Million Dollar Baby

"Mlať ji do prsou, až jí zmodraj a upadnou." Co je víc sexy než ženský box? Snad jen ženské vzpírání, ale na to nemám žaludek. Tady o ten box naštěstí až tolik nejde, protože Frankie je prvotřídní mrzout, Maggie je neuvěřitelně odhodlaná a kámoš Eddie má taky co nabídnout. Já si to tedy hodně užil, ale jelikož nepatřím mezi milovníky slzou zmáčených filmových koncovek, tak si dovolím jednu hvězdu ubrat. Objektivita se přitom sice třese vztekem, ale já naštěstí absolutně netuším, co je to být objektivním hodnotitelem. (16.11.2015)

(1001) Tak jistě, brečela jsem, ovšem v tomhle případě to nějak není zásluha autora nebo jak bych to řekla, spíš vlastně naopak je to zásluha autora až moc, zkrátka není to doklad geniality tvůrců jako jiné moje divácké slzy. Úplně na začátek mi vadí ten model (syndrom) povídkové adaptace. Protože jakkoliv bych mohla být členem spolku lidí volajících po svatořečení Morgana Freemana, tak už jsem vyrostla do té doby, že mi přijde trošku lenošské/odfláknuté spoléhat se na voiceover starého, unaveného a moudrého muže, a to zvláště v případě, že jeho vyprávění nijak nekontrastuje s příběhem a veškerý obsah se jím jen zdvojuje. Navíc se tím snímá břímě z herců, kteří nemusí být tak výmluvní řečí těla, když za ně jejich duševní pochody odvypráví hlas shůry. Tím přecházím k další hlavní výtce - hlavní postavou je totiž trenér Frankie a Clint jako jeho představitel je ve své roli neuvěřitelně nehybný a kožený, zvláště také proto, že po letech v businessu se prostě dopracoval k tomu, že už hraje jenom Clinta Eastwooda (protivného, ale v jádru dobráka). Jeho nulová expresivita extra vynikne vedle k zulíbání živelné Hilary, která ale žel bohu představuje jenom figurku v životním příběhu protivného trenéra, a nikoliv naopak. Poněkud umělé namontování "srdcařského" bojovníka Dangera do vyprávění za účelem vyrobit jednu z dalších point mi připadá jako další scenáristická lenost, stejně tak časté spoléhání na stmívačky není nic, z čeho bych si sedla na zadek. Nicméně je pravda, že po většinu svého dospělého života si plánuji, že druhá věc (a možná i první, záleží, jak to budu mít s akvárkem), kterou si pořídím do vlastního bydlení, bude boxovací pytel, takže po této stránce jsem si přišla na své. Sledovat muskulaturu na Hilary bylo příjemné potěšení, ještě větší blaho potom bylo sledovat dokonalý stroj Luciu Rijker v pohybu. Protože když se někomu říká nejnebezpečnější žena na světě, tak to mi sakra imponuje. (16.12.2014)

Na Eastwoodovi nechápu hlavně jednu věc: Za svojí hereckou i režisérskou kariéru natočil už obrovskou spoustu filmů a STÁLE dokáže překvapovat dalšími kvalitními projekty vedenými jeho bezchybnou (a již také pořádně zkušenou) režisérskou rukou. MDB je dalším z nich. Hlavní věcí, která z něj dělá něco víc než jen dobře odvedenou mechanickou práci, je zvrat v cca 2/3 filmu, kdy se z rozjetého boxerského trháku v rockyovském stylu stane naprosto komorní a pořádně smutné drama. To člověku uštědří opravdu pořádný pravý hák...Jinak se ale jedná o prostě "jen" kvalitní film, s dobrou režíí, výbornými herci, atd., ale takové to "něco", duše filmu (nebo nějaká jinak pojmenovaná pitomost v tom smyslu:)), tu pro mě chybí. Takže asi zůstanu na čtyřech hvězdách. (09.04.2007)

Clint Eastwood rulez ! U tohohle génia mám pořád jeden problém, je lepším hercem nebo režisérem ? On je totiž výjimečný v obojím. A všechna ta ocenění, zejména Oscaři, jsou u něj v těch pravých rukou. Million Dollar Baby je film po všech stránkách propracovaný a jeho poslední půlhodina snad nemůže nikoho nechat chladným. Podobné téma nedávno rozebíral i španělský snímek Hlas moře, který byl sice mnohem komornější, ale stejně tak naléhavý. Jenže mu scházelo cosi, to cosi je umět vzít za srdce. A to se Clintovi, Hilary a Morganovi podařilo naprosto dokonale. A přitom nesklouzli k typicky americké slzopudnosti. Ten jejich příběh je prostý, přitom složitý jako život sám a právě v tom tkví jeho síla. (13.03.2005)

..........V prvé řadě psychologické drama, oproštěno od navyklých kliše a filmových zlozvyků. Boxerské prostředí je zde pouze naokraji. Životní osudy hlavních aktérů, řešení zásadních lidských otázek a mezilidských vztahů, to bylo hlavní motto filmu, které se dá ve filmu vložit do jakéhokoliv prostředí. K úspěchu pak je ale ještě nutno dodat dobrý scénář a kvalitní režii. Zde vše klaplo na jedničku a ovace jsou vskutku zasloužené........... (24.04.2005)