Bojovník

Scénář: Paul McCudden, Johnny Depp, D.P. Depp .. Slušný film o rodině a lidských hodnotách. Komunita na okraji společnosti si žije svůj těžký život a hlavním zdrojem problémů je nedostatek práce potažmo peněz. Když už Raphael jeden (málo uvěřitelný) kšeft najde a začne rodině zpestřovat život vydělanými penězi, vzbuzuje to pochyby v jeho rodině i závist jeho okolí. Přitom nikdo neví o co doopravdy jde… Vyznění má tento ojedinělý režijní počin mého oblíbeného herce Johnny Deppa určitě silné, ale moc mi nesedí ten způsob, jakým se k němu dopracovává. Mluvím teď o tvůrčím pojetí, kdy je vše servírováno ve velmi pomalém (až únavném) tempu - poeticky se střídají dlouhé záběry nevábné skládky a okolní krajiny prolité těžkými osudy místních indiánských obyvatel. A musím říct, že tento styl vyprávění nemám rád, hodně mě to místy nudilo! Co si ovšem bezpodmínečnou pochvalu zaslouží je Iggy Pop a jeho hudební doprovod - je působivý, stejně jako kamera. ___ Raději nehodnotím, nechci ten rozpor vyjádřit hvězdičkovou stupnicí (jeho hodnota by byla spíše nízká). (27.02.2007)

Asi nejsilnější tři hvězdy, které jsem tu dal. Depp natočil velmi solidní film, který má zpočátku velmi příjemnou hypnotickou atmosféru. Podává až surrealistické obrazy ze života chudých. Marlon Brando tu vystoupí pouze na pár minut, ale jeho scéna je nezapomenutelná a troufám si tvrdit, že kdyby měl Brando více prostoru, pravděpodobně by zabodoval u Oscarů. Nicméně snímek se ke konci rozpadá, některé scény jsou až moc dlouhé a konec zavání lehkým patetismem. Takže skvělý námět, který ale bohužel nemůže unést 123 minut dlouhý film. (03.05.2007)

To, co dává Bojovníkovi ten pozoruhodný punc výjimečnosti je jeho depresivní atmosféra. Nebo spíše depresivní charakter, chcete-li. Smutná bezvýchodnost celé situace tu doslova sálá z každého „papírového“, indiánského příbytku víc, než může zdravý člověk v závěru unést. A až vám na konci dojde, že „on to vlastně musel udělat“, dvakrát příjemný pocity z toho rozhodně mít nebudete, ale bude to zážitek neuvěřitelně silnej. A Johnny Depp? Ten už pro mě bude, míněno se vší vážností a pokorou, navždy prostě jen Bojovník (17.12.2005)

„Ale toto nie je láska, Rafael. Toto je skôr očistec.“ Priznajme si to, aspoň teda tí, ktorí na to máme: Johnny Depp nikdy nebol normálny. Zároveň bol ale super-hviezdou, ktorá si od polovice 80. rokov 20. storočia na svoje konto pripísala také žánre, ako sú slasher (NOČNÁ MORA NA ELM STREET), vojnový epos (ČATA), satira (NOŽNICOVORUKÝ EDWARD), melodráma o dvestokilovej mame (ČO ŽERIE GILBERTA GRAPEA), western (MŔTVY MUŽ) či gangsterku (KRYCIE MENO DONNIE BRASCO). Pil, kradol, fetoval, River Phoenix sa na smrť predrogoval pred jeho barom, demoloval hotelové izby, chodil s polovicou ženského osadenstva Hollywoodu, nenávidel Systém a miloval výzvy. Že bol miláčikom dámskeho a pánskeho publika, tak to bol vlastne len taký omyl, ktorý z duše nenávidel. Až príchodom DEVIATEJ BRÁNY, keď vďaka nakrúcaniu vo Francúzsku spoznal svoju životnú partnerku, skvelú francúzsku speváčku Vanessu Paradisovú, „našiel sám seba“, kúpil si tropický ostrov, stal sa majiteľom francúzskej reštaurácie, zabýval sa vo francúzskej dedinke, zmieril sa so svojou minulosťou... sám so sebou. V polovici 90. rokov to však ešte bolo ťažké – a jeho režijný snuff debut BOJOVNÍK je presne taký, aký by ste na mieste „vtedajšieho“ Johnnyho Deppa nakrútili aj vy. (01.09.2007)

Johnny Depp, toť dobrý herec, ale sám sebe herecky vésti nejspíš neumí a vtiskává si do tváře pramálo podob: především nevinné štěně a výraz "netrap se, jsem tragický, nesobecký hrdina a vůbec mi to neva, jen mi mrtvému bude smutno". Jeho role a konečně i postava, již hraje Marlon Brando, je natolik odtržená běžné populaci, ba realitě vůbec, že film jen těžko může naplňovat nároky kladené na film se sociální tématikou či psychologickou studii. V podstatě jde o (vánočního i křesťanského) Ježíška, neboť naděluje dětem hračky, dbá na rodinnou soudržnost a svou obětí vykupuje blízké. Ani tematizace oběti, očekávání konce a jeho ceny nebyla pojata příliš koncepčně. Všechny myšlenky k přežvykování film vyplivne v jednom jediném dialogu, načež následuje již jen loučení, o kterém pouze Depp ví, že je loučením. To máme dárky na rozloučenou, pomilování na rozloučenou, pohlazení na rozloučenou, zabitíčko na rozloučenou... To poslední je zajímavé alespoň tím, že jeden z důvodů k tomuto činu leží v potřebě trvale odstranit nebezpečí pro rodinu, neboť již brzo nebude, kdo by ji chránil a zároveň v možné ztrátě zábran, neboť již nebude být moci za onen čin na tomto světě souzen. Nereálnost celého dění jakoby si autoři uvědomovali a tak film doplnili a jakési "duchovní" a "mystické" láry-fáry, které nejsou ani atmosférické, ani hodné přepnutí mozku do polohy "on". *** za městečko (z)marnosti, které má naštěstí dosti prostoru a ten jeden relativně zajímavý okamžik. (10.01.2011)