Réžia:
Jan ŠvankmajerScenár:
Jan ŠvankmajerKamera:
Juraj GalvánekHrajú:
Pavel Liška, Jan Tříska, Aňa Geislerová, Martin Huba, Jaroslav Dušek, Pavel Nový, Stanislav Dančiak, Jiří Krytinář, Helena Anýžová, Kateřina Růžičková (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Festivalovými vavříny ověnčená alegorie současného světa na motivy povídek E. A. Poea ve fantaskním obraze režiséra Jana Švankmajera. Podle vlastního scénáře natočil výtvarník, scenárista a režisér Jan Švankmajer film Šílení, který označuje za „filozofický horor“ a je opět kombinací hraného filmu s animovanými pasážemi. Tématem jsou absolutní svoboda, civilizační represe a manipulace. Scénář volně vychází z motivů dvou povídek E. A. Poea: „Zaživa pohřben“ a „Šílený psychiatr“. Tyto motivy jsou skloubeny v samostatný děj, který s uvedenými povídkami nesouvisí. Jednou z hlavních postav je Markýz. Tato postava je inspirovaná markýzem de Sade. „Ve scénáři jsem použil některé autentické texty de Sada. Je to film hraný, animace je použita jen skromně ve snech. I když se děj filmu zdánlivě odehrává začátkem 19. století ve Francii, je plný anachronismů a reálií dneška, protože tento film je alegorií současného světa. A blázinec je jeho výstižnou kulisou,“ říká Jan Švankmajer. (Česká televize)
(viac)Recenzie (292)
V prvom rade, o dejovej linke nemá moc zmysel uvažovať. Obsahová konštrukcia s formálnym prevedením je niekde úplne inde, ako je obyčajne zvykom. Ide o skvele namixovanú, obrazovo nádhernú, temnú, bizarnú a humornú filmovú mozaiku zaváňajúcu gotikou, kde sa nemiesia iba torzá predloh podľa E.A. Poe a markíza de Sade (spojené naoko bez rozmyslu), dielo je navyše obohatené aj o mnohé prvky vychádzajúce už z antickej a stredovekej filozofie. Švankmajerova filmová vízia, v ktorej je síce metaforický a metafyzický základ spolu s jeho výkladom možno trochu priamočiary a otrepaný, to však neznamená, že by časom strácal na váhe. Otázky, ktoré sú tu rozoberané budú človeka trápiť stále. Zaujímavé je aj prenesenie nábožensko-spoločenských problémov našich predkov do dnešného moderného sveta, kde je toto podtrhnuté všade prítomným kontrastom, počnúc kontrastom prostredia cez filozoficko-náboženské úvahy až po najmenšie detaily ako sú napr. lieky Smecta vedľa predmetov a kostýmov z počiatku 19. st. ...). Ich vzájomnou kombináciou potom Švankmajer vzbudzuje u jedných zatracovaný, u druhých zase vysoko cenený bizarný až šialený dojem. Nemenej zaujímavá je aj samotná satira a čierny humor, ktorý sa tu prejavuje hlavne v kresťanskom dualizme prezentovaným predovšetkým postavou katolíckeho riaditeľa ústavu, ktorý verí, že na vyliečenie duševnej choroby stačí "potlačiť" fyzické telo, aby sa tak duša s telom uviedli do rovnováhy. Celý tento zložitý komplex je dotvorený pekným výtvarným znázornením s narezanými plátkami mäsa a niektorých orgánov, ktoré akoby jednotlivé scény obrazovo sumarizovali. To všetko za doprovodu hudobného kontrastu v podobe Gregoriánskeho zboru s niečím ako muzika pre Cirkus Humberto. Na tento snímok musí mať človek jednoducho náladu, určite nie je pre každého, milovník rôznych bizarností a filmových predobrazov si však príde na svoje. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. ()
Švankmajerovu tvorbu mám rád, pokud se drží nějaké poetiky. Ale záliba ve zvrhlosti, s poukazováním na svět a náboženství, jak jsou špatné, mi přijde už takové politikum. Každý na tohle má náhled jiný, někdo třeba v životě zažívá jen pěkné věci, ne? Oceňuji kameru a střih, skutečně vynikající a na úrovni. Ale jinak nevím, co pan Švankmajer, kromě takových povrchních a obecních řečiček proti náboženství a totalitě chtěl říci. Ani jako podobenství to nefunguje, hnedle se dají najít paralely, jež nekorespondují a jsou mimo mísu. Svým stylem je to jakási pocta Váchalovi a Krvavému románu, říznuto gotickým hororem, s jakýmsi jemným okořeněním ve stylu Poea, ale celé je to tak podivně úchylné, že asi člověk musí mít podobné smýšlení, aby film ocenil. ()
