Million Dollar Baby

Clint Eastwood mi dokázal, že ženský box ve filmu může být stejně zajímavý jako ten mužský. Boxu si však divák moc neužije vzhledem k faktu že Maggie Fitzgeraldová (to je ale jméno) řeší vše již v prvním kole. Čeho si však divák užije až do sytosti je během poslední půlhodinky přemýšlet o smyslu života. Zda by se v podobné situaci zachoval stejně nebo nikoli. Příjemné, komorní boxerské drama o vzestupu a pádu (doslova) a o bezchybných hereckých výkonech. Eastwood všem dokázal že na to ještě má. (21.07.2008)

Do neuvěřitelné intenzity dohraný snímek, který dojímá, hladí i mrazí a který přibije do křesla a nepustí až do závěrečné katarze. Kvůli jeho emočnímu náboji už mi z hlavy nikdy nevymizí, hlavně zásluhou fascinující stínohry, která zahaluje tělocvičnu a ze které působivě vystupují tři dokonalé herecké výkony. (30.06.2005)

(1001) Tak jistě, brečela jsem, ovšem v tomhle případě to nějak není zásluha autora nebo jak bych to řekla, spíš vlastně naopak je to zásluha autora až moc, zkrátka není to doklad geniality tvůrců jako jiné moje divácké slzy. Úplně na začátek mi vadí ten model (syndrom) povídkové adaptace. Protože jakkoliv bych mohla být členem spolku lidí volajících po svatořečení Morgana Freemana, tak už jsem vyrostla do té doby, že mi přijde trošku lenošské/odfláknuté spoléhat se na voiceover starého, unaveného a moudrého muže, a to zvláště v případě, že jeho vyprávění nijak nekontrastuje s příběhem a veškerý obsah se jím jen zdvojuje. Navíc se tím snímá břímě z herců, kteří nemusí být tak výmluvní řečí těla, když za ně jejich duševní pochody odvypráví hlas shůry. Tím přecházím k další hlavní výtce - hlavní postavou je totiž trenér Frankie a Clint jako jeho představitel je ve své roli neuvěřitelně nehybný a kožený, zvláště také proto, že po letech v businessu se prostě dopracoval k tomu, že už hraje jenom Clinta Eastwooda (protivného, ale v jádru dobráka). Jeho nulová expresivita extra vynikne vedle k zulíbání živelné Hilary, která ale žel bohu představuje jenom figurku v životním příběhu protivného trenéra, a nikoliv naopak. Poněkud umělé namontování "srdcařského" bojovníka Dangera do vyprávění za účelem vyrobit jednu z dalších point mi připadá jako další scenáristická lenost, stejně tak časté spoléhání na stmívačky není nic, z čeho bych si sedla na zadek. Nicméně je pravda, že po většinu svého dospělého života si plánuji, že druhá věc (a možná i první, záleží, jak to budu mít s akvárkem), kterou si pořídím do vlastního bydlení, bude boxovací pytel, takže po této stránce jsem si přišla na své. Sledovat muskulaturu na Hilary bylo příjemné potěšení, ještě větší blaho potom bylo sledovat dokonalý stroj Luciu Rijker v pohybu. Protože když se někomu říká nejnebezpečnější žena na světě, tak to mi sakra imponuje. (17.12.2014)

Nejdřív jsem si namlouval, že jsem možná neměl jen náladu na tu hru světel a stínů (no, vlastně spíše těch stínů). Pak jsem si namlouval, že jsem možná neměl jen náladu vidět znovu nějakou cestu vzhůru a dolů, protkanou nejrůznějšími moralitami. A potom jsem konečně viděl "Zuřícího býka" a jsem rád, že už si nic namlouvat nemusím. (13.02.2006)

Eastwood je mistr. Nejdříve to vypadá, že se drží klasických mantinelů "rockyovských" příběhů o outsiderech, kteří to světu natřou. Ale chyba lávky, za takový film by tolik ocenění dnes už jen stěží dostal. Nebudu ale prozrazovat, co by divák dopředu neměl vědět. Jasné je, že se Eastwoodovi podařilo natočit velmi silné drama, které vás emocionálně dostane a budete o něm i po skončení titulků přemýšlet. Natočil film, jaký byste v tradiční hollywoodské nabídce nečekali (a je docela ironické, že jej dlouho nechtěl nikdo zaplatit). Film vám ukáže, že Eastwood má žánrové filmy rád, ale dokáže se dostat nad ně. Nebál bych se říct, že tady končí Hollywood a začíná opravdové umění. (08.05.2005)