Recenzie (5)
Tento film je jedním ze základních kamenů japonského kyberpunku. Několik málo záběrů, jež by daly dohromady příběh, režisér Sogo Ishii naředil hromadou nejrůznější bizarie a sestříhal ve stylu videoklipu. Film občas i nečekaně pobaví, například hlínu kutající kyborg byl velice zábavný. ()
Tak tady se s Cabalem v hodnocení (výjimečně:-) neshodnu. Přišlo mi to jako zábavná záležitost, u které jsem se pěkně nasmál a odreagoval. Přiznávám však, že jsem nekoukal střízlivý :-) Japonský punk rockový songy neměly chybu. ()
Předtím než byl Cyberpunk, byl jen japonský punk. Vizuálně skvělý film. ALE pro velmi úzkou skupinu lidí - konkrétně pro lidi, kteří milují japonský punk z osmdesátých let. A ještě spíš pro lidi, kteří to prožili v té době. Obsahuje prý slavné japonské kapely - TH eROCKERS, Bombers, The Stalin. A je to film postavený na jejich hudbě a punkovém stylu. Je to převážně hudební film. Takové Historky z podpunčí (a možná přijde i Yakuza). Neznamená, že si ho nejde užít bez toho (o japonském punku toho vím málo), ale jistě pomůže pokud už jste fanoušci zmíněných kapel. Za mě jsem to sledoval jako fanoušek režiséra Ishiiho - jeho kraťasů (The Shuffle) a filmů jako Crazy Family (fakt doporučuju) či Electric Dragon 50 000 W. A přestože to nebylo pro mě, tak jsem si to lehce užil. Některý scény jsou skvělé, jiné však mě naprosto nezajímaly. Songy byli fajn (pomalejší Poor Boy je dobrej). Za mě 7/10. ()
Nakonec uděluju 5 hvězdiček, a tak trochu zvedám průměrné hodnocení ze 60 na 63 procent. U filmu jsem se moc nebavil, možná i proto, že jsem ho sledoval s párou u pusy zabalenej do svetrů a peřin na vymrzlý chatě . Nicméně je natáčený v nádherných industriálních prostorech skládek, továren a stavenišť. Je plný úžasných zjevů, za zmínku stojí krásná motorkářská zviřátka, kteří jsou dejme tomu hlavními hrdiny, pokud to u filmu bez děje je vůbec možný říct, potom šílený důchodce v uniformě, neskutečně drsnej šéf gangu s terováním DEATH z kriminálu vzadu na hlavě a všichni šíleně nalíčený punkáči z kapel i z publika. Podstatným prvkem filmu, pro kterej je možný odpustit mu ledacos, je dokumentace první punkové vlny v Japonsku s kapelami jako The Stalin a Inu. Nemyslím si, že by situace mezi nespokojenou mládeží v Japonsku kolem roku 1980 vypadala až takhle zběsile, nicméně v Burst City je čistá esence japonský punku tý doby dovedená do totálního extrému. A nic jinýho. Všechno vrcholí snad půlhodinovým riotem proti policii (v jejích řadách jsou i jacísí nehybní stormtroopeři s raketomety), kde punkáči a gangsteři rozpoutají hotový peklo. Nedokážu si představit kolik práce a filmařskýho génia je třeba k natočení něčeho takovýho takhle přesvědčivě. Celkem třeba 70 %. Dalším punkovým filmem, který Sogo Ishii natočil o tři roky později je (víceméně) komedie Crazy Family (Gyakufunsha kazoku), která je narozdíl od dvouhodinový (a jako takový poměrně nudný) exploze Burst City výtečně gradovaná, vtipná a má o něco silnější závěr. Tímto ji velice doporučuju, stejně jako Ishiiho krátkej utíkací film Shuffle z roku 1981. ()
Naprůměrně dobré, nicméněj to neobsahuje více nežli syrovouo punkovitost, celé se to veze na jedné vlně od začátku až do konce. částečně videoklip trochu i narace a film. Obsahuje nezapomenutelné i zdlouhavě nudné scény. Ve své době to bomba. ()