Sedem statočných

Leone a špagety western si mě získali víc než tahle ryze americká podívaná. Ne že by mě Sedm statečných vyloženě nebavilo, ale minimálně první epizodní půlhodina, kdy se sedm hrdinů dává dohromady, a dle mě ne úplně povedená finální přestřelka kradou filmu jednu hvězdu. Je to moc pohádkové, moc naivní, ale ne v tom smyslu, kterým mě Leone dostal. Bavil jsem se, nenudil a film si užil, ale to je vše. Nejvíc utkví stejně pěkná ústřední melodie. (23.12.2009)

Nie som milovník westernov a nehovorí mi ani ta hviezdna herecká zostava dokopy nič, takže mi to nepríde výnimočné ako vám, no každopádne musím uznať, že svoje kvality ten film má. Predovšetkým ma zaujali herci, postavy, príbeh a akcie a to po celý čas. Ale to je tak všetko. Povedzme, že aj ta hudba ma niečo do seba, ale bohužiaľ aj keď som sa moc pri tom nenudil a v celku ma to aj bavilo, na viac ako na tri to nevytiahnem. 70% - 3* (24.07.2014)

Nejsem vůbec na westerny. A už minimálně na americké (no jo, jsem špageťák).Ale dnes už bohužel jen jeden statečný u mě tvoří výjmku v obou případech. Mimochodem. Robert Vaughn je největší elegán v historii filmu. Ten jeho pistolník... No to je prstě lahůdková postava. A vůbec byste neřekli, že měl v té době 28 let. Vypadá mnohem starší a tak nějak má víc důstojnosti jak všichni ostatní dohromady, ačkoliv je to skoro stejná sviňa jako Calvera :-) Pokračování však nestála za moc. (23.03.2003)

V kostce řečeno - podařený remake, s nezapomenutelnou ústřední melodií a charizmatickými pistolníky. Na Leoneho špagetové westerny to zkrátka ztrácí atmosféru. Vždycky mě strašně štval laciný způsob, jakým nechal Struges na konci zemřít své postavy... přišlo mi to, jako by je nechal umřít čistě jenom proto, aby byl remake Kurosawových samurajů úplnější. Jinak samozřejmě pro západního diváka pochopitelnější a zábavnější než japonská předloha. 70% (24.11.2006)

7 / 10 Jasne vyprofilované dobro a zlo, naivita vo všetkých svojich formách a tvaroch, ostrým vetrom vykresaná príroda amerického stredozápadu, veľké činy, morálne ponaučenia, duchovná čistota prostého, pracujúceho ľudu, povinný happy end; prepis Kurosawovho originálu je uvarený výlučne z tradičných westernových ingrediencií, výsledkom čoho je dnes už klasický, žiadalo by sa povedať až reprezentatívny zástupca žánru. Bohužiaľ, napriek všetkým očakávaniam, nemôžem povedať, že by som bol Sturgesovým dielom nejako zvlášť unesený. Nepopieram jeho nesporné kvality a ani nechcem podrývať jeho kultový status, no príbehu o priateľstve, oddanosti a vzbure v mojom prípade citeľne chýbal akýsi tretí, nefilmový rozmer – neviazali sa mi naň žiadne dojemné spomienky z detstva, nestratil som počas jeho sledovania panenstvo, nevidel som ho ani na veľkom plátne v pompéznej atmosfére kina, ani pod šírym nebom za sprievodu cikád. Takto vytrhnutý z diváckeho kontextu, obnažený a odhalený, nestál predo mnou legendárny epos, ale len obyčajný, takmer päť dekád starý snímok, ktorého vzhliadnutie určite neľutujem, no do môjho srdca sa zlatým písmom zapíše len ťažko. (02.07.2006)