Ostrov v ohni

Geniální loutkař Brando před našima očima mění dějiny ostrova Queimady. Jeho úchvatný herecký výkon a nesmrtelné téma revoluce, je to na čem celý film stojí. José Dolores navíc Walkerovi zdatným spojencem/protivníkem a závěrečné setkání je prostě dechberoucí. Dokonalé herectví. Celkově snímek ale dost zestárl a spousta bitev tu probíhá jaksi v pozadí, nicméně ani to mu neubírá na působivosti. (19.02.2011)

Ťažké filmy o vzburách, či povstaniach a domáhaniach sa za svoje ľudské, alebo národnostné práva mám rád. No tento bol natočený pomerne zložitou a náročnou obsahovou stránkou. Drsné zobrazenie černošskej tyranie a otroctva je síce otrasne reálne, no vecná stránka a pointa filmu mi väčšinu času chýbala. Samozrejme som rád, že som si doplnil zbierku o ďalšieho výborného Brandona, no aj tak mi to stačí len na 65%. (19.11.2006)

Režisér Gillo Pontecorvo je podepsaný mimo jiné pod dokumentárně pojatým válečným dramatem Bitva o Alžír a patřil k levicově orientovaným filmařům své generace. Ani v tomto případě v sobě politické angažmá nezapře. Ostrov v ohni nemá smysl považovat za klasickou dobrodružnou podívanou v kulisách exotického karibského ostrova. Pontecorvo natočil politické drama, kde se na příběhu podivného spojenectví a pozdějšího konfliktu britského emisara Williama Walkera a vůdce domorodé vzpoury José Dolorese vyrovnává s v 60. letech 20. století v kruzích euroamerické intelektuální levice hodně přetřásaným tématem - neokolonialismem. Po 2. světové válce se evropské koloniální říše rychle rozpadly, někdejší centra moci se ale pokoušela udržet svůj vliv aspoň nepřímo podporou vstřícných místních pohlavárů, korupcí a nátlakem. Na ostrov Queimada ovládaném Portugalci přijíždí britský agent Walker s cílem vyhnat za pomoci místních obvyvatel koloniální pány a umožnit proniknutí britského kapitálu do oblasti. Vytipuje si vhodného vůdce lidové vzpoury a vyprovokuje místní elity k vyhlášení samostatnosti. Jenže ani zrušení otroctví neznamená zlepšení životních podmínek prostých obyvatel a jednou zažehnutý duch vzpoury ve společnosti hoří dál. Postava Williama Walkera je skvěle napsaná, nejednoznačná, komplikovaná a ve svých činech a cílech rozporuplná. Walker je skvělý pozorovatel, analytik a organizátor, navíc nebezpečný manipulátor a cynický pragmatik, který slouží tomu, kdo ho platí. Ale zároveň i člověk, který chápe těžký úděl lidí "tam dole" a kterému vůbec není proti mysli jejich postavení zlepšit. Třeba i tím, že se ve vhodném okamžiku poněkud přitlačí vládnoucí vrstva ke zdi. Jeho protějšek Dolores naopak dokonale odpovídá schematickým představám o rozhodném a nekopromisním revolučním vůdci tak, jak si jej představovali příznivci Fidela Castra a kubánské revoluce. V konfrontaci těchto dvou charakterů stojí Gillo Pontecorvo předvídatelně pevně při lidovém vůdci. Je mi líto, ale praktická zkušenost plynoucí ze studia dějin hovoří jednoznačně ve prospěch oportunistů typu Walkera. Uspějí reformátoři, nikoliv spasitelé. Ti umí bořit, ale roli vyjednavačů, tvůrců a garantů nezvládají, až příliš často končí jako samolibí autoritáři typu Mugabeho nebo zoufalí ztroskotanci schopní s sebou stáhnout i své okolí. Co si právem zaslouží pozornost, je výkon Marlona Branda v roli Williama Walkera, která patří k těm nejzajímavějším v jeho dlouhé a rozsáhlé kariéře. Celkový dojem: 65 %. (21.09.2017)

,,CIVILIZÁCIA NÁLEŽÍ BIELYM. ALE AKÁ CIVILIZÁCIA A AKO DLHO?" __ Nepríliš známy historicko-dobrodružný film voľne inšpirovaný skutočnými postavami a udalosťami, ku ktorému som sa dostal vďaka hudbe Ennia Morriconeho ozdobenej nezabudnuteľným ústredným motívom "Abolison", ktorý je v mnohom možné označiť za to najlepšie, čo maestro zložil (inšpiráciu pre neskoršiu "The Mission" bral určite aj odtiaľto). Čo však na filme najviac zaujme je jeho realistické podanie života čiernych otrokov na trstinových plantážach. Marlon Brando sa svojej úlohu zhostil naozaj skvelo, rovnako tak ako aj neherec Evaristo Márquez (povolaním skutočný robotník na plantáži) - vodca povstania a zároveň figúrka v rukách ctižiadostivého Branda - José Dolores , ktorý na žiadosť režiséra nahradil pôvodne plánovaného Sidneyho Poitiera. Quiemada sa tiež môže pochváliť solídnou výpravou, síce trocha usekávajúcim, no zároveň tiež dynamickým strihom. Na škodu je myslím, že vo filme sa neobjavila aspoň jedna celistvejšia bojová scéna a v mnohom zbytočne zauzlený (i keď ideovo bohatý) scenár robí pomerne jednoduchú zápletku naoko náročnejšou. Zo silnejších 4* na plný počet v hodnotení dvíha film fakt, že netuctové staršie filmy mám v obľube. (film prvý krát videný 30. 9. 2008 v ten deň aj napísaný pôvodný komentár, 1. 6. 2009 prerobený) (30.09.2008)

Vzpomínky na filmový klub vol.2 aneb můj tatínek považoval děti za chytřejší dospělé a dětské filmy nebo knihy zásadně neuznával, takže jsem s ním tuhle spálenou revoluci absolvovala v deseti letech a matně si vzpomínám, že se mi jakýsi zděšený spoludivák během Walkerovy přednášky o rozdílech v nákladech na bílou manželku a domorodou kurtizánu pokoušel zacpat uši. Znovu jsem si zopakovala Ostrov v ohni s odstupem nějaké té dekády a přidávám čtyři důvody pro čtyři hvězdičky. Za prvé podvratný kousanec do paty postkolonialismu, po kterém zhořkne i čaj oslazený třemi vrchovatými lžičkami a potvrdí starou pravdu, že máte-li problémy, uspořádejte revoluci – protože dostanete příležitost zjistit, že jste předtím vlastně žádné problémy neměli. Za druhé ukázková práce s neherci, od které by se i Forman mohl něco přiučit. Za třetí nejednoznačná role britského aristokrata, co s rozmyslem vymkne dobu s kloubů, aby byl následně povolán k nasazení dlahy. Za čtvrté miláček Marlon, odhodlaný bojovník za lidská práva předtím, než to bylo cool, při jedné z posledních příležitostí, kdy k mu ke scénářem předepsané projížďce na ostrově stačil kůň a United Artist za tímto účelem nemuselo InGenu zadávat zakázku na výrobu mastodonta... (18.12.2020)