Million Dollar Baby

(1001) Tak jistě, brečela jsem, ovšem v tomhle případě to nějak není zásluha autora nebo jak bych to řekla, spíš vlastně naopak je to zásluha autora až moc, zkrátka není to doklad geniality tvůrců jako jiné moje divácké slzy. Úplně na začátek mi vadí ten model (syndrom) povídkové adaptace. Protože jakkoliv bych mohla být členem spolku lidí volajících po svatořečení Morgana Freemana, tak už jsem vyrostla do té doby, že mi přijde trošku lenošské/odfláknuté spoléhat se na voiceover starého, unaveného a moudrého muže, a to zvláště v případě, že jeho vyprávění nijak nekontrastuje s příběhem a veškerý obsah se jím jen zdvojuje. Navíc se tím snímá břímě z herců, kteří nemusí být tak výmluvní řečí těla, když za ně jejich duševní pochody odvypráví hlas shůry. Tím přecházím k další hlavní výtce - hlavní postavou je totiž trenér Frankie a Clint jako jeho představitel je ve své roli neuvěřitelně nehybný a kožený, zvláště také proto, že po letech v businessu se prostě dopracoval k tomu, že už hraje jenom Clinta Eastwooda (protivného, ale v jádru dobráka). Jeho nulová expresivita extra vynikne vedle k zulíbání živelné Hilary, která ale žel bohu představuje jenom figurku v životním příběhu protivného trenéra, a nikoliv naopak. Poněkud umělé namontování "srdcařského" bojovníka Dangera do vyprávění za účelem vyrobit jednu z dalších point mi připadá jako další scenáristická lenost, stejně tak časté spoléhání na stmívačky není nic, z čeho bych si sedla na zadek. Nicméně je pravda, že po většinu svého dospělého života si plánuji, že druhá věc (a možná i první, záleží, jak to budu mít s akvárkem), kterou si pořídím do vlastního bydlení, bude boxovací pytel, takže po této stránce jsem si přišla na své. Sledovat muskulaturu na Hilary bylo příjemné potěšení, ještě větší blaho potom bylo sledovat dokonalý stroj Luciu Rijker v pohybu. Protože když se někomu říká nejnebezpečnější žena na světě, tak to mi sakra imponuje. (16.12.2014)

Moudra o boxu a životě trousící starý poloslepý vlčák Morgan, vzteklý vypelichaný dobrman Clint, který postupně sundává náhubek a fena stafordširského teriéra jménem Hilary, která ráda prokazuje bojovné srdce, věrnost a oddanost (pohledy na kouče po knock-outu). Tahle smečka nám ukáže, že život je pes. Občas zatoulaný, někdy ztracený, ale vždycky nejvěrnější přítel člověka. Mnohdy jediný.. Hozená kostička zn. Haggis směrem k diváckým emocím, zbytečná linie Bouchače, utíkání ze scén, které mohly zasáhnout hlouběji a oči v sloup nad jednorozměrnými postavami ala matka Maggie. I přes výše uvedené výtky si Eastwooda cením, protože je starý pes, co se nechce učit novým kouskům a rád řeší věci hned v prvním kole. A taky, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.. (08.10.2019)

Tak jsem konečně dohnal můj velký rest, který jsem dlouho odkládal kvůli ignoraci žen v bojovém umění a jsem mile překvapen. Slabší než Rocky lepší než Warrior. Clint Eastwood si krade celý film pro sebe, opět hraje typického mrzouta jako v Gran Toríno a tím si mě získává, Hillary překvapivě snaživá, byť v soubojích jsem extra nefandil či neřval a samotný závěr je až moc přitažen za vlasy, sice silný, ale překvapivě mě nechal chladným. Bavil jsem se . 80% (08.01.2016)

Film, který na mne zapůsobil. V první řadě to není až zase tak film o boxu, ale člověku. Co se týče Hilary Swank, tak předvádí nejlepší herecký výkon co jsem viděl za hodně dlouhou dobu a dost možná i nejlepší ženský herecký výkon vůbec. Clint Eastwood natočil tento film opět svým klasickým režijním stylem. Minimem hudby podbarvený film, odehrávající se až v sugestivně syrových prostředích, protože ať už to jsou ponurá zákoutí nemocničních pokojů, či temná tělocvična, všechno toto dělá tu nepopsatelnou a jedinečnou atmosféru filmu a to všechno i když má film prakticky obyčejný scénář, který je leckdy i dosti předvídatelný. Pro mne jednoznačně nejlepší film roku. (11.02.2005)

Clint Eastwood je na staré kolená čím ďalej lepší a zároveň dáva spomenúť na jeho kvalitnú režisérsku prácu v sedemdesiatych/osemdesiatych rokov min. storočia. Jeho réžii sa nedá nič vytknúť - je presná, podobne ako ostatné formálne zložky filmu (kamera pomáha evokovať tie správne nálady a k tomu navyše tu máme ďalší, veľmi minimalistický, ale za to o to osobitejší soundtrack pozostávajúci z jemného vybrnkávania na gitaru v štýle country). Pomalé, lineárne odvíjanie príbehu o americkom sne, kde nič nie je zadarmo sa nesie v duchu toho najklasickejšieho filmového štýlu a v mierne odhadovaných intenciách športovej drámy, to všetko podopreté presvedčivými hereckými výkonmi. Lenže podobne ako aj v Eastwoodovom Mystic River, tak aj tu som mal problém s vyústením príbehu. Ťažko o tom písať bez prezrádzania pointy, tak len naznačím, že riešenie ústrednej peripetie, ktoré film predkladá, mi nie je vlastné, resp. inak povedané - akceptoval som vycibrene prevedený Clintov spôsob nazerania na daný problém, ale práve vďaka mojmu odlišnému postoju som ho nemohol precítiť naplno. (06.02.2005)