Football Factory

Naprosto nechápu zdejší hodnocení tohoto filmu. Nejenže je nenápadnou oslavou magorů, jejichž nejoblíbenější činností je někomu rozbít hubu, ojet nějakou rajdu a prokládat to šňupáním, navíc je ale taky dost nudný, plný nesympatických postav (karikatur na chlapy), chybí nějaká zajímavější dějová linie a místy zajímavá kamera to nezachrání. Nejvíc mi ale vadí, že ten film s fotbalovými bitkaři dost sympatizuje - a nikdo mi to nevyvrátí. Kdyby aspoň hlavní hrdina na konci došel k jakémus takémus morálnímu ponaučení, bylo by to klišé, ale v tomhle případě bych ho přijala lépe než zjištění hlavní postavy, "že to za to vlastně stálo". A postavy, které mají být pohledem opačné strany (děda-válečný veterán) jsou tam spíš do počtu. Při sledování jsem si vzpomněla na Klub rváčů, který však Football Factory mnohonásobně převyšuje už jen tím pohledem na "oddychové" mlácení se mezi sebou - tam je spíš důsledkem deziluze hlavního (inteligentního!) hrdiny a jeho nespokojenosti s životem, který mu byl víceméně předurčen a který si sám nevybral. Tady se ale látají vypatlaní agresivní tlučhubové, kteří se mlátí, protože je to prostě baví (a protože jejich drogama vymyté mozky nic jiného ani nedokáží). (03.08.2007)

Obdoba našeho Non Plus Ultras, ale daleko lepší a mnohem líp propracovaný. jestli budete čekat že uvidíte nějaký bitky na stadionu nebo záběry ze zápasů, tak se mýlíte, fotbal je tam jenom jako záminka výjezdu do nějakýho města a někomu tam rozbít pořádně hubu, nejlépe hooligans toho druhého klubu. Celej film je vlastně vyplněn různejma malejma bitkama a čeká se na tu pořádnou finální bitku s největším nepřítelem z millwallu a ta stojí za to. Všechny bitky jsou udělaný celkem reálně, občas se objeví i rozkopnutí držky a nějakej ten rozmlácenej ksicht a do toho hraje skvělá muzika a dokonce je tam i nějakej ten děj a někdy i vtipný scény, což film příjemně zpestří. Možná to neni úplně na plný hodnocení, ale mezi sportovníma je to jeden z nejlepších filmů a ještě ten vostrej konec. "Koule mam natržený takže si nejmíň měsíc nevrznu. Po tom všem by se člověk měl zeptat sám sebe jestli to stálo za to. Jasně že stálo!" (12.04.2005)

Typicky britské (vyzněním, výstavbou, nasazením...) drama o životě fotbalových ultras, které režisér Nick Love pojal jako trochu širší zamyšlení se nad hodnotovou krizí muže v současné západní společnosti a vlastně i jako možnou anglickou odezvu Fincherova Klubu rváčů. Hlavní hrdina, třicátník, kterému se nelze realizovat v práci a jehož neuspokojuje maloměstský způsob života ani s tím související soubor životních hodnot, se nedokáže vymotat ze stereotypu životního cyklu, v němž v podstatě jen celý pracovní týden přežívá v očekávání víkendu a zvláště sobotního fotbalového zápasu, který je jedinou adrenalinovou aktivitou v jeho životě. Generace dědů, ke kterým se stále ještě vzhlíží jako k hrdinům, si adrenalin aktivovala ve druhé světové válce, generace otců si své nízké pudy mohla stimulovat v dosud politickou korektností nesvázaných 70. a 80. letech minulého století, dnešní generaci zbyly jen rvačky před fotbalovými zápasy. Fenomén hooligans stojí sice na samém okraji společnosti, ale výše nastíněný problém má obecnější platnost - současná generace mužů je ve skutečné krizi, stejně jako hrdina tohoto filmu... (17.10.2011)

Menší film ako Green streets hooligans a povedal by som aj o triedu horší. Niekedy som mal pocit, že pozerám na bandu natvrdlých feťákov čo nevedia čo od dobroty. Mám dojem, že to je až moc preceňovaný film, tie dialógy boli niekedy ozaj príšerné a niektorý herci ešte horší. Ale aby som len nekritizoval tak musím vyzdvihnúť, že niektoré scény ako napríklad zo starým dedom alebo samotne fighty boli natočené celkom dobre. Taktiež hlavný protagonista bol jeden z mála plusov a hudba, keď akurát tam nehral nejaký šialený dnb sa tiež podarila.. 50% (15.09.2011)

Spojit téma odvrácené strany fotbalového fandovství s existenční krizí několika málo hrdinů se povedlo na jedničku. Parta ostřílených chuligánů přežívá od zápasu k zápasu, od bitce k bitce. Zbytek času vyplňuje koksovými mejdany či balením holek na potkání. Zdánlivá všeobecná idylka je však nahlodávána individuálními problémy, které se snaží každý řešit po svém. Ať už jsou to halucinogenní vize o smrti kamaráda, ztráta respektu ve skupině nebo neschopnost vést normální rodinný život, východisko je jen jediné – další rvačka, v níž starosti jdou stranou. Nick Love obratně pospojoval prázdné osudy lidí s adrenalinovým náporem bitek, u kterých by tvůrci Non Plus Ultras mohli jen tiše brečet. Holdujete-li fotbalu s tím pravým entuziazmem, připočtětě si hvězdičku navíc. (02.02.2005)