bych trochu poupravil žánr filmu; přidal bych tam "Komedie", protože jsem se několikrát opravdu zasmál (otázkou je, jestli to nebylo jen tím, že jsem byl šokovaný absurdními scénami). K hereckému obsazení nemám výtku (Tříska byl excelentní, ale musím se zastat Lišky, podle mě zahrál dobře). Jinak samotný příběh sice místy trošku nudil, ale jinak byl ohromně zajímavý. Hlavní myšlenku/záměr autora-režiséra jsem myslím pochopil a rozhodně mě zaujala. Ale...já si prostě nemůžu pomoct; to neustále pohybující se maso mi docela vadilo a navíc jsem nepochopil jeho účel/smysl :-) Jinak můžu vřele doporučit; v české kinematografii jsem se s něčím podobným ještě nesetkal, ale upozorňuju předem, aby se potencionální diváci snímku připravili na nejhorší ;-) (27.10.2008)

Nekompromisní režisérský diktát aneb Švankmajer na plný plyn...masitě šílený. Úchvatně temná záplava zvráceného absurdna, tedy našeho "bláznivého" světa, dnes, včera, před šesti sty lety...zde ovšem bez jakéhokoli obalu. Máme možnost zhlédnout umělecký underground (i když sám mistr toto za umění nepovažuje...což si ovšem může dovolit pouze on) oslavující absolutní svobodu a zároveň nekompromisně připomínající její pomíjivost, neb tak nedokonalá a slabá bytost, jakou člověk bez pochyby je, pro ni musí nejdříve trpět. Jan Švankmajer jako geniální umělec a Jan Tříska v herecké euforii zaslouží celosvětový respekt a ocenění. AAAAHAA HA HA HA HAAA!!!! (07.04.2012)

Švankmajer je vynikající výtvarník a animátor, ale práce s herci mu očividně nejde. V Šílení působí Tříska jako stárnoucí recitátor patetických textů, který má daleko k tomu, co by se od takové legendy dalo čekat. Gaislerová nedostává moc prostoru. Liška hraje stejného tupouna jako všude jinde, jen s tím rozdílem, že snad ještě většího než kdy před tím. Švankmajer se vůbec nepokouší najít pod jeho tolikrát viděnou maskou nic nového (což umí snad jen Sláma), a je to dost škoda. Se všemi postavami zachází jako se šachovými figurkami. Pohnou se kam jim řekne, dovypráví, co potřebuje, ale výraz nemění. Animace jsou v Šílení jen ve formě krátkých předělů mezi některými scénami. Pohybující se jazyky jsou velmi působivé (nejlepší je ale maso vtěsnávající se do spár mezi cihlami!), měl jsem ale dojem, že kdyby tam ty animace nebyly, na filmu by to nic nezměnilo. Jako by si Švankmajer udělal z animace jakýsi trademark, který musel za každou cenu do filmu nacpat. I přes všechny tyto výtky se mu podařilo vytvořit několik krásných (dekadentních) obrazů – mše s markýzem zaklepávajícím hřeby do ztrouchnivělého Ježíše, a panoráma na motivy Deacroixova obrazu s Geislerovou coby Svobodou na barikádě. Šílení je na Švankmajera nezvykle nehravý, zdlouhavý film, topící se v prkenných hereckých výkonech. (08.07.2006)