Charlie Bartlett

Příjemná a nápaditá komedie se skvělým obsazením. Robert Downey coby ředitel školy je na míle vzdálen charakteru sebevědomého a egoistického Tonyho Starka, kterým si později získal davy fanoušků a světovou popularitu. Při pohledu na Antona Yelchina hodně zabolí, když si člověk uvědomí, že už prostě není... Kat Dennings je krásná. Z ostatních postav mě zaujal Mark Rendall coby introvertní Kip. Škoda, že nedostal alespoň nějaký prostor ten metalista oblečený v černém kabátu ála Matrix. Asi dvakrát jsem ho ve snímku zahlédla, ale nedostal žádný "screen time". Zrovna ten by mě zajímal:) Postavy si člověka získají tím, jak jsou lidské, chybují, trápí se, mají vlastní obavy. Kdyby byl na nějaké škole takový Charlie Bartlett, určitě bych k němu zašla. Sice nejsem student, ale třeba by vzal i externí zájemce:) (13.08.2017)

Příjemný film, ve kterém se sice nestane moc překvapivého, ale tak nějak přirozeně plyne a i když řeší velké problémy, řeší je s nadhledem. Nejvíce ze všeho se mi asi líbil vztah hlavního hrdiny a jeho matky. Mrzí mě jen to, že jsem se k Charliemu Bartlettovi dostal až teď, když se o Antonu Yelchinovi už musí mluvit v minulém čase. (26.06.2016)

Další neotřelý (bojím se říct inteligentní) film z prostředí střední školy. Ano, dámy a pánové, originální filmy na téma útrap z americké střední skutečně existují! Přechytralý kluk toužící po popularitě a davu skandujícího jeho jméno se rozhodne udělat z pánských záchodků ve škole svou vlastní psychiatrickou praxi. A jen tak mimochodem i předepisuje léky.. Už samotný námět je opravdu zajímavý a jinde těžko k vidění, škoda jen, že do hlavní role obsadili takového nesympatického floutka. To ale alespoň z části vynahrazuje Downey Jr., protože ten zdatně zastínil všechny ostatní. Přesto se mi ještě o trochu víc líbila Kat Dennings, které si pro její výběr rolí začínám vážit (už od Daydream Nation). Co mi ale vážně kazí dojem jsou ty rušivé momenty jako např. protest proti kamerám, místo toho tam mohli více rozvést příběh zdeptaného Kipa anebo celkové porady na záchodcích. Nevermind, zasloužilé 4*. (31.12.2012)

Je chytrý, bohatý, ale není šťastný. 1) Milá komedie, jejíž předností a současně i jejím omezením je adresování teenagerům. Nevím, jestli její naivní melodramatická patetičnost osloví i jiné věkové skupiny. V několika světlých okamžicích silně převyšuje obvyklou produkci v tomto žánru. 2) Předvídatelnost ani povrchnost bych filmu nevytýkal - patří k žánru. Film ze středoškolského prostředí made in USA - co byste čekali? 3) Výborný leningradský rodák Anton Yelchin, od kterého bych si dal poradit, má silné charisma a lze jen doufat, že ho čeká slibná budoucnost. 4) I am just a stupid kid, říká Charlie v jednom okamžiku. Sedmnáctiletý kluk už tedy dítě rozhodně není, i když, pravda, dospělý také ještě ne. Hloupý český překlad - dítě - zdaleka nevyjadřuje mnohoznačnost anglického originálu. Nechcete si o tom popovídat? 5) Ale v něčem tu středoškolskou mentalitu Charlie vystihl dobře: Oh trust me doc, bringing psychiatric drugs and teenagers together is like opening a lemonade stand in the desert. (19.09.2010)

Vůbec to prvních cca 10 minut nepřipomína legendární Rushmore!! Až na to, že místo Billa Murrayho je tu Robert Downey jr. což tedy vůbec není špatné. A jsem jediný, komu Anton připomíná mladého Malcolma McDowella? A teď k filmu: No prostě - začíná tím nejobyčejnějším, tisíckrát viděným schematem, ale přesto to pořád natolik funguje, že mě ani nenapadlo film vypnout. No a pak, asi tak po půl hodině, se film začal ubírat úplně jiným směrem a konečně to přestalo vypadat jen jako kopie, ale objevily se i první vlastní nápady. Konec je pochopitelně odhadnutelný, ale ani mi to tak moc nevadilo, spíš mě rušilo to, jak moc se střídala úroveň, jako na horské dráze. Občas super, dokonalé vtipy, občas naprosto nehorázné WTF momenty. Je tam několik vážnějších momentů, které jsem tomu nevěřil, prostě není třeba se znepokojovat, tohle je 100% bezstarostná pohoda. PS: Kéž by tu ale místo Kat Dennings byla Kristen Stewart... Jo a Kip má v pokoji plakát Marilyna Mansona, jak příhodné... (04.10.2009)