Jej prípad

Ano, tak tomu se říká emancipace, jít pracovat do dolů (tímhle vždycky argumentuji, když jsem nařčena z feminismu, že takhle si to představuji). Bohužel tohle dílo diskriminaci neřeší, tedy zaměstnaneckou, platovou ... Hrdinka tohohle filmu jde pracovat do dolů z ryze praktického důvodu, jen aby dostala vyšší výdělek, protože se nachází v tísnivé sociální situaci, ne proto, aby ukázala, že na to prostě má. Nu což v roce 1989, uznávám, to je dost pokrokové až odvážné. Film se stáčí jiným směrem ... snaží se řešit sexuální obtěžování (nebo snad sexuálně zabarvenou šikanu) na pracovišti, což je určitě úmysl vznešený, nicméně v podání tohohle dílka však čistě průměrný. Nedočkáme se vypjatých psychologických scén, nýbrž sledu dojemně ohraných situací, které jsou sice pěkně odehrané (překvapivě silnou hereckou sestavou), ve výsledku je však film jen utahaně bezobsažný. Je to dáno tím, že se snaží být až příliš vstřícný, není na pochopení v podstatě vůbec náročný, nesnaží se osvětlit precedent, který si hornice vysoudily. Je to jen průměrné rodinné drama zasazené do netradičních reálií, které je v první hodině koukatelné -to si ještě k hrdinkám a hrdinům dokážete najít cestičku- ale s přibývajícím časem vám začnou být docela lhostejní, protože se děj cyklicky opakuje (šikana, soud, rodina) a k ničemu pořádnému nespěje. Myslela jsem, že uvidím parádní soudní drama, nebo alespoň náznak psychologického dramatu, výsledkem je melodramatický skoro-kýč. Který hodnotím tak vysoko jen díky hereckým výkonům a díky mé nostalgii po pořádné feministické masáži :-o, ne to byl jen vtip. (27.10.2006)

Chtít se stát hornicí na americkém buranově si žádá samo o sobě odvahu překonat předsudky, ale jedné z žen se to povedlo a brzy jí následovaly další. Tím ovšem nevymizela šikana, ponižování a sexuální obtěžování, kterému byly tyto ženy podrobeny. Některé to zabalily, některé se obrnily hroší kůží a jedna z nich podala revoluční žalobu. A právě o té to celé je. Charlize Theron výborně ztvárnila Josey Aimesovou, která se krom šikany v zaměstnání potýká s vlastní rodinou, kde jí otec odsoudil po brzkém otěhotnění a s výchovou malé dcerky a dospívajícího syna, jenž je ovlivněn maloměstskou společností a získává na matku stejně negativní náhled. Dobré výkony podali i Frances McDormand jako odborářka zastupující ženy, Sean Bean jako její manžel a Woody Harrleson v roli právníka zastupující Josey. Nebýt toho teatrálního soudu, tak bych tomu snad dal i 100%, ale i tak to byla výborná devadesátková záležitost. (01.06.2009)

Jestli jste viděli třeba Erin Brokovich, vězte že North country je v podstatě to samé, hrdinka má jen trochu jiný důvod žaloby a příběh se snaží být dojemnější, snad ještě víc vystavuje svou touhu po nějakém tom Oscarovi. Charliz Theron je tu v roli ženy, která se rozhodne postavit mužskému potlačování ženských práv. Hrdinka pracuje v dolech a je vystavena brutálnímu ponižování (muži rozmazávají výkaly po stěnách, aby je musela umýt, muži s ní převracejí kadibudku atp.). Jako jediná z ponižovaných žen se rozhodne zvrhlé muže zažalovat. Mezi tím vyřeší problémové dospívání syna, těžce jí onemocní nejlepší kamarádka, je veřejně zostuzena, takže musí napravit pošramocenou pověst, urovná vztah s otcem, a v neposlední řadě si sežene partnera. S Charlize se mi líbila Zrůda, její výkon mě příjemně překvapil. V North country jsem jí ale postavu životem zkoušené ženy nedokázal uvěřit. Je to vina spíš scénáře, který ji neustále klade do trapně patetických situací (když brečí, protože jsou s dětmi poprvé v restauraci – fastfoodu, a nebo když se svým synem mluví na schodech o jeho otci – učiteli, který ji v mládí znásilnil). Možná je problém v tom, že je tu těch jejích životních krizí příliš – nejdřív jsem si říkal: to je ale chudák. Když se hrdince ale hrdinku po x-té někdo poníží/urazí (), aniž by děj někam vyloženě gradoval, člověk už se spíš směje a nevěřícně kroutí hlavou. Z čehož vyplývá, že North country je jen slepenec mnoha stokrát viděných „dojemných scén“. A to nemluvím o neuvěřitelně vleklém tempu, které jen prodlužují různé „poeticky“ laděné zpomalené záběry na jezdící náklaďáky atp. Ale abych jen nehanil – za zmínku jistě stojí nádherný výkon Woodyho Harrelsona (tak vykulené oči nikdo nemá!) jehož první scéna, ve které si jde zatancovat s Charlize je nezapomenutelná. T o však nemění nic na tom, že North country není nic jiného než velice trapný hollywoodský kýč. (25.03.2006)

FIGHT for your RIGHT! Banda hutnických hovad vs. Josey Aimes, zastupována Defendorem Harrelsonem + další, kdo si na konci stoupne v soudní síni.. Svět je plný zažitých norem. Když chlap střídá ženské, je to frajer. Pokud žena střídá chlapy, je to děvka. Žena u baru přistoupí k muži a koketně si ho prohlédne, muž je polichocen. Muž přistoupí u baru k ženě, koketně si ji prohlédne a je poslán do nehezkých míst, protože ji obtěžuje. Svět však umí být nespravedlivý ještě víc a to nejen na průmyslovém severu. Pokud musíte pracovat s kretény, je to obvykle problém. Pokud jste žena a ti kreténi jsou šovinistická prasata, je to problém přímo kardinální.. Obsahově nenapadnutelné, herecky velmi dobře zvládnuté (C.Theron, či třeba nejistý Woody, chystající se žádat o tanec), nicméně formou nečekaně utahané a to hlavně ve scénách ze soudního přelíčení, kde měla dramatizace o precedentním hájení zaměstnaneckých, potažmo lidských práv naopak gradovat. A to, že se tato vyhraná soudní pře časem projevila i do křivých obvinění v případech jiných (prostředek k vydírání zaměstnavatele, či prachsprostá msta) už asi bohužel patří k zvrácenosti lidské povahy. A nyní mě omluvte, jdu podat žalobu na naši účetní za sexuální obtěžování. Požádal jsem ji mailem o zhotovení ročního zúčtování daně a ona mně obratem zavolala, že mi to mile ráda udělá.. (20.12.2010)

Svobodná matka bojuje v soudní síni za práva žen na práci v hornické šachtě. Spolu s teplými kovboji ze ZKROCENÉ HORY další ryze oscarový námět, kterému se upřímně zasmějete, aby se vzápětí ukázalo, že film podle něj není vůbec špatný. S JEJÍM PŘÍPADEM mám jen jeden docela zásadní problém a to je to roztahání soudního procesu napříč filmem. A odpustit si mohli i tu scénu, jak v soudní síni začnou všichni povstávat na znamení, že se přidávají k hrdince, to bylo trochu moc (myslel jsem si, že povstane snad i žalobce :). (08.01.2009)