Golfová palica

Nedávno zesnulý režisér a scenárista Ki-duk Kim patřil v posledních několika letech mezi nejchválenější a především nejvýraznější korejské režiséry. Jeho filmy posbírali spoustu nominací i výher po mezinárodních filmových festivalech a Ki-duk Kim se tak stal ve filmovém průmyslu známým jménem. Jeho nejslavnějším filmem poté pravděpodobně zůstává romantické drama 3-iron, za jeho režii Kim dokonce získal Stříbrného lva za režii na Filmovém festivalu v Benátkách. A rozhodně zcela právem. Ki-duk Kim byl talent, který měl očividné vizuální vcítění a tím skutečně vyprávěl příběh. Příběh, kdy dost možná ani není vyloženě nutné vnímat dialogy a kdy u korejského filmu ani nejsou potřeba české nebo anglické titulky. 3-iron působí jako film, který skutečně vypráví vizuálním zpracováním a přirozené herecké výkony dodávají na pohled ty správné emoce, které dodávat mají. Ve finále není ani problém v tom, že by 3-iron rozhodně nevyhrál soutěž v oblasti nejvíce upovídaných filmů všech dob. O ty samotné dialogy tu totiž tak úplně nejde. Netradičně pojatá Kimova romance dost očividně vypovídá o samotném autorovi. Ten je při vizuálním vyprávění vynalézavý a ukázkově pracuje s technikou show, don't tell. Přitom všem je těžké Kimovu vyprávěčskému stylu úplně propadnout i proto, že jeho tvůrčí pohled pořád působí výrazně odtažitě. 3-iron dost možná vypovídá o Kimově komplikované mysli, kdy je velmi snadno těžké poznat, do jak velké míry může vlastně může být 3-iron autentický. Nejvíce výpovědní hodnotu má o filmu dost možná věta ´´ Je těžké říci, zda svět, ve kterém žijeme je realitou nebo snem´´. Je příběh 3-iron realitou nebo snem? Těžko říct. Kim se výrazně vyznamenal také tím, že jeho filmy obsahovali realistické násilí, které člověk nalezne i v 3-iron. Zároveň ovšem 3-iron obsahuje prvky, které dost možná odpovídá fantasy prvkům. Jenomže na tom samotném tak úplně nesejde. 3-iron je totiž očividně takový ten typ uměleckého filmu, který obsahuje spoustu výrazných prvků i filmařských postupů a přesto pořád drží konzistentně při sobě. Je to zcela očividně dílo talentovaného filmaře, které se vymyká klasickým filmovým zážitkům. Je to umělecký film osobitého autora, který velmi snadno zaujme. I přes to, že film trvá pouze hodinu a půl je jeho tempo celkem pomalé. Právě délka, která nepřekoná délku hodiny a půl je ale v tomhle ohledu hlavním pomocníkem, která nikdy nevyvolá pocit vyloženého vlečení. Funguje to především skutečně i jako netradiční a přesto zcela funkční romance, která ovšem může dost možná navodit i jistý pocit existenční krize. Na jednu stranu by se dal vlastně 3-iron doporučit pro páry, na druhou stranu je ovšem jeho umělecká podoba a poetický přesah dost možná kamenem úrazu. Přesto ovšem 3-iron funguje jako uvěřitelná a emocionálně silná romance, která přitom nepotřebuje tuny láskyplných dialogů. Ti bravurní herci a jejich emocionální mimika totiž vystačí hned za pět scénářů. Na dřeň umělecký film v tom nejlepším slova smyslu. Ki-duk Kim byl nejen estetický génius, ale také schopný filmař a především vypravěč, který k vyprávění nepotřeboval mnoho dialogů, stačil mu silný příběh, kterému následně dodal silnou vizuální stránku. V jistých ohledech působí 3-iron pořád dost divácky odtažitě a v mnoha ohledech při jeho sledování může nastat pocit, že se Kim radši mohl vydat tak trochu jinou cestou. I přes to se ovšem nezapře, že je 3-iron výjimečným dílem a Ki-duk Kim mezi nejvýraznější korejské filmaře nepatřil jen tak..... (20.04.2021) (menej) (viac)