Tajomný let

Celkově vzato, byl to docela zajímavý let. Seděli jsme úplně vzadu a jedna Američanka nás furtwerk otravovala, že jí unesli dceru. Chápete, v letadle a únos? Blbost, že? Taky jsme si říkali, jako, jestli ti únosci nevyskočili s tím dítětem z letadla. No zkrátka, říkali jsme si, že je to blbost na entou, že ta hysterka je asi na nějakém tom Wellburtinu. Objednal jsem si něco k jídlu. Fešné letušky však byly nějaké nervózní a tak jsem si na té nerozmražené housce moc nepochutnal. A pak to propuklo. Letadlo se rozsvítilo a probudili všechny haranty a ti začali jančit taky. Ta Američanka svou dceru pořád nenašla. Viděl jsem, že kapitán (vypadal jako Sean Bean) ji nějakým způsobem uklidnil, vlastně se mu podařilo ženštinu přesvědčit, že do našeho letadla s dcerou vůbec nenastoupila. Takže jsme se zase všichni pěkně usadili a zadržovali potlačované úsměvy. Sotva ale uběhlo několik minut, už už se drala dopředu a zase a znovu ji chtěla hledat. "Dejte jí čípek," volal jsem do uličky," kdo tu má spát, když tak trojčí." Na můj popud a několika dalších cestujících jsme nakonec museli nouzově přistát a dělat šaškárnu kolem nějaké té Eva kuace. To už ale na nějakém zapadlém letišti byli připravení agenti FBI, pak se čekalo, až se vevnitř něco vyřeší, pamatuju, že to trvalo asi půl hodiny a najednou prásk, ozvala se strašná rána, ve mně hrklo jako ve starých hodinách, manželka málem leknutím porodila i když byla jen v prvním měsíci, ale nechci odbočovat, to je na úplně jiný příběh. Prostě to letadlo najednou explodovalo a Roman tika byla v Čudu. A tak tam tak stojíme a najednou vidíme, jak ta pošahaná Američanka vystupuje zpoza těch kerosinových plamenů a v náruči nese tu vymyšlenou dceru. A já si říkal, že bylo štěstí, že jsme nouzově přistáli, kdyby to bouchlo ve vzduchu, v rychlosti 1000 km/hod, natočili by podle toho úplně jiný film. Možná lepší, možná víc mimózní. (05.06.2012)

Začalo to jako vynikající thriller s (jako vždycky) bezchybným výkonem Jodie Foster. Dostal mě dokonce do stavu, kdy jsem začal pochybovat, která z obou možností je ta správná. Když se ovšem ukázalo, jak to vlastně bylo, film najednou přestal být zajímavý a přepnul se do polohy standardního thrilleru, jakých vidím ročně desítky, což je rozhodně škoda. (01.12.2005)

Nezvládnuté, nemá to smysl ani jako psychologicko-duchařské bláznění, ani jako akční thriller. Snad ještě ta "mystičtější" polovice zásluhou Jodie Fosterové ke koukání je, ale při velkém twistu se zbláznil scénárista a společně s příběhem jde do kopru celý film. To, že v závěru troubí tuš sborově všechna blbost Hollywoodu už ani nebolí, protože Letovému plánu daly beztak mé sympatie v polovině valé, a tak nezbylo než se bavit křečí všech zúčastněných. Na tom nic nezmění ani fakt, že Robert Schwenke zvládá udržet režii přinejmenším na lehce nadprůměrné úrovni. (04.09.2006)

Film sliboval mnoho a zpočátku se i snažil svá předsevzetí vyplnit. Ovšem co se z toho vyvinulo za opravdu sračkoidní slátaninu, před tím bych všechny velmi rád varoval (i když už je asi pozdě :). Scénárista se do svých překombinovaných zápletek zamotal tak, že mu ke konci musel někdo píchnout do žil aspoň "trošku" nefalšovaných amerických klišé. Ta se režisér pokusil zobrazit natolik "zajímavě", že neamerický divák jen kroutí hlavou. Také zpomalených záběrů na "akční" Jodie bylo trošku moc (ta za to ale nemůže) ..... Je to film, který svou úrovní zapadá tak do dopoledního vysílání na Nově (a asi tam i skončí). (19.01.2006)

Je mně líto, ale tajemný je leda tak název. Žeru filmy, u kterých se mi kouří ze škeble z přemýšlení, jestli je to tak či onak, ale nemám rád, když si na konci říkám, že to mělo dopadnout radši tou druhou variantou. Kdyby to bylo ještě o fous přitaženější za vlasy, měla by Jodie drdol až mezi lopatkama. (Filmfest Hurghada 2012, 51/67) (29.12.2012)