Šílení

Švankmajerovu tvorbu mám rád, pokud se drží nějaké poetiky. Ale záliba ve zvrhlosti, s poukazováním na svět a náboženství, jak jsou špatné, mi přijde už takové politikum. Každý na tohle má náhled jiný, někdo třeba v životě zažívá jen pěkné věci, ne? Oceňuji kameru a střih, skutečně vynikající a na úrovni. Ale jinak nevím, co pan Švankmajer, kromě takových povrchních a obecních řečiček proti náboženství a totalitě chtěl říci. Ani jako podobenství to nefunguje, hnedle se dají najít paralely, jež nekorespondují a jsou mimo mísu. Svým stylem je to jakási pocta Váchalovi a Krvavému románu, říznuto gotickým hororem, s jakýmsi jemným okořeněním ve stylu Poea, ale celé je to tak podivně úchylné, že asi člověk musí mít podobné smýšlení, aby film ocenil. (03.11.2016)

Také filmy sa nehodnotia, také filmy sa prežívajú. Akurát tu možno - ako správne poznamenal jeden z komentátorov - srať mramor. Poďme na to. Švankmajer sa tentokrát dôsledne vyhýba okázalej manifestácii surrealistického "besnenia" (pokiaľ sa nemýlim, "Šílení" sa do slovenčiny nemá prekladať ako "Šialení", ale ako "Besnenie" a teda do angličtiny ako "Frenzy" - ktosi však prišiel s geniálnym nápadom a názov filmu preložil ako "Lunacy") v zmysle evokácie iritujúceho sveta plného bizarných zákonitostí. I animáciu používa ináč - vkladá ju na spôsob medzititulkov (mäso tranzitujúce na neuveriteľné destinácie funkciu medzititulkov de facto spĺňa). Zavrhuje surrealistickú estetiku "najväčšieho zločinu" (spomínate na poviedku "Bieli ľudia" od Walesana Arthura Machena? - "Ak by ruže vo vašej záhrade začali spievať podivné piesne, zošaleli by ste") v prospech síce libertínskeho, ale predsa len značne racionálneho prístupu, súc si vedomý skutočnosti, že žiadny psychický automatizmus a la "stret diktafónu a jarmočného srdiečka na pitevnom stole" mu uspokojivo neposlúži na celkom konkrétnu a plnohodnotnú alegóriu. Všetka spomínaná racionalita sa však rozplynie, ak film porovnáme s inou hororovo ladenou alegóriou či podobenstvom - so Shyamalanovou Osadou. Iracionalita odrazu vystupuje na povrch ako voda pri chôdzi po rašelinisku a táto neprívetivá, strašidelná, meditatívna a morbídna "nordická" krása, kvôli ktorej máme tak radi všetko imaginatívne prehovorí jasnou rečou. Zreteľnou, zrozumiteľnou a hlasitou, ale dostatočne "šílenou", aby nebola malomocne ordinérna (alegória v alegórii, arteterapia, pôžitok z pochovania zažiava či Dominikova stolová hra - milujem detské stolové hry). V súvislosti s tým ma napadá, že surrealisticky najortodoxnejším prejavom vo filme je spôsob markýzovej reči. Jeho divadelne afektované verbálne sebaprojekcie nemajú za úlohu len dráždivo presne pertraktovať to, čo je erbovo (ne)podstatné - v delirantne vyšinutom svete sú vlastne jedinou alternatívou "zmysluplného" správania. Pokiaľ Švankmajer používa reč, tento civilizáciou sprofanovaný spôsob dorozumievania, neprehliadnuteľne sa snaží silne ju štylizovať - Liška takmer nezrozumiteľne artikuluje alebo koktá, Tříska pateticky hrmáca, Huba maniakálne pradie (vo Faustovi či Donovi Šajnovi je napríklad exaltovane divadelná - "Fauste, Fauste...", spomínate?, v Alenke je sprofanovanosť reči zdôraznená okázalým a neustálym opakovaním superzbytočného slovného spojenia "pomyslela si Alenka"). Koncepčne celkom iný Švankmajer, pre mňa ale opäť úplne perfektný. (11.07.2006)

Zajímavý úlet a zároveň vlastně typický Švankmajer. Celou dobu jsem vlastně netušil, o čem, ře to pan Švankmajer na začátku mluvil a doklaplo mi ti až na konci. Oba způsoby vedení blázince jsou v podání Švankamjera opravdu úchylné. Švankmajer si vybral dobré herce, ale nevím jestli vedení herců je zrovna jeho silná stránka. Skvělý je Třískův markýz, ale nejlépe a nejvěrohodněji zahrál Martin Huba. (23.09.2006)

