Čingischán

Džingischán ako jeden z pionierov ženských práv. Zástanca rovnakého zaobchádzania a možnosti vyjadrenia vlastného názoru ženy k voľbe budúceho partnera či vzniku vzťahu. Vlastne prečo nie. Veď doba vzniku filmu mení vždy historické skutočnosti podľa toho, čo sa práva aktuálne v spoločnosti deje. V Amerike v rokoch 1964 a 1965 prijali zákony o občianskych právach a o volebnom práve. Filmári sa rozhodli len nadviazať. Vyjadrili cez historický základ filmu ideu zákonmi zakotvenej rovnoprávnosti prostredníctvom spájania muža a ženy do rovnoprávneho partnerstva a zároveň spájania znesvárených kmeňov do jedného veľkého celku. Tak vznikol podľa Američanov národ mongolský s rôznymi odnožami, ktorému nevládol barbar, ale muž ctiaci si ženy a vzdelanie: Džingischán. Ako rozprávka je to pekné pozeranie. Veľkorysé kostýmové riešenie a kolorit zase poteší oči diváka. Navyše téza o človekovi, ktorý sa venuje poézii, hudbe, maľbe a kráse žien (tu v podobe čínskeho cisára), no práve vďaka tomu je častokrát oveľa zákernejší ako rodený bojovník nebola vôbec márna. Kľukaté zástavky umeleckých diel, sledujúcich rôzne nuansy a odtienky reality, práve ponúkajú obdobné umenia milovné typy k tomu aby využili bohatosť slovného vyjadrenia a jeho najrôznejších variantov k prefíkanej manipulácii s okolím. (17.07.2017)

Takáto koprodukcia ma vôbec neprekvapuje, Džingischán mi totiž pripomínal nemecko-juhoslovanské Mayovky. Bohužiaľ ale tie slabšie a tým pádom aj nudnejšie. Pokiaľ porovnávať s americkou produkciou, spomeniem si na Alexandra Veľkého s Richardom Burtonom, podobný historický patvar. Tam ťahali film dole nepresvedčivé bitky, tu na tú v podstate jedinú musíme čakať dve hodiny a tiež z nej nepadneme na zadok. Dovtedy nám Levin ponúka iba kecy. Savalas je čisto do počtu, Wallach má dôležitejšiu úlohu, ale je skôr za karikatúru veľkého vodcu. (19.09.2016)

V pravdě prapodivný snímek o největším z mongolů, ve kterém snad neúčinkoval ani jediný mongol. Přes veškerou lásku a úctu k hereckému umu, kterou chová k Omaru Sharifovi, již svou samotnou fyzickou, fyziologickou podstatou jen přetěžko mohl věrohodně ztvárnit mongolského válečníka. Průser pokračoval přes jeho ženu Börte v obsazení nordické plavovlasé blondýnky, mihnutí Telly Savalase a vyvrcholil u Eli Wallacha v roli perského šacha. Rádoby holywoodský velkofilm, spíš ale maloprůser. Omar se na rozdíl od všech ostatních alespoň snažil, i když, kde není co hrát, ani smrt nebere. (11.03.2017)

Spíše mi to přípomínalo Vinnetoua. Jak prostředí, tak pojetí. Spíše než historický film s nějakou vypovídácí historickou hodnotou to byla taková "kovbojka". Co se týká nějaké historické přesnosti, tak s tím se moc tvůrci nepárali (podle toho, co jsem se o Čingis-chánovi dočetl). Spíše z toho udělali takový příběh dávného "hrdiny", který nese jen slavné jméno. Bylo to takové nijáké. Navíc obsazení, kdy skoro nikdo nevypadl jako asiat bylo do očí bijící a dost narušující film. Škoda! Howgh! (27.10.2010)

Čingischán je kravina, která nemá s historií vůbec nic společného kromě pár jmen. SPOILER závěrečná hrdinská smrt při souboji je vrchol toho, jak si tvůrci historii upravili. Navíc všichni jsou tu skoro všichni bílí a tvůrci se ani příliš nenamáhali maskovat herce jako Mongoly, pokud to zkusili u Číňanů, výsledek je katastrofální. Na druhou stranu je Čingischán na poměry velkofilmů poměrně krátký, výprava sice není oslnivá, jsou tu slušně hrající herci (Wallach, Mason, Boyd, v menší roli Savalas) a Omar Sharif ač Arab toho Mongola uhraje bez problémů. A hlavně má to spád korunovaný vynikající závěrečnou bitvou a bitkou 1 na 1. Proto smířlivé 3*. (21.10.2021)