Valachiho svedectvo

„Crime is a question of criminals it is not a matter of race, color or religion.“ (Robert Kennedy). Chápu, jak to Bobby myslel, ale ať se střílí v kuchyni hotelu Ambassador, jestli se v barvách Cosa Nostry někdy počestně živil Laponec, Ir či sunnitský muslim.. Jako by honička z 30. let, kdy na ulici stojí auta z budoucnosti a v dáli dostavují World Trade Center, symbolizovala celkovou nedotaženost Youngova snímku o kanárkovi v kleci, který se rozhodl zpívat, aby se vyhnul metanu. Bronsonův nemastný neslaný výkon je pak pro Valachiho svědectví hudlanem, jenž hoši ze Sicílie familiárně nazývají il bacio della morte.. (30.08.2016)

Někomu asi filmy o mafii připadají hodně fajn, mě nebaví. Tady se navíc neděje nic než pár stříleček do nebránících se, a jedna chuťovka v Joeově podniku, kterou bych si kdykoliv rád odpustil. Hlavní postavy sledujeme asi 40 let, během niž se vizuálně změní asi o deset... Skvělý Švehlík a jinak věkově naprosto neodpovídající dabéři (Rous, David Prachař, Pantůček, Radovan Vaculík) na o generaci starší herce, a každý asi osmnáct postav. (12.11.2016)

Gangsterka o jedné kryse. V porovnání s Scorsesiho brilantními kousky je tahle gangsterka spíše druhá liga. Zub času na ni taky nechal nejeden šrám (třeba zvukové efekty jsou otřesné). Navíc v podání DeNira , Pesciho a dalších mi gangsteři připadají uvěřitelnější. Podle skutečnosti a to se cení, navíc skutečnost odráží docela věrně. Ventura v druhé části filmu perfektně ztělesní mafiánského bosse. Bronson mi naopak neseděl vůbec, nejen že mi do filmu nepasuje, ale má jen pramálo společných rysů se skutečným Josephem Valachim. 3/4* (18.08.2015)

Já teda nevím, ale fakt tyhle typy gangsterek nepřijdou nikomu směšné? Vždyť už je to jako parodie. Tady máme území my, ne tady ho máme my, prásk, to máš za to, hééj to se řekné, prásk, můj taťka je silnější, né, vy jste si začali, prásk, nene, vy jste si začali, prásk, heč, já mám hezčí angličák, prásk a tak pořád dokola. Děcka si donekonečna předávají babu a střílí se navzájem, že už jsem se ztrácel, kdo střílí koho, proč ho střílí, ke komu kdo patří, no prostě k popukání. Do toho se samozřejmě střílí i různí holiči a kuchaři, prostě kdokoliv, kdo pracuje v podniku, který zrovna vlastní strana A či strana B a tak už jsem jenom čekal, že přijdou do nějakého zverimexu, kde postřílí prodavače a pak přijdou ještě k akvárku a utopí rybičky, nebo popraví křečky. Pokud možno tím nejklišovitějším způsobem, tedy Tommy Gunem z jedoucího auta. Pak tu je ještě druhá legrační rovina a to konkrétní killy. Jinými slovy, pro mě platí, že mrtvé mafiánské prase = dobré mafiánské prase, takže se u každého takového zabití bavím (samozřejmě úplně jiným způsobem, než by tvůrci zamýšleli) a je mi úplně jedno, jestli od Mažňákovců, nebo Losny, takže když byli Bronson s jedním docela vysoko postaveným mafiánským prasetem u vrat garáže a projíždějící auto (jak jinak) pokropilo kulkami to docela vysoko postavené mafiánské prase, až mu z jeho nóbl saka vyprskly balíčky s krví, já jsem vyprsknul smíchy. Samozřejmě jsem to okomentoval nějakou sofistikovanou hláškou typu:"Úplně zku*vené docela vysoko postavené mafiánské prase". Manželky, dcery, no prostě rodina strašně slzičky, že nám zabili manžela, otce, ale aby zpytovali svědomí, že měli doma mafiánské prase (byť docela vysoko postavené), tak to ne. No a pak taky další klišé, kdy ve vězení si hlavní mafiánské prase žere steak a kuje objednávku na vraždu za vysokou odměnu. Přitom není nic jednoduššího, než jako bachař nakráčet do jeho cely a pořádně ho nakopnout do vajec. Jedna hvězda za Bronsona a druhá za ty balíky s krví stříkající z mafiánských prasat. (13.04.2024)

Charles Bronson je prostě Charles Bronson, kdo jinej by mohl udat mafii policajtům a to opět ve velkém stylu. V perfektně vystavěném příběhu sledujeme kariérní růst Joa Valachiho v jedné z nejobávanější organizací podsvětí a to Cosa Nostry. Valachi se k organizaci dostává díky své chladnokrevnosti a neposeroutkovstí, čímž ohromí členy mafie ve věznici a po propuštění je mu náruč organizace otevřená. Během více než dvouhodinovému příběhu, který již pod policejní ochranou vypráví, může divák zažít vzestupy a pády hlav organizace v čele s božským Lino Venturou, který se ve snímku ovšem krčí ve stínu Charlese Bronsona – tohle je prostě jeho film. I přes svou stopáž snímek nenudí a dokáže diváka strnout až do hořkého konce, ke kterému dochází po vystřílení hromady kulek a tuny projevů nefalšované vnitro organizační úcty. Luxusní výprava a hudební doprovod jen ozdobují tenhle gangsterský opus velmi často poměřovaný s Coppolou. Srovnání není na místě, zde se totiž vypráví reálný příběh plný strachu a krve díky porušení přísaze Cose Nostře. Nakonec hodnotím plným počtem. (29.12.2012)