Desirée

Kostýmový slaďák o fašistickom generálovi a fašistickej pipke, ktorá "tak nejak" preplávala temným obdobím Európy, ktoré dnes vďaka času, ktorý údajne všetko vylieči, nazývame hrdinským.To aby sme sa začali tešiť na občana Hitlera a občianku Braunovú (alebo koho). Nič sa nedá robiť, je vopred zrejmé, čo divák môže čakať od historickej romantickej životopisnej drámy nakrútenej v Hollywoode v 50-tych rokoch, preto viac úžitku narobím, ak zaujmem postoj skôr k samotnej koncepcii filmu (mimochodom Marlon Brando svojou mierne zavalitou postavou útleho Napoleona nepripomína). Dokážem si však predstaviť, ako vysoko bol tento majsterštyk hodnotený v období, kedy sa premietal v tých nádherne šialených filmových palácoch z 20-tych rokov v arabskom, egyptskom či aztéckom štýle, drahších ako európske operné domy. To ma vedie k užitočnému zamysleniu, nakoľko vlastne mimofilmové aspekty filmovej percepcie dokážu ovplyvniť posudzovanie filmovej kvality. PS: Ale ten empírový dizajn je fakt super, v Chateau Malmaison som raz strávil celé popoludnie a dosvedčujem, že jeho filmová podoba je pomerne úbohá. (14.02.2015)

Dívčí příběh z napoleonských dob, který nejde do podřepu před historickými situacemi ani osobnostmi a se scénáristickou jistotou s lehkostí proplouvá vyprávěním, sice pevně ukotveným v romantickém žánru, ale současně plným rozmanitých zpestření, která provázejí osobnostní zrání postav. Nádherná ústřední trojice. "Neopouštějte ho, Desirée. Až ztratí moc, bude někoho potřebovat." (18.10.2014)

Velice působivé historické romantické drama. Brando je Napoleonem každým coulem, i když jeho postava není tou hlavní. Tou je samozřejmě Desiree Jean Simmonsové. Hodně sympatický herecký výkon předvedl Michael Rennie, který si zahrál maršála Bernadotta, budoucího švédského krále Karla XIV., zakladatele současné vládnoucí švédské dynastie. (28.04.2013)

Dekórum stolce, metály majestátnosti a kult pompéznosti harlequinských kudrlinek, mýtů lásky příznačné, rozdrobené v historii propustné. Meč vladařův, žalm moci, audience spiklenectví dívčích románků. Oblažena nitkami zákoníků charismatického svůdce suverénnosti Marlona Branda, který "urovnává" límečky soukromých privilegií napoleonské garderoby. (30.10.2014)

Kniha je mnohem lepší. Román Annemarie Selinko není harlekýnem v historických kulisách, ale obraz Napoleona a jeho doby „viděný stále trochu udivenýma očima jeho bývalé snoubenky“ (alespoň tak nějak to stálo na přebalu). Filmová verze je pochopitelně i bohužel hodně zjednodušená a totéž platí i o Désirée. Jean Simmons mi připomínala Vivien Leigh v roli Scarlett, její postava se ale projevuje jako královna všech naivek, Michael Rennie je v roli maršála Bernadotta poněkud prkenný – uvažte ale, jak tuhé se tehdy nosily límečky. :) Těm, kdo neznají předlohu, bude děj nejspíš připadat příliš překotný, a historiky trefí šlak z absence bitev, ale Napoleon Brando je špičkový a naprosto souhlasím s Faidrou – kdo ví, jak by to v Evropě vypadalo, kdyby takhle vypadal jeho předobraz. (20.10.2014)