Temná voda

Originál jsem neviděl a ani nechci.Americká verze je hodně depresivní a ponurý psychologický thriller, který bohužel kolonku horor používá zoufale málo a je to zatracená škoda.Děsivej barák, skvělá Jennifer Connelly, malý děcko co něco vidí a mohlo bejt zaděláno na pěknej nášup.Bohužel se tak nestalo.Ale překvapuje mě opět 52%, to je uboze málo, jelikož vše je perfektní a kdyby pointa nebyla předvídatelná jako prase a konec úplně dementní, byl by to vlastně hodně, hodně dobrý film.Zase bohužel plno chyb a nedostatků a nemáte nic víc, než mírně nadprůměrnou zábavu na jeden večer.Tim Roth boží.59%. (06.04.2015)

Další remake japonského hororu, jehož největší chyba je, že je strašně málo atmosférický...všudepřítomný déšť a ošklivý barák byli sice zajímavé, ale na pořádnou hororovou atmosféru je to málo. A proč se ve všech japonských hororech objevuje voda a duchové mrtvých dětí? A taky mi pořád vadily ty řeči o instalatérech...jsou to hodně slabé tři hvězdičky, snad jen pro to, že se mi předtím ještě nikdy nestalo, abych se u hororu na konci dojetím rozbrečela... (09.08.2006)

"Nemusí pršet, stačí když kape." Tak takhle by se dal jednou větou shrnout děj tohoto filmu. Jennifer Connelly (ač někomu připadá přitažlivá, mně přijde jako úplně obyčejná herečka) hraje příšerně a Walter Salles (proboha..nemůžu pochopit, že tento člověk natočil výborný film Diarios de motocicleta..to snad nemohl být on) vůbec nezapracoval na obohacení scénáře a vůbec nevěděl, kdy má film ukončit, a když už se pro konec rozhodl, provedl to hrozně. Řada absurdit a nelogičností provází celý snímek, což sice nevadí, protože ani to by už ho nevyzvedlo z propadliště nudy. (25.04.2006)

Americké remaky asijských hororů se podobají jako vejce vejci, tedy rozhodně víc než je zdrávo. Režisér se docela snaží při budování atmosféry (povedená je třeba kamera či práce se zvukem), ale pokuď už jste pár podobných filmů viděli, není to moc platné. Nepříjemné překvapení spočívalo i v tom, že Jennifer Connelly nebyla tak zajímavá jako kdokoli z jejích mužských partnerů, ale dokonce ani jako představitelka její dcerušky. Průměr. (29.11.2005)

Jeden velký povzdech. První polovina filmu se sice tváří jako psychologické drama bez napínavého náznaku (kaluže a skvrny neberu vážně), jenže ve chvíli, kdy Dahlia odejde do prádelny, se Dark Water otočí o 180°. Následné strašení je ale těžce neúspěšné, protože nefunguje ani jedna rovina, deprese je i přes nasazení Jennifer Connelly podána příliš prázdně a scénář předkládá minutu od minuty směšnější repliky. Skupinka neoriginálních dějových linií (dům, duch, kamarádka) se tak ve vyčpělém závěru může rozuzlit jen do obyčejného sterilního ztracena. (01.02.2006)