Golfová palica

Je to skvelá romantická poetická dráma od Kim Ki-Duka. Má výborný príbeh o mladíkovi, ktorý na svojej motorke roznáša letáky po rôznych oblastiach, pričom sa po čase vráti a ak je leták stále na mieste, čo značí neprítomnosť majiteľa bytu alebo domu, stane sa jeho dočasným obyvateľom. Tu využíva celý možný komfort, ale zároveň pomôže so všetkým, s čím len môže a nikdy nič neukradne. Lenže pri jednej takejto návšteve urobí chybu a v údajne prázdnom dome si ho všimne týraná manželka skutočného majiteľa, ale jej sa zapáči mladíkov spôsob života a spolu vytvoria pár. Ale na spoločných cestách im nie všetko vychádza práve najideálnejšie. Spracovanie sa vydarilo perfektne, už od samotného začiatku je cítiť, že to bude veľmi zaujímavý zážitok, ale výsledný dojem je ešte lepší. Celé to pôsobí tak originálne a príjemne ľahko, je tu množstvo výborných prvkov, či už minimum dialógov, fotenie, zaujímavý spôsob hry golfu a množstvo iných, jedna skvelá situácia strieda druhú, prakticky pri každej návšteve bytu sa nájde niečo zaujímavé, čo ju od ostatných odlíši, ale najväčšiu pozornosť si samozrejme získa táto perfektná dvojica, medzi ktorými vznikne veľmi zaujímavé puto, v každej ich spoločnej scéne funguje chémia medzi nimi naplno a pritom si za celý čas nevymenia ani jedno slovo, perfektné. Za celý čas tu nie je ani jedna scéna navyše a už po prvej polovici som si pomyslel, že tých originálnych prvkov už bolo aj na niekoľko filmov, ale nakoniec ani to nestačí a ešte príde skvelá záverečná polhodina, ktorá je takmer ako z iného filmu, celý ten nápad je podaný vynikajúco, takže tu skutočne nemám čo vytknúť. Herecké obsadenie je výborné, Jae Hee v hlavnej úlohe to zvládol bez najmenších problémov, ale viac si ma predsa len získala skvelá Lee Seung-Yeon. A nesklame ani tých pár vedľajších postáv, či už manžel, alebo vyšetrovateľ. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, skvelá vizuálna stránka, atmosféra alebo aj veľmi príjemná poetika. Kim Ki-Duk je bezpochyby jeden z najzaujímavejších režisérov vôbec a práve 3-Iron považujem za jeho najlepší film. 86% (31.03.2013)

Kim svojim kazdym dalsim filmom posuva hranicu cistoty zakladnych vyrazovych filmovych prostriedkov (obraz a zvuk) vzdy ako keby o krok dalej. Fascinujuco transcendentalna love-story so soundtrackom, ktory mi este aj teraz, par dni po pozreti neustale zniev usiach. Esencia tohto diela je ukryta v samotnej myslienke vo filme aj odprezentovanej: "Nikdy nie je iste ci nas zivot je sen, alebo skutocnost!" (13.12.2004)

Filmová dokonalost, která není pro každého. Ale nač se držet konvencí? Vždyť Kim Ki-duk nás přesvědčil, že slova nejsou potřeba. Ne. Bin jip vypráví pouze tělem...Jaká náhoda (nebo osud) bylo, že jsem zrovna ten den viděla Zelený svět s Kevinem Costnerem, kde mi došlo, co to znamená 3 železo...Dívala jsem se na tu korejskou krásu s přítelem a jak mě překvapilo, když mi sdělil, že už to viděl na filmovém festivalu ve škole...Další náhoda, nebo spíš už osud. (18.08.2009)

Krásný, posmutnělý, ale současně nadnášející film. Snímek, který pomalu tiká ke svému závěru... tak, aby v jeho posledních chvílích nejen odkryl před divákem důvod svého názvu 3-IRON, ale překryl všechen smutek a naplnil diváka ohromnou dávkou smíření a naděje. Snímek, který pro mě více něž jakýkoliv jiný film, prezentuje princip neublížení - přijít, nic neničit, vrátit jiným způsobem to, co si beru, přistupovat k druhým jako k lidským (tudíž křehkým) bytostem atd. Vše je navíc předloženo tak poetickým, křehkým a filmařsky čistým způsobem, že mě ten film prostě dostal. Shrnuto a podtrženo: Nádherné, posmutnělé a zároveň plné naděje a (byť s chvílemi násilí) plné klidu a smíru. (02.08.2005)

Před vstupem do kina jsem si říkal, že už mne další korejská love-story těžko překvapí. Ale to jsem ještě neměl zkušenost s tvorbou ve světě nejznámějšího korejského režiséra Kim Ki-duka! Po celou dobu promítání jsem seděl téměř bez hnutí a fascinovaně sledoval krásný a poetický snímek o jednom neobvyklém vztahu, jenž se obejde beze slov, ale přesto je plný citu a lásky. Na filmu bych vychválil snad vše. Přes nádhernou hudbu, krystalicky čistou formální stránku, výborné herecké výkony, až k podmanivé atmosféře. Největší zážitek tohoto roku v našich kinech. BRAVO! (18.09.2005)