Čekala jsem normální horor, ale tohle? To bylo ještě šílenější, než jak bych si to dokázala představit ve svých nejšílenějších představách. Jan Švankmajer je totální šílenec a jeho nápady musím označit za šílená zvěrstva. Ale teď vážně... Je to perfektní snímek, který dokáže šokovat. Někoho živým masem, jiného rouháním. Nejsem sice věřící, ale k víře chovám přirozenou úctu. Ale tohle bylo trošku moc i na mě, takže musím od sledování tohoto filmu odradit křesťany a citlivé vegany. No a teď ta filmovější stránka věci. Herecké obsazení je naprosto dokonalé. V těch rolích bych si snad nikoho jiného lépe představit nedokázala. Liška, Geislerová i další úplně váleli. Občas to sice vypadá trošku jako parodie, ale to ničemu neškodí, naopak. Je to příjemné pokoukáníčko, přičemž Poe a de Sade jsou spojeni nenásilně a nenápadně, takže člověk ani nepozná, kde jeden příběh končí a druhý začíná. A záhada na závěr: Ještě jsem se nezmínila o Třískovi. Protože Tříska byl skvělý šílenec, který si může s hrdostí dovolit nosit přívlastek Markýz! (03.10.2014)

Film výjimečný stejně jako postava jeho tvůrce - už dlouho chovám toho starého pána v nesmírně oblibě, jsa obeznámen s většinou jeho filmografie. Tento film z Švankmajerovy pozdní tvůrčí éry vykazuje všechny typické znaky mistrovy surrealistické poetiky, kterou jsem si tolik oblíbil již u jeho starších snímků - po této stránce vykazuje Švankmajerovo filmové i výtvarnické dílo pozoruhodnou kontinuitu v čase, která je i jedním z hlavních důvodů, proč je mi tolik sympatický. Švankmajer je zcela jistě umělecký velikán, staromilec a solitér, který v českých podmínkách nemá sobě rovného. Ostatně velkolepost jeho díla mě již dlouho ponouká k myšlence, že je to umělec v podstatě nedoceněný, protože jeho tvorba jde hodně mimo hlavní proud, a jeho filmy rozhodně nepatří k žádným divácky vděčným oddychovkám - naopak, jsou to díla plná jedinečné symboliky a mnoha významových rovin, která přímo vyžadují přemýšlivého a vzdělaného diváka vybaveného bezměrnou bezpředsudečností - je to s podivem, ale i v dnešní totálně mravně rozvolněné a pokleslé době působí celá řada momentů v tomto filmu velmi kontroverzně, až skandálně. To by ovšem nemělo opticky upozadit nezměrné kvality této velkolepé filmové frašky (kterou autor sám označuje jako "horor se všemi pokleslostmi, které jsou tomuto žánru vlastní") - osobně jsem například přesvědčený, že scény s arteterapií, černou mší v kostele či inscenací à la "Delacroix - Svoboda vede lid na barikády" jsou zcela geniální. Před začátkem filmu vystoupí samotný autor s krátkým prologem, který mi ještě před rozběhnutím filmu stihl vzít dech: ..."Umění je již téměř mrtvo. Nahradila ho jakási reklamní upoutávka na odraz narcisovy tváře na hladině vody... Tématem filmu není nic menšího, než ideologický spor o to, jak vést blázinec. Existují totiž dva základní, nebo chcete-li, dva extrémní způsoby, jak řídit takový ústav. Na jedné straně absolutní svoboda, a na druhé osvědčený konzervativní přístup "dohlížet a trestat". Existuje ovšem ještě třetí princip, který kombinuje a kulminuje ty nejnegativnější stránky obou systémů předcházejících. A to je blázinec, v kterém žijeme." Více zničující - a trefnější! - kritiku stávajícího světa jsem dlouho neslyšel. Mistrný a jedinečný film, který působí jako kapka živé vody v záplavě většiny idiotské současné produkce. 5 hvězd jen proto, že výše zde nejde hodnotit film, který se jakýmkoli hodnocením zcela vymyká. A - och bože - bezprostředně po dokoukání mám dokonce chuť si něco přečíst od toho starého blázna de Sade, neslýchané! Bravo, pán Švankmajer, toto se vážně povedlo. (11.10.2014)