Uvnitř tančím

Impozantní nejen Eileen, jak píše distributor, ale hlavně celý film. Já taky tak trochu jeden čas uvnitř tančil... 95% (10.10.2011)

"Rory O'Shea was here." - "Rory O'Shea is here." (22.07.2009)

Přelet nad kukaččím hnízdem na jiný způsob. Stále pozitivně smutné, stále kvalitní. (90%) (09.04.2010)

Rád bych něco napsal, ale nevím co. Co se kvality filmu týče, je to hodně podobné Nedotknutlným, Zelené míli, nebo Hačiko, příběh psa. Komu se líbil alespoň jeden z těchle tří, bude spokojen. Snad stačí 100%. (16.10.2012)

Dlouho jsem se na Inside I'm dancing chystal a nemohl se donutit ho shlédnout. Přeci jen snímky o lidech na vozíku nejsou můj šálek kávy. Film mě příjemně překvapil svým humorem, tím jak jsou si lidé schopni v takové nezáviděníhodné situaci dělat se sebe legraci a užít si život. Možná bych dal ***** kdybych nedávno neviděl vynikající Francouzský snímek Intouchables, zaobírající se podobným tématem. (06.12.2012)

Tvrdé, reálné, drtivě pravdivé, neuvěřitelné, neskutečné, nepředtavitelné, silné a emoční. Film, který vás zdrtí, který vás nakopne, vzápětí vás opět překvapí. Ta tvrdost reality, kdy lidé shodou nepříjemných situací zůstanou odkázáni na pomoc někoho jiného, kdy s nimi všichni jednají jako ne k sobě rovným, kdy se i nejbližší otáčejí zády. Ale ta chuť žít dál, bojovat se životem a brát osud tak jak je, silná přátelství, lásky, žít sami, bez pomoci, žít jako ostatní. A po titulkách zjistíme, že řešíme hlouposti a že se mračíme a neumíme žít jako oni a vlastně jim závidíme ten "tanec v duši". (12.09.2008)

Film na mě zapůsobil, ale celý úspěch slaďáku stojí jen na Romole Garai a to je málo. (02.01.2009)

Zajímavý film, který je výjimečně natočený v jiném duchu než je u tématicky podobných filmů zvykem.. Určitě stojí za shlédnutí.. (19.03.2009)

Až moc se tlačilo na pilu, škouda (08.06.2009)

Viděl jsem opravdu vtipný film o postižených lidech. Zní to cynicky, ale je to fakt pravda! Tady máte důkaz. Žádná uslzená romantika, prostě život. Ve vší tragikomické kráse... (10.08.2009)

Film, který zahřeje u srdce a ukáže vám, že i postižení si dokáží užívat života a překonávat bariéry, které jim my, zdraví, stavíme do cesty. (11.12.2009)

Na Inside I´m Dancing jsem byla hrozně natěšená, a teď nevím, co přesně si myslet. Nechápejte mě špatně, jedná se o výborný film. To nad čím přemýšlím ale je, jestli je „jenom“ výborný nebo skutečně skvělý, jak je všude prezentován. Upřímně bych chtěla, aby na mě působil jako ten druhý případ, ale v průběhu filmu mě několikrát přesvědčoval o opaku. A nevím proč. Herci jsou totiž úžasní, příběh vtipný i dojemný (ale ne kýčovitě). Je tu sice pár potencionálních klišé, ale co. Možná malá hloubka? Jenže hlavním cílem není komplexní rozbor problémů postižených nebo depresivní přemítání nad jejich údělem (nic proti takovýmto tématům!), ale poselství o optimismu a radosti ze života, ať jsme jacíkoliv (a ať nás očekává cokoliv). Takových filmů už tu pár bylo, ale Inside I´m Dancing je opravdu milý a svým způsobem i netradiční snímek. Tak nevím, asi bylo ten večer něco špatně ve mně. „Can I ask you something? Were you born like this?“ „Like what?“ „Dodgy hair and shit taste in music.“ (26.02.2010)

Tak nevím, dlouho jsem se rozhodoval, jestli dát odpad, nebo 5, tento film má velke poselství, ale nadruhou stranu hrozně nepokrytě útočí na city člověka, ale rozhodně stojí za to se na něj podívat... (08.03.2010)

Velmi zajímavý film. Někdo říká kýč někdo zase citový vyděrač. Mě to tak nepřijde - kýč si představuju úplně jinak a citový vyděrač? Koho ten film vydíral, prosím, mě tedy ani náhodou. Skvělý výkon zejména Stevena Robertsona a velmi krásná Romola Garai to celé podtrhují. Fünf. (01.03.2011)

Skvelá jazda horskou dráhou (alebo skôr invalidným vozíkom) od smiechu k slzám a späť. (20.08.2011)

Ještě teď - několik týdnů po shlédnutí - když jsem si prohlížela obrázky a proběhly mi hlavou některé scény, mi zvlhly oči. Čert vem to, že jsem ve filmu viděla řadu věcí z vlastní profese, tady jde silnej příběh.. a měli bychom se zamyslet nad tím, jak se asi daří lidem, co tančí ne s vlky, ale s kolečky... a uvnitř. Nezavírejte oči, tohle je taky realita... (29.08.2011)

Absolutně bych zrušil, že jde o komedii. I ty nejúsměvnější okamžiky byli dosti hořké. Tento film je drama o dvou těžce tělesně postižených chlapících. Možná nadhodnocuji, ale mě to celkem oslovilo. Svým způsobem mi to přišlo velice podobné filmu Přelet nad kukaččím hnízdem. (08.05.2012)

Nesu si z tohohle filmu jednu věc, že když jsem zdravej tak si pořádně užívat života a neválet se tolik u tv. Prostě neztrácet čas, když ho můžu využít jinak. To si nikdo, ale neuvědomí. Je to takové pravidlo, že např. ti co jsou na vozíčku by pořád něco podnikali a dělali. Dříve když mohli chodit, tak se beztak pořád povalovali. (27.09.2012)

Zadna pravidla! Jenom ty a ja v mrzackym nebi! (12.11.2012)

Vydařený tragikomický kousek o dospívání, přátelství, pubertálních kouscích, rebeliích, dospívání a prvních láskách z pohledu nemocných mladých kluků na kolečkovém křesle.. Tenhle film je vysavačem emocí a zejména ukazuje lidskou bezmoc pokud chybí to nejcennější v životě - zdraví.. Je úžasné, že tihle dva hrdinové, kteří jsou odmítaní rodiči i opačným pohlavím, diskriminovaní společností nepozbyli kouska humoru.. S handicapem jako postižený nerodíš, ale handicapovaného z tebe dělá okolí, pro které je zdraví samozřejmostí.. Je bezva, že se poslední dobou stříbrné plátno zabývá i těmito příběhy viz. "Nedotknutelní" nebo "Sezení" :-) (30.11.2013)