My Fair Lady

Skvela Audrey Hepburn, nadherne kostymy, pekna vesela hudba, avsak na mna trosku pridlhe. Chvilami sa mi zdal byt dej zbytocne predlzovany pozornostou Lizinho otca Alfieho, ktoreho zivot ma vobec nezaujimal, ako aj pridlhe ucenie spisovnej anglictiny u profesora Higginsa, ale aby som len nekritizoval, prvy test pri konskych dostihoch a Lizinho spravania sa v smotanke ma zacal zaujimat, tak ako aj druha polovica filmu. Pre milovnikov muzikalov povinnost... 11.04.2009 ____ Audrey Hepburn - (Eliza Doolittle) +++ Rex Harrison - (Profesor Henry Higgins) +++ Wilfrid Hyde-White - (Plukovník Hugh Pickering) +++ Gladys Cooper - (Pani Higginsová) +++ Stanley Holloway - (Alfred P. Doolittle) +++ Mona Washbourne - (Pani Pearcová) +++ Hudba: Frederick Loewe +++ (11.04.2009)

Veľmi milý a zábavný film s príjemnou hudobnou zložkou, no chýbala mi nejaká čerešnička na torte, kvôli ktorej by som dal plný počet. Audrey okúzľujúca ako vždy, hlavne zo začiatku, keď mala ešte neohrabanú angličtinu. Harrison bol tiež výborný, vďaka čomu bol občas riadne otravný, no možno to chcelo trošku mladšieho partnera pre Audrey, aby to medzi nimi mohlo aj zaiskriť. Ale veľmi vydarený muzikál a právom klasika. (18.12.2015)

Muzikály príliš nemusím, zato môžem Audrey Hepburn. Rýdzy nefalšovaný klasický komerčný hollywood, avšak ešte z dôb, kedy zastávali producenti názor, že čím kvalitnejší film natočíme, tým viac zarobíme. Veľký pozor si treba dať na to, aby ste videli originálnu verziu s pôvodnými hlasmi, Hepburnin prízvuk je komediálnym základom filmu. Niekto môže mať menší problém s tým, že (zase) starší pán zbalí mladú kočku. (31.05.2012)

Žila jsem v tom, že muzikály patří na jeviště a když se zfilmují, není to ani zdaleka takový požitek.. Ovšem u tohoto díla se to povedlo více než obstojně. Poutavý příběh je doplňován skvělou hudbou a mnohdy vtipnými a zajímavými dialogy.. Postava Lízy v podání Audrey Hepburn dokáže být tak rozkošně sprostá a o pár minut později slušně vychovaná dáma. A samozřejmě i Rex Harrison, který je velmi charismatický a mnohdy tak úžasně nevychovaný a hrubý.. Je mě trochu mrzí, že Audrey neměla možnost zpívat.. Myslím, že by i tohle (stejně jako všechno ostatní) zvládla lépe než na jedničku! :) A jedním z největších plusů je to, že songy jsou chytlavé, pamatuji si je a hrají mi ještě pořád v hlavě. To je podle mě u muzikálů jeden z nejdůležitějších faktorů, který je zde splněn na 100% :) (24.12.2011)

(1001) Když já prostě nechápu smysl (pointu) klasických filmových muzikálů. Nebo možná konkrétně tohoto filmového muzikálu, který se zdá být otrockým převodem divadelní hry na plátno a na filmové vyjadřovací prostředky zvysoka kašle. Dál nechápu písničkovou/zpěvovou míchanici - Higgins a Pickering ve svých "zpívaných" partech civilně mluví, Líza a Freddy jsou předabovaní profesionálními zpěváky, kteří exhibují neústrojnými stylizovanými trylky, a otec Doolittle předvádí jednoduchý šumařský zpěv. Pokud si hrajeme na stylizovaná čísla (Ascot v provedení jednoznačně vede), proč jsou tam hudební čísla sestávající z toho, že Higgins pět minut chodí po své knihovně nebo Freddy sám stojí pět minut na ulici? A když už jsme u toho, vážně jsme potřebovali slyšel velmi nabobtnalou svatební píseň otce Doolittlea a sledovat jeho nevinné dovádění s nevěstkami? Začlenění jeho dějové linky nechápu asi ze všeho úplně nejvíc, pravděpodobně ze stejného důvodu, z jakého jsem nebyla schopná dočíst "Dobrý člověk ještě žije" od Romaina Rollanda. Respektive nejspíš rozumím tomu, proč ho do své hry zařadil G. B. Shaw, ale film sociální kritiku používá jenom jako další papundeklovou rekvizitu neangažovaného spektáklu než jako opravdický příspěvek ke společenské debatě. O čemž ostatně svědčí i to, že největší kontroverze vyvolalo "vystrnadění" Julie Andrewsové z její broadwayové role slavnější Audrey Hepburn. Já na celém filmu považuji za nejcennější to, že Líza sama se rozhodne za profesorem přijít, protože chce zlepšit svůj život. I proto mě mrzí, že film samotný se k postavě dívky chová stejně jako Higgins, považuje ji za nejzářivější chloubu své práce, ale největší pozornost věnuje všemu kolem, jenom ne jí. Velká část její proměny se odehrává mimo záběr. Místo vyjádření svých pocitů skrze nové schopnosti, které v sobě objevila, dostaneme záběr, jak strojeně schází ze schodů, je nastrojená a muži na ni zírají. V přístupu k hlavní hrdince mi tedy film přijde hodně "předpotopní". Jiní filmaři ve stejné době o vztahu muže a ženy prezentovali filmy jako Onibaba, Hnus, Písečná žena, Červená pustina, a já mám padat na zadek z toho, že pohledná žena je ještě pohlednější, když se na ni navěsí diamanty? (A nezapomeňme, že 1964 je rok Perného dne, co se týče hudby.) Zkrátka, My Fair Lady není film pro mě. (23.12.2007)