Šílení

Švankmajerovi jsem se zatím celkem zdárně vyhýbal. Z jeho filmů jsem viděl jen Otesánka(2000), kterej mě ale zrovna neoslovil. Alespoň né v té době kdy jsem ho viděl. Dnes bych ho už možná docenil víc. Z Švankmajerovi krátkometrážní tvorby jsem viděl jen Zánik domu Usherů(1980) a Kyvadlo, jáma a naděje(1983). Že nějakej film Šílení existuje jsem věděl a přesně jsem si i dokázal vybavit obal videokazety kterou jsem míjel při každý návštěvě videopůjčovny(jó to byly časy). Dobrovolně bych si film sám asi nepustil. K shlédnutí mě "dokopala" až uživatelka Ratchetka za což jí patří velký DÍK. To bylo něco pro mě. Šílení je doslova masitou a silně antikřesťanskou(což jen kvituji) podívanou. Film začíná prologem samotnýho režiséra, kterej osobně představuje film a říká kde čerpal inspiraci. A není to nikde jinde než u mých oblíbenců ke kterým patří jak E.A.Poe tak Markýz de Sade. Dalšími plusovými body pro film jsou určitě herci. Geislerku sice moc nemusím ale tady mi nevadila. Film táhne výkon Pavla Lišky, kterej je pro podobný role jako stvořenej. Všechny svým hereckým uměním ale jasně převyšuje Jan Tříska, kterej si svou roli střihl excelentně. Tomu říkám Pan Herec. Snímek Šílení je šílenost, která dostála svýmu názvu a kterou ocení spíš "šílení"(né zcela běžní filmový konzumenti) diváci. Po půlhodince jsem to viděl na jasnejch 5 hvězd. Vlastně i na konci jsem se rozhodoval mezi 4 a 5 hvězdami. Přece jen pár menších výtek k filmu mám, proto se přikloním k silnějším 4 hvězdám...,.PS: Zajímalo by mě jaká byla spotřeba masa🥩 na natočení tohohle filmu. (10.01.2023)

"Infantilní pocta Edgaru Allanu Poeovi, ze kterého jsem si vypůjčil některé motivy, a markýzi de Sade, který do filmu dodal rouhání a několik subverzivních myšlenek." (Jan Švankmajer) Podle vlastních slov mistra Švankmajera je tento snímek horor se všemi svými pokleslostmi, které horor má, a tudíž nejde o umění. S tímto výrokem zásadně nesouhlasím, protože Šílení JE uměleckým skvostem, kde tvůrce uplatnil svou "výtvarnou úchylnost" a v "psycho" atmosféře nastolil divákovi vizi toho, jak by se měl vést psychiatrický ústav (nebo spíše vizi blázince, ve kterém žijeme). Švankmajerova práce je nezaměnitelná, a to jak po stránce vizuální, tak po stránce obsahové - i zde se jedná o metaforu na současný způsob života, na nynější svět. V ponuré atmosféře exceluje herecký výkon Jana Třísky, který svým výstupem zcela zastínil Lišku i Geislerovou (i když ti byli také výteční). Zejména při Třískově rouhačském proslovu jsem byla zcela ohromena... Jednoznačně další vynikající záležitost pana mistra, která se hloubavě zakousne, pokochá oko a rozdrásá nitro... a její doznívání je neutišitelné. (13.06.2008)

Po dějové stránce byl film velice dobrý, i když náročný divák asi moc nepochopí tvorbu režiséra. Jde o dílo, které se na českém filmovém plátně nikdy před tím neobjevilo. Odkrývání jednotlivých postav je famózní a neustálé zvraty znejistí diváka tak, že brzo přestane rozlišovat, kdo je blázen a kdo normální. Jde o celkem kontroverzní dílo a já mu nechci přehnaně lichotit ani ho poškodit. Proto budu hodnotit svůj dojem. Jelikož je to první film, který jsem od tohoto režiséra viděl a občas jsem se v ději ztratil, dávám hodnocení 70%. (06.01.2012)

