My Fair Lady

Tak pěkná story, tak okouzlující Audrey a tak málo času. Vlastně hodně času. zbytečně moc. Je tu sociální podtext, je tu romantika, humor, Maďar, jen pořádný padouch chybí. My Fair Lady je naštěstí muzikál, kterému jistou dějovou prostoduchost a naivitu s přimhouřením obou očí odpustíte. Všechno působí tak přihlouple, až se vám chce vyskočit z křesla a společně s hrdiny si zapět nějakou tu beznadějně optimistickou píseň. Ale to není výtka, to k tomu patří. Stejně jako abnormálně charismatičtí herci. Vždy elegantní Rex Harrison s nenapodobitelným pěveckým projevem. Stanley Holloway – toho si budu již navždy pamatovat jako pupkatého dědulu s věčným úsměvem na tváři. A Audrey? Tolik šarmu, půvabu, roztomilé nevědomosti měnící se na plnou uvědomělost. Na začátku jsem ji přes veškerou snahu nerozuměl více než každé třetí slovo, ale když se po pečlivém „tréninku“ vytasila s dokonale artikulovaným „How do you do?“, mnohé herečky z precizností její popelkovské přeměny jistě padly na zadek. Skutečně mi Audrey bylo líto při zjištění, že všechny její pěvecká vystoupení byla přezpívána – nutno uznat hlasově lépe obdařenou – Marnii Nixon. Na hercích celkově jde znát vedení pevnou a zkušenou rukou George Cukora. I přes veškerou jeho snahu se ale film nezbavil jisté divadelní strnulosti, čemuž napomohlo i natáčení výhradně v ateliérech (včetně scény z dostihů!). Osobně jsem měl rovněž problém s tím, že většina postav byla zabírána z příliš velké dálky a těžko se jim z tváří daly odezírat emoce, což jistě nevadilo na velkém plátně, ale v televizi… A co My Fair Lady ublížilo v mých očích úplně nejvíc je již zmíněná délka. Asi nejsem psychicky stavěný na tříhodinový romantický muzikál. Avšak všem dámám, slečnám a paním jej můžu, ba přímo musím doporučit, na podobně velkolepý romantický a zábavný film dnes jen stěží narazíte. Je to bezstarostná zábava a nemá smysl od ní požadovat víc. 85% Zajímavé komentáře: Oskar, Eddard, sportovec, Faidra, Bukiet (31.07.2006)

Přiznám to narovinu, ten film jsem po 40ti minutách vypnul, zkrátka jsem nebyl schopen se na to dívat, vůbec mne to narozdíl od West Side Story nezaujalo a to mám muzikály rád. Audrey Hepburn je na pro maximálně nezáživná. Možná jsem na to moc mladý, ale ty písničky prostě nejsou vůbec tak úžasné jak zde čtu. (03.12.2008)

My Fair Lady je mým prvním setkáním s muzikálovým žánrem, kterému jsem se dlouho vyhýbal. Měl jsem tak trochu obavy, jak na mě zapůsobí snímek, kde postavy z ničeho nic začnou tančit a zpívat, a to většinou v pasážích, které děj dopředu buď neposunují vůbec, nebo jen nepatrně - a stávají se tak jen jakousi "kulturní vložkou". Mé obavy se ukázaly býti lichými, neboť tyto pasáže mi vůbec nevadily. Hodně tomu pomohly herecké výkony, hlavně Audrey Hepburnové, kterou jsem v My Fair Lady "potkal" poprvé. Celá zápletka se točí okolo "vylepšení" osobnosti a je nádherné sledovat a především poslouchat rozdíly mezi spisovnou čistou angličtinou a angličtinou se silným londýnským přízvukem. Velice mě překvapilo, že i přes své stáří si film uchoval mladistvý vzhled a já se u něj bavil více než u většiny filmů ze současnosti. (14.10.2007)

Příšerná příšernost, příliš dlouhé, statické a už ve své době neuvěřitelně zastaralé. Samotný muzikál má sotva dva zapamatovatelné hity, Cukorova filmová verze je jen platforma pro lingvistickou exhibici Audrey Hepburn a Rexe Harrisona. Mnohem radši vzpomínám na nastudování v HDK blahé paměti s Blanarovičovou, která za svou Doolittlovou získala Thalii. (18.12.2021)

Říkám si, že Cukor musel být svým šablonovitým rukopisem, který téměř nikdy nevybočoval z prověřeného standardu, ideálním režisérem pro hollywoodskou producentskou vrstvu, která se nerada pouštěla do nejistých experimentů. Jeho hlavní předností byla skvělá práce s herci, velký zájem o scénář a zároveň dobrý čich na kvalitní látku a Velké příběhy obecně, ale o inovativní postavení kamery nebo využití oživujících specifik bohaté filmové řeči se příliš nezajímal. My Fair Lady není výjimkou. Božská Audrey i neméně výtečný Rex (a další) tak mohou být nastokrát úžasní, stejně tak hudba a choreografie jednotlivých čísel, ale pět hvězdiček nedám ani za úplatu. Až se mi zachce divadelní režie, mohu navštívit divadlo samotné. Ale to neudělám. Film má stále tu výhodu, že i tři hodiny jsou v jeho společnosti příjemně ukráceným časem. (12.02.2009)