Ostrov v ohni

Sir William Walker (Marlon Brando) přichází v polovině 19. století s tajným posláním britské koruny na Queimadu. Tento antilský ostrov nese tohle jméno od té doby, kdy Portugalci ohněm a mečem vybili původní indiánské obyvatelstvo a zaplnili ostov dovezenými africkými otroky, kteří zabezpečují vysokou produkci cukrové třtiny, jež je hlavním ostrovním bohatstvím. Nyní se Britům zachtělo dostat ostrov pod svůj vliv a převést tak horentní zisky z obchodu s cukrem na sebe. V mladém černochu José Doloresi (Evaristo Marquez) nalezne anglický dobrodruh tu správnou osobu pro své plány. Nakonec se mu podaří vyvolat povstání černošského obyvatelstva v čele s Doloresem. Avšak osud tomu nechce, aby toto jejich setkání bylo to poslední... Neuvěřitelně realistický, opravdový a skvostně natočený zdánlivě fiktivní historický film o boji amerických černochů za svobodu. Tohle není žádná trapná hollywoodská propaganda, tohle je krutý realistický obraz, který nezapomíná ani na odvrácené stránky černošské revoluce, jež jsou odvrácenými právě vůči afroameričanům samým. No a k tomu ke všemu -2 hodiny geniálního blonďatého Marlona Branda, jemuž se podaří v porobeném národě zřejmě jen účelově probudit sebevědomí a ukázat jim, že za svoji svobodu mohou a podle něj i musí bojovat. (20.04.2005)

Marlon Brando v hlavní (Kladné? Záporné?) roli snímku se stále aktuální myšlenkou. Zkrátka když ti mocní něco chtějí, dostanou to stůj co stůj a je jedno, jestli kvůli svým plánům pouze někoho podplatí nebo jestli lusknutím prstu, sliby a falešnými nadějemi třeba rozpoutají revoluci a válku. Lidé jsou pro ně jen figurky. Jenže moment... Je to vážně tak, ehm, černobílé? Pontecorvova režie zpočátku scény typu vykradení banky nebo útoku na vesnici sice vůbec neukazuje, ale je to jedině dobře, protože bitev a umírání si v druhé polovině filmu "užijeme" až až a jsou to výjevy přímo děsivé. Kromě excelentního Brandova výkonu je třeba velký plusový bod přičíst samozřejmě i dokonalé hudbě Ennia Morriconeho. (22.03.2015)

Po dokonalé Bitvě o Alžír přichází Gillo Pontecorvo s další anatomií jedné revoluce. Tentokrát opuští víceménně objektivní hledisko nezúčastněného vypravěče a prezentuje krvavý osud ostrova Queimada jako spor dvou rozdílných individualit. Konfrontace na první pohled pragmatického Angličana se svým idealistickým queimadským protějškem dává celému příběhu jasný konflikt a staví nás do nelehké divácké pozice, protože se ani jednomu z nich nestraní a vyslovené otázky o právu na revoluci nebo boji proti útlaku jsou ponechány čistě na našem úsudku. Ve spojení s Morriconeho hudbou a charismatem Marlona Branda je Ostrov v ohni ukázkou příkladného politického filmu, který nedělá z lidí pitomce a nutí k zamyšlení. (06.02.2013)

Marlon Brando a další jeho důkaz "pouhému" lidstvu o jeho výjimečnosti. Ostrov v ohni není jednoduchý snímek tématem ani provedením. Stáří okolo 40ceti let se podepsalo na mnohém, ale jen těžko si představím, jak tento zajímavý film natočit lépe. Příběh začíná osudovým setkáním, které vede ke kolotoči událostí plánovaných a očekávaných, aby se v druhé půlce hlavní postava po několika letech vrátila na místo činu s novými (jinými) zájmy a uzavřela kruh svého osudu. Velký vliv na snímek má jistě režisér, který všechny reálie představuje velmi věrohodně a realisticky a stejně tak se chová i ke svým postavám. Snímek nemá strhující tempo, ale 112 minut je dobře zvolená délka pro film, v kterém je akce minimum a jde tu spíše o vyšší princip a sledování celé "kolonizační války " na malém ostrovu Queimadu. Nejen díky Brandovi a jeho výkonu stojí Ostrov v ohni za shlédnutí, ale divák si musí uvědomit, že kouká na jiný film než dneska potkává na každém kroku. A já se ptám, kde je ta pravá civilizace? (29.09.2009)

Walker prichádza, vidí a víťazí. I keď hodnota jeho víťazstva je veľmi otázna. Veľmi sugestívne a bez prikrášlení nakrútený Pontecorvov film, kde si dal Brando na stvárnení svojej úlohy obzvlášť záležať. Sledovať udalosti dávnych časov z dnešného uhla pohľadu nie je jednoduché. Z filmu cítiť, že na Antilách v 19. storočí a kdekoľvek inde na svete bol pojem ako rasizmus absolútne mimo, človekom bol skrátka iba beloch a ak si to mysleli ako Portugalci, tak Angličania a aj iné národy, tak nie je úplne jednoduché súdiť aj takého slizkého Walkera, ako predstaviteľa celej mašinérie. Vlastne ak dnes vidíme, že sa metódy nezmenili aj napriek tomu, že ľudí nedelíme nad nadľudí a podľudí, tak je súčasná situácia ešte smutnejšia. (21.04.2017)