Kandidát

Od Rezisera Michaela Ritchieho som videl zatial len Zlate Dite z roku 1986 a trochu davnejsie aj tento film. Europskemu divakovi nema film dohromady co ponuknut, tematicky ide o zakulie US politiky, a to dost nudi. Natalie Wood /Rebel Without a Cause/ bola sice vyborna, ale film aj s nou rychlo vysumi do prazdna. Ako priemerna podivana sa to vsad da dobre zniest. 57 % (17.12.2014)

Tenhle film bych povinně pouštěl všem těm naivním bláznům, co věří směšným předvolebním slibům panů Paroubka, (S)Rátha a jim podobných. Douglas to tady popsal přesně - ne inteligence a ideje, ale populismus a nehorázná velkohubá prohlášení jsou (bohužel) cestou k moci. O tomhle Kandidát vypráví. Lidi nezajímající se o problematiku voleb a politiky jako takové snímek ale asi moc bavit nebude (je to logické, protože jim také není primárně určen, já osobně se o tyto věci zajímám jen okrajově, takže jsem asi někde uprostřed). 70 % (19.09.2009)

Najdôležitejšie vo voľbách je mať krásny biely chrup. Zlaté vlasy a modré oči sú už len ďalším plusom. To máte isté, že vás budú určite voliť osemnástky s čerstvým volebným právom. Občas vám ale na verejnosti pridrbe nejaký postarší chlap, zbavený všetkých ideálov. Je zaujímavé sledovať, že vždy, keď sú v Amerike voľby, tak je to práve v čas, kedy Amerika potrebuje nutne zmenu a zrovna sa vyrojil odnikiaľ niekto, kto vie, ako veci zmeniť k lepšiemu. Proste pozná tú the better way. Frázy a činy, to sú absolútne opozitá. Preto by som kľudne privítal aj nejaký ten sequel, ale to už by nebola vtipná satira, ale tvrdá dráma s minimalistickým dejom. (03.10.2016)

Film Kandidát je veľmi prínosné dielo mapujúce praktiky, o ktorých sa síce neustále hovorí, ale i tak vyznie úprimne sarkastický a poteší fiktívnou divadelnou odozvou sveta. Kvalitne napísané politické rošády, pri ktorých absentuje väčšia motivácia samotného kandidáta, ostrejšie politické konfrontácie a počiatočný autobiografický prerod hlavnej postavy. S týmito aspektami by to bolo čistých 80%. (06.05.2014)

Rozjetý vlak, ze kterého se jen tak nevystupuje. Může dovézt svého "Kandidáta" k vítězství, za které se platí duší ... Poněkud cynický a tvrdý pohled do zákulisí politického boje nevypovídá ani tak o ztrátě ideálů a vlastního přesvědčení jako o lehkosti, s jakou lze bezděčně ztratit pochybnou kontrolu nad sebou i nad svou kampaní - kontrolu, kterou jste možná nikdy neměli. O tom, jak se ve jménu úspěchu snadno a rychle nechat převálcovat vlastním štábem - jak bezbolestně (?) dopustit děsivou přeměnu své osobnosti v pouhou loutku s mladou a perspektivní tváří, která papouškuje líbivá hesla ... protože nic jiného si dav nežádá. ----- "Mám pocit, že někteří naši politici oněměli, i když je pořád někde slyším ... Všichni je slyšíme. Jenomže oni nemluvěj - jen vydávaj zvuky." ----- No ... vítej do klubu, Bille McKayi. Možná mně chyběla trochu hlubší sonda do tvého života, ale i tak jsem se dozvěděla všechno podstatné o velkém, okázalém divadle, jakým se maskuje profesionální politika. Nic povzbudivého - ale taky nic překvapivého, řekla bych ... 3,5* (22.03.2011)