Villa paranoia

13. kapitola Pavlova Prvního listu Korintským (tzv. Hymnus o lásce) v dánském filmovém ekumenickém překladu. :-) ,,Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. " (12.12.2012)

Perfektní příběh dívky-herečky, která ztratila své poslední ideály o životě, aby je později nalezla během pečování o cizího seniora. Anna je jako herečka mizerná, dostává pouze nabídky na reklamu, proto přijímá místo pečovatelky seniora v jedné odlehlé vesničce na konci světa. Důchodce nechodí, nemluví a navíc vzdoruje - ovšem z původně beznadějné práce se vyklubou nové životní idee, a to nejen pro Annu, ale i pro starého Valentina. Život opět dostává svůj smysl. Jeden z nejlepších filmů, které jsem v poslední době shlédl, jednoznačně pak nejlepší z letošního festivalu severských filmů. Dobrá práce! (14.02.2013)

Venku chumelí o sto šest a já mám pocit, že pytel se nám v poslední době roztrhnul i s absurditou. Absurdita je krásná věc, pokud ovšem není absurdní to, že dvaaosmdesáti procentní film působí tak, jakoby sám nevěděl, čím chce být. Aneb stoprocentně, absolutně a bez výhrad souhlasím s glosou kolegy =woodyho=, že "film měl být buď více absurdní nebo více přirozený." Co co co co co jééé? To to to to to sem přece přece měl ří ří říct já! (21.02.2013)

Teď bych se měl asi tetelit blahem a psát něco v tom smyslu, jaká to byla pecka, co má skoro 80 procent, ale nic takového se tu nekoná. Sonja se mně líbila daleko víc v Open Hearts a filmový otec se synem mně přišli, jako dva vrstevníci a ne, jako lidé, co je dělí jedna generace. Ale pokud má někdo zálibu v podobných bizarnostech, či dokonce v pěstování drůbeže, proč ne. (04.06.2014)

Fantastický film, který si nekompromisně od prvních záběrů razí cestu do divákova srdce. Hlavními klady filmu jsou silný příběh, herecky vynikající Sonja Richter a zajímavé postavy. Při sledování jsem se neubránil srovnání s přeceňovaným diváckým hitem loňského roku Nedotknutelní - pokud by přišla řeč na to, který z těchto dvou filmů je k divákovi poctivější (a který je naopak vykalkulovaný midcult), osobně bych v tom měl jasno - tento severský skvost mě svými přesvědčivými kvalitami bezvýhradně dostal. VILLA PARANOIA mně osobně přivodila intenzivní nadšení a velký divácký zážitek z výjimečného filmu, který bych nejraději viděl hned znovu. Nejen všem fandům severské kinematografie ho mohu směle doporučit. (24.07.2013)