Veľká úzkosť

Rozhodně to není zklamání, ale chvilkama se mi to zdálo příliš povrchní a v některých scénách až nevkusné. Je to tak trochu vážnější Brooks, i když takových filmů v repertoáru moc nemá. Rozhodně zajímavý mix známých scén mistra strachu A. Hitchcocka. Chvilkama humor vyzní do prázdna, ale u některých scén jsem se bavil....a to tak že u většinu. Tudíž 4 * naprosto oprávněně. --- Tak a teď položím Váš zvrhlý telefonát….co máte na sobě? (11.10.2006)

Na tohle jsem se jako velký Hitchcockův fanoušek koukal trošku s obavami; spojení Brooksovy komiky a Hitchcockova napětí se mi zdálo nemožné. Brooks mě ale neskutečně překvapil a razantně utlumil svůj humor. Vtipné, občas roztomile dementní scény tu jsou (pacient pes), nechybí ani running joke (držím... nedržím). Jsou tu citace i z jiných filmů (trenér z Rockyho, Čelisti z Bondovek, vrchní sestra z Přeletu) a samozřejmě naprosto skvostné a přitom vtipné citace nejslavnějších scén z Psycha, Ptáků či Vertiga. Namísto nonstop humoru je tu ale celkem napínavý příběh, za který by se Hitchcock rozhodně nemusel stydět. Psychiatr s hrůzou z výšek přijíždí do blázince, kde se dějí podivné věci. Doktoři na slovo poslouchají děsivou sestru, poslední primář záhadně zemřel, procento vyléčených se blíží nule... navíc na něj nastraží vraždu. Nemá to nějakou geniální pointu, ale napínavé scény (telefonní budka) i skvostné finále (věž) tu nechybí. Brooks okopíroval (a zparodoval) i různé kamerové fígle (průlety oknem či stěnou :D) a sám si střihl výbornou Sinatrovskou titulní písničku. Mistr byl spokojen, já jsem taky spokojen a dávám silné 4* a překvapivě krimi/thriler roku 1977. (19.06.2023)

Ďábelsky chytrá komedie, u které jsem měl pocit, že umřu smíchy. Mel Brooks mě tu dokázal přesvědčit, že není jen skvělým režisérem a mistrem ve svém oboru, ale zároveň i skvostným hercem. Role Dr. Richarda Thorndykea mu sedla přímo na tělo a až do samotného konce bylo vidět, že si ji přímo neskonale užívá. Prostě paráda. (09.10.2006)

Tento film bohužel trpí čímsi, co bych nazval "vtipová inflace" - Mel Brooks tu vrství jeden fórek na druhý, bez ohledu na jejich kvalitu. (Obdobně je tomu ale i v řadě jiných filmů podobného ražení: stačí si vzpomenout na krimi parodie s Leslie Nielsonem z cyklu Bláznivá střela.) Hlavním problémem většiny gagů je však jejich otrocká doslovnost, spočívající v pouhém přesazování scén, záběrů a postav z Hitchcockových filmů do jiných (absurdních) souvislostí - a tak se je režisér snaží učinit vtipnými, což je bohužel někdy až příliš znát a tak úsměv na rtech, který vyloudíme, je většinou spíš křečovitý. Mel Brooks skutečně natočil lepší filmy. (22.02.2006)

Podařená parodie na perly z dílny mistra Hitchcocka. Ale naštěstí nejen na ně. High Anxiety drží pohromadě sám o sobě a pobaví i diváky kteří mají o citovaných dílech jen letmou představu. Mě nejvíc rozesmály vtipy které Mel Brooks přidal navíc (auto Louis Vuitton, chlípný telefonát, kamerové průlety). To hlavní co mě uchvátilo byla ovšem Madeline Kahn. Má přesně ten správný mix krásy, osudovosti, zajímavosti a potrhlosti aby působila maximálně přirozeně a přitom směšně. (12.04.2012)