Také filmy sa nehodnotia, také filmy sa prežívajú. Akurát tu možno - ako správne poznamenal jeden z komentátorov - srať mramor. Poďme na to. Švankmajer sa tentokrát dôsledne vyhýba okázalej manifestácii surrealistického "besnenia" (pokiaľ sa nemýlim, "Šílení" sa do slovenčiny nemá prekladať ako "Šialení", ale ako "Besnenie" a teda do angličtiny ako "Frenzy" - ktosi však prišiel s geniálnym nápadom a názov filmu preložil ako "Lunacy") v zmysle evokácie iritujúceho sveta plného bizarných zákonitostí. I animáciu používa ináč - vkladá ju na spôsob medzititulkov (mäso tranzitujúce na neuveriteľné destinácie funkciu medzititulkov de facto spĺňa). Zavrhuje surrealistickú estetiku "najväčšieho zločinu" (spomínate na poviedku "Bieli ľudia" od Walesana Arthura Machena? - "Ak by ruže vo vašej záhrade začali spievať podivné piesne, zošaleli by ste") v prospech síce libertínskeho, ale predsa len značne racionálneho prístupu, súc si vedomý skutočnosti, že žiadny psychický automatizmus a la "stret diktafónu a jarmočného srdiečka na pitevnom stole" mu uspokojivo neposlúži na celkom konkrétnu a plnohodnotnú alegóriu. Všetka spomínaná racionalita sa však rozplynie, ak film porovnáme s inou hororovo ladenou alegóriou či podobenstvom - so Shyamalanovou Osadou. Iracionalita odrazu vystupuje na povrch ako voda pri chôdzi po rašelinisku a táto neprívetivá, strašidelná, meditatívna a morbídna "nordická" krása, kvôli ktorej máme tak radi všetko imaginatívne prehovorí jasnou rečou. Zreteľnou, zrozumiteľnou a hlasitou, ale dostatočne "šílenou", aby nebola malomocne ordinérna (alegória v alegórii, arteterapia, pôžitok z pochovania zažiava či Dominikova stolová hra - milujem detské stolové hry). V súvislosti s tým ma napadá, že surrealisticky najortodoxnejším prejavom vo filme je spôsob markýzovej reči. Jeho divadelne afektované verbálne sebaprojekcie nemajú za úlohu len dráždivo presne pertraktovať to, čo je erbovo (ne)podstatné - v delirantne vyšinutom svete sú vlastne jedinou alternatívou "zmysluplného" správania. Pokiaľ Švankmajer používa reč, tento civilizáciou sprofanovaný spôsob dorozumievania, neprehliadnuteľne sa snaží silne ju štylizovať - Liška takmer nezrozumiteľne artikuluje alebo koktá, Tříska pateticky hrmáca, Huba maniakálne pradie (vo Faustovi či Donovi Šajnovi je napríklad exaltovane divadelná - "Fauste, Fauste...", spomínate?, v Alenke je sprofanovanosť reči zdôraznená okázalým a neustálym opakovaním superzbytočného slovného spojenia "pomyslela si Alenka"). Koncepčne celkom iný Švankmajer, pre mňa ale opäť úplne perfektný. (11.07.2006)

Půjdu proti většině a řeknu to na rovinu. Tenhle film mě neuvěřitelně zklamal. Otesánek mě mile překvapil a o samotném režisérovy Švankmajerovi nemluvím. Rozhodně toje genius. Ale tohle mi přišlo strašně se opakující a hlavně poměrně nudné. A když nepočítám Třísku tak herci byly příšerní, nevěřil jsem jim ani pohnutí. Naštěstí ty efekty se udržely na nadprůměrné urovni jak to máme na režisérovy rádi. Ale já se prostě nudil a kroutil hlavou co se zrovna děje. Navíc film má poměrně přemrštěnou stopáž. Zklamání. (15.09.2012)