Tucet špinavcov

Vzniklo mnoho válečných filmů. Některé jsou vyloženými filmařskými klenoty, jiné jsou svým patriotizmem zase vyloženě směsné. Klasických válečných filmů je nicméně dost- Mnoho z nich získalo Oscara, jiné se zase stali alespoň vrcholem svého žánru. To se dá říct i o snímku The Dirty Dozen AKA Tucet špinavců, který vznikl dle stejnojmenného románu E. M. Nathansona. A vznikla jednoduše válečná klasika, která má navíc jedinečný styl a funguje naprosto skvěle i po více než 50 letech od premiéry. Tucet špinavců je výborný film hned z několika důvodů- Je výborným vzorem pro všechny filmové týmovky, kde se sází hned na několik hlavních hrdinů. Nesází přitom na hrdiny, kteří by byli vyloženými slušňáky a všichni se na sebevražednou misi vydávají v podstatě z jediného důvodu- Nemají na výběr. Buďto to risknou a ze zámku plného nacistů možná odejdou se zdravou kůži, jinak ovšem většina z nich skončí ve vojenském vězení a někteří z nich budou rovnou odsouzeni k smrti. Generál John Reisman v podání Lee Marvina tak dostane za úkol vycvičit ty nejhorší vězně americké armády v silné komando, které nacistům zarazí silný hák. Je to těžká mise právě i díky povahám jednotlivých členů komanda, právě snaha majora Reismana je ale základem pro naprosto úžasný týmový film, kde nutně nevadí, že jsou jeho hrdinové tak trochu hovada- Je totiž zároveň i banda sympatických postav. Tucet špinavců představuje výborné tréninkové pasáže, kde se skutečně Tucet špinavců mění ve vražedné komando. I díky sympatickým výkonům je celé to budování týmové morálky a přátelství neskutečně věrohodné. Fáze výcviku jsou jednoduše famózní a Lee Marvin je jako major Reisman jednoduše skvělý. Režisér Robert Aldrich natočil film, kde dostane v podstatě každý člen Tuctu šanci zazářit a ukrást si nějaký ten moment pro sebe. Aldrich natočil film, který má i po více než 50 letech neskutečně svěží nádech, předvádí stylové a působivé sekvence a podařilo se mu natočit sveřepý válečný film, kde navíc nevadí, že se na samotnou musí nějakou chvíli čekat. Ten film je totiž vyloženě skvělý celou dobu. 144-minutová týmovka má výborný scénář, který je plný výborných nápadů, bravurně pracuje se svými postavami a zároveň se mu daří prodat menší přesah v tom, že jde v Tuctu špinavců objevit jisté satirické komentáře, které se vyhraňují vůči armádě jako takové. Všechno to skvěle funguje i díky výbornému obsazení- Charles Bronson, Donald Sutherland, Jim Brown nebo John Cassavetes (který si právem za roli bývalého mafiána Franka došel pro nominaci na Oscara za nejlepšího herce ve vedlejší roli) jsou výteční, jejich vzájemné chemii se daří zpočátku budovat uvěřitelnou napjatou atmosféru a následně i postupné sbližování. Díky faktu, že je film na poměry válečných filmů i do menší míry odlehčený je vlastně přístupnější a vděčnější divákovi, který klasické válečné filmy kdovíjak nemusí. Všechno to násilí a drsní chlapi možná též můžou znamenat menší překážku, Tucet špinavců je ale právě díky funkční kombinaci vážných a odlehčených motivů neskutečně funkční zábavou a po jeho sledování navíc nutně nemusí nastoupit stav deprese. Právě i díky tomu jak to vlastně v zásadě je velmi zábavná podívaná. Tucet špinavců tak jde snadno zařadit mezi nejlepší válečné filmy, na rozdíl od většiny je ale jeho přístup diametrálně odlišný. A možná i právě v tom tkví celé kouzlo. Stylové sekvence, které jsou umocněné bravurním střihem a přehlednou kamerou. Výborné práce se zvukem a především famózní soundtrack Franka De Vola. Tucet špinavců je jednoduše výborný film a v tom jak (ne)vážný dost možná tkví jeho hlavní kouzlo, kterým vyniká. Zároveň ale trochu větší sklon k humoru neznamená, že by Tucet špinavců nebyl jednoduše vrcholným řemeslem svého žánru a své doby a že by jeho finále nemělo ten správný efekt. Jeho kouzlo ale funguje parádně i po letech a i to dokazuje jak speciální film to vlastně je........ (20.01.2021) (menej) (viac)