Valachiho svedectvo

Film ťaží zo silných hereckých osobností a príťažlivého prostredia mafie. Inak je ale pomerne tuctový, Ameriku 30. rokov sme už videli zobrazenú atraktívnejšie. Pomáha dramaturgická štruktúra rozprávania vo flashbackoch- spomienkach Valachiho. To je postava značne rozporuplná, je fajn, že nebolo zámerom tvorcov, aby sme s ním za každých okolností sympatizovali, dokonca mu ani nemusíme priať nič dobré. Ženy tu majú menšie úlohy, ako sme z gangsteriek zvyknutí, ale žiaden strach, nejaké tie poriadne prednosti tu ukázané sú. Chvíľami trochu zmätočné a nedostatočne zmotivované, ale v konečnom dôsledku to neprekáža. (16.08.2015)

Já teda nevím, ale fakt tyhle typy gangsterek nepřijdou nikomu směšné? Vždyť už je to jako parodie. Tady máme území my, ne tady ho máme my, prásk, to máš za to, hééj to se řekné, prásk, můj taťka je silnější, né, vy jste si začali, prásk, nene, vy jste si začali, prásk, heč, já mám hezčí angličák, prásk a tak pořád dokola. Děcka si donekonečna předávají babu a střílí se navzájem, že už jsem se ztrácel, kdo střílí koho, proč ho střílí, ke komu kdo patří, no prostě k popukání. Do toho se samozřejmě střílí i různí holiči a kuchaři, prostě kdokoliv, kdo pracuje v podniku, který zrovna vlastní strana A či strana B a tak už jsem jenom čekal, že přijdou do nějakého zverimexu, kde postřílí prodavače a pak přijdou ještě k akvárku a utopí rybičky, nebo popraví křečky. Pokud možno tím nejklišovitějším způsobem, tedy Tommy Gunem z jedoucího auta. Pak tu je ještě druhá legrační rovina a to konkrétní killy. Jinými slovy, pro mě platí, že mrtvé mafiánské prase = dobré mafiánské prase, takže se u každého takového zabití bavím (samozřejmě úplně jiným způsobem, než by tvůrci zamýšleli) a je mi úplně jedno, jestli od Mažňákovců, nebo Losny, takže když byli Bronson s jedním docela vysoko postaveným mafiánským prasetem u vrat garáže a projíždějící auto (jak jinak) pokropilo kulkami to docela vysoko postavené mafiánské prase, až mu z jeho nóbl saka vyprskly balíčky s krví, já jsem vyprsknul smíchy. Samozřejmě jsem to okomentoval nějakou sofistikovanou hláškou typu:"Úplně zku*vené docela vysoko postavené mafiánské prase". Manželky, dcery, no prostě rodina strašně slzičky, že nám zabili manžela, otce, ale aby zpytovali svědomí, že měli doma mafiánské prase (byť docela vysoko postavené), tak to ne. No a pak taky další klišé, kdy ve vězení si hlavní mafiánské prase žere steak a kuje objednávku na vraždu za vysokou odměnu. Přitom není nic jednoduššího, než jako bachař nakráčet do jeho cely a pořádně ho nakopnout do vajec. Jedna hvězda za Bronsona a druhá za ty balíky s krví stříkající z mafiánských prasat. (13.04.2024)

Nechtěli pravdu, ale gangsterskou historku. Toto Bronsonovo povzdechnutí na konci bohužel přesně vystihuje tento film, který neví zda být bulvárem či seriózním pohledem na Cosa Nostru. Ovšem oproti mytologickému Kmotrovi Maria Puza je tu naštěstí mnohem více cynismu (Venturova patetická řeč o přátelství) a odpudivého násilí (nikoli estetizovaného). (16.10.2011)

Velmi dobrý scénář, který není jen tradičním nudným životopisným sledem historek, ale pracuje s vnitřním napětím, nutností diváka, aby samotný poznával vztahy, vše je podáno jasně, s možností dostat se do prostředí, velmi dobré jsou detaily (např. krevní spřízněnost, přísaha) i jistá nejednoznačnost. Film nemá mravně vztyčený prst, ale snaží se pochopit vztahy v mafiánských rodinách i jejich - podle mne zvrácené - myšlení. A nechává na divákovi, aby si názor udělal sám. Osobně mám pocit, že nejhůře na těch mafiánských válkách byli obyčejní obchodníci, kteří neměli šanci a byli v presu obou stran. Scénář dobře pracuje i s dramaturgií jednotlivých scén, které samy o sobě fungují jako minipříběhy dále rozvíjející a obohacující děj. (29.09.2012)

„Crime is a question of criminals it is not a matter of race, color or religion.“ (Robert Kennedy). Chápu, jak to Bobby myslel, ale ať se střílí v kuchyni hotelu Ambassador, jestli se v barvách Cosa Nostry někdy počestně živil Laponec, Ir či sunnitský muslim.. Jako by honička z 30. let, kdy na ulici stojí auta z budoucnosti a v dáli dostavují World Trade Center, symbolizovala celkovou nedotaženost Youngova snímku o kanárkovi v kleci, který se rozhodl zpívat, aby se vyhnul metanu. Bronsonův nemastný neslaný výkon je pak pro Valachiho svědectví hudlanem, jenž hoši ze Sicílie familiárně nazývají il bacio della morte.. (30.08.2016)