Million Dollar Baby

Clint Eastwood mi dokázal, že ženský box ve filmu může být stejně zajímavý jako ten mužský. Boxu si však divák moc neužije vzhledem k faktu že Maggie Fitzgeraldová (to je ale jméno) řeší vše již v prvním kole. Čeho si však divák užije až do sytosti je během poslední půlhodinky přemýšlet o smyslu života. Zda by se v podobné situaci zachoval stejně nebo nikoli. Příjemné, komorní boxerské drama o vzestupu a pádu (doslova) a o bezchybných hereckých výkonech. Eastwood všem dokázal že na to ještě má. (21.07.2008)

Moudra o boxu a životě trousící starý poloslepý vlčák Morgan, vzteklý vypelichaný dobrman Clint, který postupně sundává náhubek a fena stafordširského teriéra jménem Hilary, která ráda prokazuje bojovné srdce, věrnost a oddanost (pohledy na kouče po knock-outu). Tahle smečka nám ukáže, že život je pes. Občas zatoulaný, někdy ztracený, ale vždycky nejvěrnější přítel člověka. Mnohdy jediný.. Hozená kostička zn. Haggis směrem k diváckým emocím, zbytečná linie Bouchače, utíkání ze scén, které mohly zasáhnout hlouběji a oči v sloup nad jednorozměrnými postavami ala matka Maggie. I přes výše uvedené výtky si Eastwooda cením, protože je starý pes, co se nechce učit novým kouskům a rád řeší věci hned v prvním kole. A taky, kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.. (08.10.2019)

Na Eastwoodovi nechápu hlavně jednu věc: Za svojí hereckou i režisérskou kariéru natočil už obrovskou spoustu filmů a STÁLE dokáže překvapovat dalšími kvalitními projekty vedenými jeho bezchybnou (a již také pořádně zkušenou) režisérskou rukou. MDB je dalším z nich. Hlavní věcí, která z něj dělá něco víc než jen dobře odvedenou mechanickou práci, je zvrat v cca 2/3 filmu, kdy se z rozjetého boxerského trháku v rockyovském stylu stane naprosto komorní a pořádně smutné drama. To člověku uštědří opravdu pořádný pravý hák...Jinak se ale jedná o prostě "jen" kvalitní film, s dobrou režíí, výbornými herci, atd., ale takové to "něco", duše filmu (nebo nějaká jinak pojmenovaná pitomost v tom smyslu:)), tu pro mě chybí. Takže asi zůstanu na čtyřech hvězdách. (09.04.2007)

…jednou, až bude srdce velké jako oceán, rád se v něm utopím se všemi svými sny. Neboť tehdy všechny hvězdy, co jindy dlí mi nad hlavou, budou se v mém srdci zrcadlit. Přemýšlel jsem, jaký citát vymyslím, abych nějak pojmenoval tu tenkou hranici mezi prostě lidskou, srdečnou realitou a fikcí z obrazu, která svou srdečností, lidskostí nijak za vší opravdovostí nezaostává. Jistě, klidně by to mohlo znamenat, že patetický důchodce Clint Eastwood naservíroval laciný, omšelý a klišovitý příběh (najust pojetím podobný testosteronové verzi s Rockym) o cestě k naplnění života, jenže to by byl omyl. Million Dollar Baby je zvláštním spojením surového, přímočarého vyprávění v přímé konfrontaci s uvěřitelnými, neobyčejně obyčejnými osudy, postavami, které se vypořádají s celou řadou vnitřních nepřátel, pohnutek a vzpomínek. Byť je tohle v prvé řadě sportovní drama, ten box kolem tady slouží spíš jako propocený nátělník, to důležité bije pod ním. To, že Hilary Swank zahrát umí, že krom své nepopiratelné, přirozené krásy jí věřím každý výraz tváře, každou slzu i každý úsměv, o tom sem ani na vteřinu nepochyboval. O tom, že Clint, byť už mu pumpička s drsným Harrym v kroku nestačí, umí uchopit příběh s nějakou nepopiratelnou duševní hloubkou, o tom jsem taky nepochyboval. Ke všemu ještě charismatický Morgan Freeman a jímavě podmanivá, smutná a pronikavá hudba z Clintovi vlastní dílny. Ne, další slova už by byla jako pouštět loďku na ten šírý oceán. Oscary ve správných rukách a u mě za [9/10] (29.06.2008)

Nejdřív jsem si namlouval, že jsem možná neměl jen náladu na tu hru světel a stínů (no, vlastně spíše těch stínů). Pak jsem si namlouval, že jsem možná neměl jen náladu vidět znovu nějakou cestu vzhůru a dolů, protkanou nejrůznějšími moralitami. A potom jsem konečně viděl "Zuřícího býka" a jsem rád, že už si nic namlouvat nemusím. (13.02.2006)