Veľká úzkosť

S Melem Brooksem, resp. s jeho tvorbou jsem měl, mám a budu mít jeden zásadní problém. Nebohý Mel musel mít v životě smůlu na nechápavé lidi, kterým nestačí naznačit, nasměrovat a naťuknout a tak se naučil ty nebožáky pořádně nakopávat a podávat jim to pěkně po lopatě. Řada jeho vtipů má slušný potenciál, jenže je podává tak přehnaně, že pro mě ztrácejí veškerý půvab. Nedokáže vystihnout tu jemnou linii mezi parodií a křečí. Ale možná je chyba ve mě a tu hranici mám nastavenou příliš vysoko. V Závrati, kde si bere na mušku nebohého Hitchcocka, se ještě drží zpátky a netlačí na pilu tak, jako nedej Bože v Drákulovinách, jenže ani tak to nevytáhnu na výš, než 40 % celkového dojmu. (19.08.2008)

Mel Brooks úspěšně paroduje slavné Hitchcockovy scény - předtím byly strašidelné, nyní se jim smějete. Ale na paškál si nevzal nejen Hitchcocka, ale i další známé filmové tvůrce (třeba jsem postřeh Antonieho Zvětšeninu). Některé scény jsou na zábavu dosti chabé, jiné naopak pobaví až až.. celkově to Brooks zvládl velmi dobře a opravdu je na co koukat - pokud navíc znáte mistrovy filmy, budete se bavit ještě více.... 7/10 (21.01.2008)

Předně nesouhlasím s Exvizitorem: Brooks svoje hitchcockovské citace filtruje do komické absurdnosti ještě před tím, než je zasadí do relativně všedního kontextu, ne naopak. Přiznávám, že zejména v první půlce film trochu dojíždí na herecké pitvoření a odfláklou realizaci té fyzičtější komiky, nicméně nikdo bez „gulí“ a bránice nemůže neocenit vichr, který do druhé půlky vnáší Madeline Kahn s unikátním mixem sex-appealu a (vtipně) afektovaného výrazu. Navíc Brooks třeba v nádherně subtilním sinatrovském čísle nebo při vertigovské pointě dokazuje, že pokud netlačil příliš na pilu, byl jedním z čelních komediografů druhé poloviny minulého století. (13.10.2006)

Po podceňovaných Drákulovinách se jedná o moji druhou komedii v režii Mela Brookse a i zde musím uznat neuvěřitelný autorův cit pro detail. Když něco paroduje, činí tak s co nejhlubší znalostí daného oboru, a platilo to i v tomto případě, kdy si Brooks vzal na mušku Alfreda Hitchcocka. Nečekejte komedii postavenou na elementárních narážkách typu sprchová scéna (byť i on k tomu sáhl a mimochodem musím uznat, že ji ze všech využil asi nejnápaditěji), i přes hojný výskyt narážek na kvartet Vertigo - North by Northwest - Psycho - Ptáci je zde citována až polovina Hitchovy filmografie (pravda, měl jsem občas problém s odkazy na díla, která jsem neviděl, nicméně jsem se chytal i u citování méně známějších filmů - např. Spellbound či Frenzy) a odkazuje se zde i na jeho režisérské postupy (zadní projekce při přistávání letadla...) či jeho dvorního skladatele Bernarda Herrmanna. S ohledem na tuto promyšlenost jsem ani neměl problém s občasnou explicitností (přednáška v kongresovém sále), která je také jedním z prvků Brooksovy tvorby, ač by mi v jiném podání možná vadila. Když snímek shlédl sám Alfred Hitchcock, byl tak nadšen, že zaslal panu režisérovi láhev červeného vína. Já vás, pane Brooksi, sice podobným materiálním darem poctít nemohu, ale dovolte, abych aspoň tento váš počin ohodnotil maximálním počtem bodů. "Poslouchej, setkáme se za půl hodiny severně od severozápadního rohu..." (06.07.2010)

Mell Brooks jakožto autor komedií/parodií pro mě zůstal zcela nepochopen. Jeho filmy mi prostě nepřišly moc vtipné a tak mi nezbývalo nic jiného než se soustředit aspoň na děj a ten upřímně také není nic extra. Co se týče hereckých výkonu,tak tady není co hodnotit. V parodiích se prostě musí trošku přehrávat. No a co se týká konkrétně tohoto filmu,tak musím prohlásit,že je to nejslabší dílo,které jsem zatím od Mela viděl a jedna z nejhorších parodií vůbec. Zasmál jsem se jednou a to jen když ten řidič zvedal to zavazadlo. Scény parodující Hitchcockovi Ptaký a Psycho mě teda do kolen nesrazily a nevykouzlily ani sebemenší úsměv. (20.05.2014)