Golfová palica

Netvrdím, že ten film je vyloženě špatný. Nedovolil bych si jej odstřelit v recenzi, protože se mi líbí jeho první polovina a uznávám i jeho snový rozměr. Bohužel, Kim Ki-duk mě prostřednictvím 3-Iron poprvé (a snad i naposledy) nefalšovaně nudil a svým velice pomalým a poetickým rozpracováním dráždivé teze "je těžké oddělit realitu od snu" mě k sobě ani na chvíli nepřipoutal. V žádném případě ne neumělá práce - tentokrát si mě však Kime svým půlhodinovým poskakováním ve věznici (s vcelku triviálním smyslem) těžce emocionálně minul. Ale jak říkám, stalo se tak poprvé a snad i naposledy. Zase někdy příště naviděnou. (05.09.2005)

Od Kim Ki-duka jsem sice viděl pouze Jaro, léto..., ale oba dva filmy mi připadají jako filmové básně, které neukončují verše. Jakoby se chtěl autor touhle tvorbou vykoupit za něco, co kdysi provedl. Jeho filmy jsou čisté, křehké, baladické a naivní. Udělat celý film beze slov hlavních hrdinů byl hodně zajímavý a působivý, ale na konci už to bylo divný. Na tenhle způsob si stále nemůžu zvyknout, pravidelně jsem převracel panenky nad něčím, co by normální člověk neudělal, nereágoval. Možná je to mojí zápaďáckou mentalitou nebo nezvykem. (26.08.2008)

Celá ta Ki-duk Kimova estetika násilí a odkazy k asijskému posunu v jejím vnímání oproti vnímání evropskému má jistě hluboké kořeny v tradičním naladění východní společnosti, kolektivistické reflexi jedince a jiné životní a kulturní zkušenosti tamní civilizace. Navíc Ki-duk Kimovo spojení klasické filmové poetizace násilí s euroatlantickými vlivy symbolizující fenomén golfu je jistě novátorský a neotřelý. Až potud je vše v pořádku. Trojka železo je ale hůl určená spíše k dlouhým driveům, tenhle film mi ale přišel spíše jako nějaký obyčejný chip - přihrávka na green... (11.07.2007)

A jelikož mám dobrou náladu (první sníh je vždycky pecka!) nebudu rozhlodávat věci nepodstatné. Navíc hledat v 3-iron byť jen jediný scénáristický blud se mi z hloubi duše příčí a stejně by mi to přes jazyk šlo jen stěží.__ Četl jsem hodně zdejších komentářů. Od lidí omámených Ki-duk Kimovo vypravěčským umem či od těch, kteří jen zdceně civěli na obrazovku a nudili se. Já se při sledování vrtěl. Ale nenudil jsem se. Nevím, co zapřičinilo tuhle rozporuplnou věc, ale když nad tím tak přemýšlím, něco podobného jsem zažil už v režisérově předchozím snímku Jaro, léto... Ki-duk Kim holt svou meditativní love-story vyvolává v lidech pocit únavy, ale zároveň je popostrkuje k přemýšlení nad životem. A to se mi líbí..... Nakonec jsem nepadl ze závěrečné scény na zadek (možná proto, že jsem některé věci nepobral, tak jak by režisér chtěl), ale už jen tou svou brilantní nápadistostí, mám chuť rozehrát tuhle golfovou hru znovu od začátku.. (22.11.2008)

Film, který začíná zcela racionálně (mladík stráví vždy 1 noc v cizím bytě a další den hledá byt další), postupně přechází přes milostnou romanci až k závěrečné lyričnosti. Kontemplativní nálada v druhé polovině filmu jde až na hranici mezi realitou a snovými sekvencemi. Nemluvné postavy vyprávějí výrazem tváře a celého těla, slova jsou pro pochopení nepotřebná. Každý z obou hlavních hrdinů musí překonat krutost a bezdůvodné násilí, které je na nich pácháno okolím. (16.06.2011)