Výtvarné provedení tohoto filmu je fantaskní. Fantasmagorické, bizarní a šílené. Všechny ty výjevy, atmosféra, postavy a místa. Ale něco mi tam chybělo. Nejvíce zde exceluje Jan Tříska a jeho bláznivý smích. Pavel Liška patří k mým nejoblíbenějším českým hercům, ale tady jsem bohužel místy měla obtíže, mu jeho herectví věřit. Jeho tvář i herecký projev je pro role bláznů či podivínských exotů jako stvořen, ale tady jsem z jeho výkonu měla roztěkané dojmy. Přemítala jsem nad tím, zdali svou postavu tak zkrátka měl zahrát nebo jestli se ji tak snažil hrát. Měla jsem z něj prvně častý pocit, že svou postavu hraje, ale že jí není. Bylo to celé jakési polovičaté. Nevím. Na současnou českou tvorbu však rozhodně výrazné, netradiční a možná až kontroverzní dílo, spojující v sobě hodně podobností s dílem Markýze de Sade, Saló aneb 120 dnů Sodomy. ()
Obdiv ke krátkým animovaným filmům Jana Švankmajera předurčil, abych se s každým novým celovečerním a hraným filmem jeho tvorbě stále více vzdaloval. S tímto předsudkem jsem na Šílení čekal. Před projekcí producent (!) začal několika klišé, kterými diváky poučil, že "o filmech se nemluví, na filmy se dívá" a skutečně toho mnoho nepověděl, nicméně nezapomněl diváky dvakrát neskromně upozornit, že "film není jednoduchý, tedy ať je divák bedlivý". Však také režisér v úvodní sekvenci film sám představuje, pohovoří o inspiraci, nabízí orientaci. Film samotný nevybočuje ani neposunuje jeho tvorbu, přesto nelze mluvit o režisérově (předpokládané) vyčerpanosti. Animované variace s masem a dalšími pochutinami (B. Glaser), jsou však již vzhledem k jejich četnosti v předchozích filmech zoufale neobjevné a fungují jen jako vizuální dějové předěly zvyšující napětí, výtvarně nudí. Stylizace Pavla Lišky, oblepeného všemožnými nálepkami jeho předchozích postav, zatížena jeho typicky nesrozumitelnou artikulací a nedramatickou deklamací, svým (programovým?) naturalismem narušuje jinak sourodý herecký tým Martina Huby, Jaroslava Duška a zvláště (herecky) vyzrálého Jana Třísky. Především de Sade, který Třískou promlouvá provokativními monology, dovršenými obřady rozkoše, nenormálnosti a výsměchu křesťanství, je hlavním aktérem obrazu společnosti, kde šílené léčí šílenci nebo lékaři ještě šílenější a Foucaultovy Dějiny šílenství ještě zdaleka nejsou (a nemohou být) uzavřeny. ()
Zvláštní, zajímavé, bizardní, jedním slovem "šílené". Švankmajer postupně přivádí na plátno dva extrémy; volnomyšlenkovou neznabožskou kulturu vedenou výborným Janem Třískou, ve které má právo každý dělat si, co chce, aniž by ho čekal trest, a až diktátorsky tvrdý režim, ve kterém i za sebemenší odkročení od řádu existuje soubor děsivých terapií (od "pouhého" zmlácení, přes vyřezání jazyka a očí až po nejstrašnější terapii číslo 13). A do toho všeho vám tam každých 5 minut skáče maso. Leze po žebříku, souloží, mele se na mlýnku, snaží se dostat z obalů na pultech obchodů. Zdá se vám to ujeté? Takový ten film prostě je. ()
Galéria (13)
Fotka © Warner Bros. ČR
Zaujímavosti (10)
- Režisérova manželka Eva Švankmajerová, ktorá sa výtvarnícky podieľala na filme, zomrela mesiac pred premiérou. (Raccoon.city)
- Snímek se natáčel na hradech Lipnice, v zámcích Byšice, Březno a Peruc, v okolí Slaného, Knovíze a Jílového u Prahy a na Malostranském hřbitově. Ateliérové scény se točili v dekoracích studia Athanor v Knovízi. Točilo se od října 2004 do května 2005, celkem 130 dní, z toho 65 dní s herci. (Zdroj: Česká televize)
- Blázinec se nacházel na zámku Velké Březno. Filmovalo se i na hradě Lipnice nad Sázavou. (M.B)
Reklama