Golfová palica

Kim svojim kazdym dalsim filmom posuva hranicu cistoty zakladnych vyrazovych filmovych prostriedkov (obraz a zvuk) vzdy ako keby o krok dalej. Fascinujuco transcendentalna love-story so soundtrackom, ktory mi este aj teraz, par dni po pozreti neustale zniev usiach. Esencia tohto diela je ukryta v samotnej myslienke vo filme aj odprezentovanej: "Nikdy nie je iste ci nas zivot je sen, alebo skutocnost!" (13.12.2004)

Pomalé, oduševnělé, poetické, meditativní dílo... Ki-duk Kim naprosto brilantně zvládá pomalé tempo filmu, kde oba hlavní herci nepromluví za celou stopáž ani jedno slůvko a přesto jim rozumíte... Jakoby řeč byla nepotřebná a spíše nás odpoutávala od duševního poznání a prožitku. Velmi pěkně a vytříbeně zkomponované scény podmalované věčným tichem a téměř bez jakékoli hudby. Ki-duk Kim má spoustu nápadů a zde nám je vrství jeden za druhým... Ani chvíli jsem se nenudil a určitě si film pustím ještě nejméně jednou, protože je v něm zabudováno množství významů a odbočujících detailů, které tvoří pestrost a originalitu snímku... Pro mě jednoznačně zatím nejlepší Kimův film... (02.02.2008)

Film o dočasně opuštěných bytech, bolestivých ranách golfovými míčky, všeříkajícím mlčení a trénování neviditelnosti představuje jeden z vrcholů tvorby autorského jihokorejského filmaře Kima Ki-dŏka. Pečlivě spřádá opojnou, až hypnotickou atmosféru, do které balí křehký příběh neobyčejné romance, v němž má nenahraditelné místo syrové násilí, i polibky jemné jak pohlazení vánku. Vypráví báchorku na hranici reality a polospánku o hrdinovi, který začíná na okraji společnosti a směřuje za hranice vnímání svého okolí. (06.08.2008)

A jelikož mám dobrou náladu (první sníh je vždycky pecka!) nebudu rozhlodávat věci nepodstatné. Navíc hledat v 3-iron byť jen jediný scénáristický blud se mi z hloubi duše příčí a stejně by mi to přes jazyk šlo jen stěží.__ Četl jsem hodně zdejších komentářů. Od lidí omámených Ki-duk Kimovo vypravěčským umem či od těch, kteří jen zdceně civěli na obrazovku a nudili se. Já se při sledování vrtěl. Ale nenudil jsem se. Nevím, co zapřičinilo tuhle rozporuplnou věc, ale když nad tím tak přemýšlím, něco podobného jsem zažil už v režisérově předchozím snímku Jaro, léto... Ki-duk Kim holt svou meditativní love-story vyvolává v lidech pocit únavy, ale zároveň je popostrkuje k přemýšlení nad životem. A to se mi líbí..... Nakonec jsem nepadl ze závěrečné scény na zadek (možná proto, že jsem některé věci nepobral, tak jak by režisér chtěl), ale už jen tou svou brilantní nápadistostí, mám chuť rozehrát tuhle golfovou hru znovu od začátku.. (22.11.2008)

Celá ta Ki-duk Kimova estetika násilí a odkazy k asijskému posunu v jejím vnímání oproti vnímání evropskému má jistě hluboké kořeny v tradičním naladění východní společnosti, kolektivistické reflexi jedince a jiné životní a kulturní zkušenosti tamní civilizace. Navíc Ki-duk Kimovo spojení klasické filmové poetizace násilí s euroatlantickými vlivy symbolizující fenomén golfu je jistě novátorský a neotřelý. Až potud je vše v pořádku. Trojka železo je ale hůl určená spíše k dlouhým driveům, tenhle film mi ale přišel spíše jako nějaký obyčejný chip - přihrávka na green... (11.07.2007)